Žaloby, štěnice a kvalita čtení

Autorstvo prstenů

Kalifornský soud nařídil zničit veškerý tištěný i digitální náklad knihy The Fellowship of the King (Společenstvo krále) a zakázal jakoukoli její další distribuci a případná pokračování. Její autor podle soudce zásadně porušil autorská práva dědiců britského klasika J. R. R. Tolkiena.

Neoficiální pokračování Tolkienovy ságy a ustavujícího díla žánru fantasy Pán prstenů existuje minimálně už od roku 2017. Tehdy se jeho autor a velký fanoušek původní ságy Demetrious Polychron pokusil oslovit Tolkienova vnuka Simona Tolkiena: nejdříve mu své dílo poslal e-mailem a následně i doručil v dárkovém balení s průvodním dopisem zmiňujícím „prostě dokonalé pokračování“, které se „drží kánonu, jak jen to je možné“. V následujících letech se opakovaně snažil získat posvěcení pro svůj projekt od správců Tolkienovy pozůstalosti. Ti totiž od smrti J. R. R. Tolkiena v roce 1973 neposkytují literární licenci jakékoli třetí straně a rovněž filmová a televizní práva byla předmětem tvrdého vyjednávání.

Demetrious Polychron svolení nedostal — a i přesto knihu na vlastní náklad publikoval. Společnost Tolkien Estate, která spravuje autorská práva spojená s Tolkienovým dílem, se o distribuci Společenstva krále na Amazonu a v knihkupecké síti Barnes & Noble dozvěděla na jaře roku 2023 a vyzvala Polychrona k jeho stažení. Ten nejdříve nereagoval a v překvapivém následném kroku zažaloval Tolkien Estate za porušení autorských práv: seriál Prsteny moci z produkce Amazon Prime odehrávající se ve světě Pána prstenů prý vykrádal jeho knihu.

Soud Polychronovu žalobu téměř okamžitě zamítl. Naopak se začal zabývat procesem v opačném směru, který vyvrcholil rozhodnutím z konce minulého roku. Demetrious Polychron ve své knize nejenže využil bez inovace prostředí Středozemě a některé z Tolkienových postav, rovněž okopíroval patnáct básní a celou zápletku. Podle soudce proto musí nejen zničit veškeré kopie prvního dílu své plánované sedmidílné série The War of Rings (Válka prstenů), ale také zaplatit Tolkien Estate a Amazonu vysoké právní náklady za svou „lehkomyslnou“ žalobu.

Poštípaná duše

Knihovny v západním Londýně trápí zdánlivě nečekaná potíž — štěnice. Nejdříve musela v listopadu na týden zavřít ústřední knihovna v Ealingu, kde se škůdci našli v čalounění. V prosinci pak uzavírku ohlásila knihovna v Northoltu, tam se štěnice objevily ve vrácených knihách. Zvýšený výskyt štěnic přitom loni trápil například Paříž nebo cestující v londýnském metru. S těmito epidemiemi však podle deníku The Guardian potíže britských knihoven nesouvisejí — štěnice jsou prý častým problémem ostrovních knihoven už řadu let.

To britskou národní knihovnu British Library od listopadu trápí mnohem vážnější potíže. Na začátku měsíce instituce utrpěla rozsáhlý kyberútok: nefungoval jí web, nedařilo se připojit ke sbírkám, nešlo se připojit k wi-fi. Útočník, „ransomware gang“ Rhysida, ukradl osobní data návštěvníků i zaměstnanců — na konci listopadu byla na dark webu k mání za dvacet bitcoinů (přes šestnáct milionů korun podle tehdejšího kurzu). Skupina podle všeho veřejnou dražbou digitální infrastruktury British Library tlačí na samotnou instituci, aby zaplatila jako první. Pobočky, archivy i studovny British Library jsou otevřené, knihovna ovšem ani po dvou měsících není schopna poskytovat své služby v plném rozsahu.

Carolyn Dever v eseji „How to Lose a Library“ (Jak ztratit knihovnu) na serveru Public Books podotýká, že knihy, budovy ani zaměstnanci možná nezmizeli, s digitálním systémem knihovny se však ztratila její duše a zároveň přístup k vědění: všechna spojení, která knihovníci, badatelé, čtenáři i sami autoři dokázali svou prací vytvořit mezi texty, myšlenkami a jejich interpretacemi.

Chytrý tisk

Papír přebíjí obrazovku. Alespoň co do zlepšování porozumění, tvrdí nová španělská studie. Výzkumný tým z Universitat de València analyzoval přes dvě desítky studií o čtenářském porozumění z posledních dvaceti let, jichž se v souhrnu účastnilo téměř 470 000 lidí. A z výsledků metastudie vychází, že čtení na papíře může zlepšit porozumění šestkrát až osmkrát více než čtení digitálního textu. Naopak mezi volnočasovou konzumací digitálních textů a zlepšením čtenářských schopností porozumět vědci nenašli téměř žádnou spojitost.

Podle jednoho z autorů studie, Ladislaoa Salmeróna, může tento rozdíl mezi tištěným a digitálním způsobovat fakt, že „jazyková kvalita digitálních textů je často menší než u textů, které tradičně najdeme v tisku“. Typicky jde například o obsah sociálních médií. K digitálnímu obsahu mají jeho konzumenti obecně jiný přístup než k tištěnému slovu: digitální čtení je povrchnější, lidé texty více přelétávají očima a „skenují“, u tisku je naopak pravděpodobnější hluboké čtení a snaha se plně ponořit do vyprávění nebo uchopit argumentaci složitějšího textu.

Salmeróna a jeho tým překvapilo, že téměř nulová vazba mezi digitálním čtením a zlepšováním porozumění se vyskytovala u všech typů textů na obrazovce — ať už šlo o statusy na sociálních sítích, nebo hesla na Wikipedii. „Čekali jsme, že to druhé bude mnohem více pozitivně spojeno s textovým porozuměním, ale naše data ukazují, že tomu tak není.“

Tým zároveň zdůrazňuje, že závěry studie nelze číst jako argument pro digitální čtení: texty na obrazovkách, ať už články, sociální sítě, hesla na Wikipedii, počítačové hry, nebo cokoli na webu, tu prostě budou. Podle autorů je důležité věnovat pozornost typům čtení hlavně v kontextu vzdělávání, především na prvním stupni, kde se děti „posouvají od učení se číst k učení se čtením“.