Bohatství plodí bohatství

Je sice teprve půlka ledna, ale knižní trh už má za sebou ohlášení jednoho z možná nejočekávanějších titulů letošního roku: herec Keanu Reeves a spisovatel China Miéville spojili síly a v červnu jim vyjde kniha The Book of Elsewhere (Kniha jiných míst). Bude se zakládat na komiksové sérii BRZRKR od Reevese, jejíž první díl herec a teď i spisovatel vydal v roce 2021, vyprávějící o nesmrtelném válečníkovi snažícím se pochopit důvody své nesmrtelnosti. Kromě knižní podoby se chystá i její filmová adaptace pro Netflix a anime zpracování.

China Miéville prosluje zejména jako autor sci-fi a hororů a je považován za jednoho z předních představitelů tzv. new weird literatury. Jeho nejznámější knihou je patrně Nádraží Perdido (2000, česky 2010). „Ty nejlepší hry si občas člověk zahraje s cizími hračkami,“ vysvětluje Miéville své motivace, proč kývl na Reevesovu nabídku.

Zpráva vyvolala mezi fanoušky a čtenáři na sítích nadšení. Naopak novinář John Self se v The Guardian zamýšlí, co přesně mohla vyvolat v ostatních spisovatelích bez tak hvězdného profilu. Keanu Reeves totiž není jediná celebrita, která zkouší prorazit v knižní branži. Samozřejmě, není ani první — knižní regály jsou plné dětských knih od známých jmen, o autobiografiích, memoárech nebo kuchařkách ani nemluvě. Self nicméně poukazuje na jiný trend, který ilustrují data agentury Nielsen. Jestliže v roce 2018 byl v první stovce prozaických bestsellerů jediný román od celebrity (Neobvyklý typ od Toma Hankse) a v první dvacítce žádný, v roce 2023 už jich mezi stem nejlepších bylo osm a v horních dvaceti pět. Slavní začali psát romány. Nebo spíš vydávat.

Self se snaží nuancovat: není celebrita jako celebrita. U komiků, scenáristů, režisérů, novinářů a vůbec kohokoliv, kdo se proslavil prací s jazykem a slovem, je pokus o román nebo jiný prozaický útvar skoro až standardní součást kariéry. U jiných se to však úplně nečeká — úspěch ovšem láká, takže pokud se podařilo prorazit jednomu prominentnímu jménu, proč by to nezkusilo jiné, buď samo, anebo i s pomocí profesionálů. Do hry se tak dostávají ghostwriteři nebo spolupráce, jako je ta mezi Reevesem a Miévillem či před pár lety mezi bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem a populárním autorem bestsellerů Jamesem Pattersonem.

Podle Selfa se přitom u románů napsaných ghostwritery dá vysledovat určitý vývoj: jestliže se modelka Naomi Campbell na tvorbě svého románu Swan (1995, Labuť) prakticky nepodílela a pouze se podepsala pod autorskou smlouvu, dnes se čeká přinejmenším stopa zkušenosti oficiálního autora v textu. „Nakladatelé chtějí jasnost,“ říká literární agent Johnny Geller. „Jestli se někdo něčím proslavil, tak by se to mělo v románu odrazit.“ Kvůli této praxi je dnes také běžné ghostwritery přiznávat, byť samozřejmě u některých jmen a knih vždy zůstanou pochyby.

Ať už autorský, nebo ghostwriterský, každý takový projekt je pro nakladatele atraktivní: známé jméno s sebou prostě nese rovnou i nějaké publikum. Názory na to, jaký má vzestup celebritních spisovatelů vliv na celou branži, se liší. Podle některých ubírají prostor a finance někomu, kdo jinde nemá šanci prorazit. Jiní zase tvrdí, že takové knihy nakladatelům vydělávají a ti pak mohou prostředky investovat do debutů a náročnějších titulů. Platit přitom může obojí, záleží na nakladatelství i době — v době pandemie například nakladatelé omezovali ediční plány a protežovali především známá jména. Hledat nové talenty však musí neustále, a jak upozorňuje John Self, sláva je občas na obtíž, zvlášť v umělecké a náročnější literatuře. U románů je totiž někdy výhoda, že jej napsal někdo neznámý: jeho vydání potom slouží čtenářům jako znamení literární kvality nebo alespoň důvěry nakladatele v materiál, a nikoliv nějaké protekce. Proto se také podle Selfa a jím vybraných autorů daří celebritám spíš v ranku detektivek, romancí nebo humoristiky. A i tam nakonec rozhoduje, jestli to autoři myslí vážně a jsou schopni dodat či iniciovat kvalitní texty.

*

Internet nepřestávají fascinovat domácí knihovny. Během covidové pandemie a práce z domova se z reprezentativní poličky s knihami stal tak žádaný artikl, že zaměstnal i na knihy specializované interiérové designéry a kurátory. V současnosti se knihovny protnuly s jiným fenoménem — TikTokem. Sociální síť, která prosluje mimo jiné i vytvářením a promováním mikrotrendů a specifických estetik, v současnosti řeší bookshelf wealth čili knihovničkové bohatství.

Jako snad u jakéhokoliv jiného mikrotrendu nejde ani u bookshelf wealth vizuálně o nic nového či převratného. Zatímco u covidových knihovniček-kulis šlo o správně vybrané hřbety, které signalizovaly sečtělost či dobrý vkus jejich majitelů, pro bookshelf wealth estetiku je podstatná atmosféra: takže knih tak akorát, mezi nimi designová lampa, váza ze starožitnictví, fotky v rámečku, vkusný nepořádek, velké okno…

Asi není v ničích silách v hlubinách algoritmů vypátrat, kdo s módou přišel jako první. Proslavila ji však interiérová designérka Kailee Blalock ze San Diega, jejíž video vyvolalo na TikToku nejvíc reakcí — a dostalo trend i jeho propagátorku do The New York Times. Blalock v listu vedle polštářků a bytového textilu pro docílení bookshelf wealth doporučuje především zařazovat do knihovny položky, které člověk četl nebo má v plánu číst. „Myslím, že aby člověk skutečně dosáhl daného vzhledu a lifestylu, tak musí být vášnivý čtenář a musí oceňovat sbírání věcí, především výtvarného umění a soch,“ vysvětluje designérka.

Ne u každého se trend a doporučení sbírat sochy do poliček setkal s pochopením: hlavní kritiku lze shrnout tak, že u bookshelf wealth nejde ani tak o kvalitně zásobenou knihovnu, ale prostě o normální kult majetkového bohatství. A ten pak nesvědčí knižní kultuře ani literatuře.

Timesy například citují jednu z kritiků trendu, Keilu Tirado-Leist: „Komu prospívá to neustálé pojmenovávání a hodnocení a spojování bohatství s nějakým stylem nebo interiérovou estetikou?“ Tirado-Leist přitom uznává legitimitu základní tužby i za takovým trendem, jako je bookshelf wealth: mít prostě útulný domov. Tato touha však na sítích mutuje v nedosažitelnou estetiku neokázalého luxusu.

„Bookshelf wealth neznamená, že máte knihy. Znamená to, že máte na vestavné police,“ shrnují NYT dalším komentářem diskusi kolem trendu.