Když v tečkách bouchá závrať

Doposud u nás nebylo zvykem, aby se vydání básnické sbírky přímo spojovalo s podporou hnutí LGBTQIA* komunity. Básníci/básnířky/básnictvo kolem nakladatelství Adolescent tak ale činí (hojně i na sociálních sítích) s čím dál větší frekvencí. Zmíněné nakladatelství se navenek prezentuje spíše na způsob uměleckého kolektivu, který pod svá křídla schraňuje poezii sexuálních menšin a všech jejích sympatizantů. Charakteristickým gestem je z tohoto hlediska letošní vydání knihy Toto je môj coming out. Antologie queer poezie?. Ta vznikla jako reakce na tragické události, které se udály v bratislavském klubu Tepláreň. Iniciátor knihy a šéfredaktor Adolescentu Aleš Kauer vybrané texty uvozoval prohlášením, ve kterém šlo především o snahu zabydlet si literárně prostor, který je společensky přehlížen, či rovnou odebírán: „Snahu zabydlet ho literárně, jazykem, tím primárním komunikačním prostředkem, jazykem poezie. A když ne zabydlet, tak alespoň chránit pro ostatní,“ dodával Kauer v anotaci antologie. 

Právě snaha existenciálně si osídlit prostor svého jazyka, který je úzce provázán s ohledáváním vlastní identity, je typické pro debut Jana Horského Fosfény. Zřejmě proto se v této básnické řeči vyjevuje erotická touha (ve smyslu okázalé senzitivnosti) směřující k tomu, aby se takřka na každé stránce sbírky uskutečnil intenzivně bezbřehý akt slovně bytostného prostoupení, které má transformovat viděné okolí: „Vejdi do mě jako se vchází / do podchodů / do vnějšku“, „hláskuju se z dlaždic“, „světlo šlo z tebe i do tebe“, „já se vrstvím v město“, „staly jsme se lesem“, „pronikání cizí řeči do podkožní“, „skloňuju se šestým listopadem / křídou na silnici“. Takto autorem prezentované verše přitom nechtějí nalézat (na úrovni významu celých básní) neměnně ohraničený tvar; jako by se toto slovní „nacházení se“ se sebou samým nakonec dělo skrze velmi fluidní a viskózní filtr, který si za cíl nedává nic menšího než se „stát vším“, a tím zároveň zrušit zažitou disparátnost mezi vnitřním lyrickým „já“ a vnějším prostředím. Jinak řečeno: Horského poezie rozmělňuje lyrický subjekt do podmnožin živých i neživých věcí ale i dějů, stavů a tak dále, v nichž je mezi jazykem a světem co nejprostupnější hranice. 

Asi i z toho důvodu se Horský vehementně obrací k tematizaci samotné řeči, respektive k jejím konkrétním výrazovým prostředkům (například interpunkční znaménka, deklinace), přičemž chce s používaným jazykem splynout, promlouvat co nejvíce skrze něho nebo se rovnou jazykem stát: „Klepu si na zuby jako do klávesnic / závorky“, „černé oči jsme / dvojtečky / otevřené dovnitř“. Jazyk v Horského univerzu tedy není jen tím, co odráží skutečnost, ale co skutečnost přímo vytváří. Proto ta potřeba se „vyskloňovat a vyhláskovat do okolí“, proto je „závorka kruhový objezd“ a „koncovky rostou kde bývaly nehty“. 

Poetické odosobnění se v této lyrice přesto nekoná absolutně, jelikož autor stále sází na silné individuální gesto plné nezkrocené imaginace a bohaté metaforiky ne nepodobné avantgardním tendencím. Produktivní metaforou pro tuto řečovou nespoutanost a zmiňovanou fluidnost je náruživé opisování vodního živlu: „hlavou mi protéká řeka […] / mě voda svléká“, „všude: vody / že se ti naleje do očí“, píše Horský, jehož syntax se skutečně kolébá jako rozbouřené moře, čímž potvrzuje to, co napsal Gaston Bachelard ve svém eseji Voda a sny, totiž, že „bytost zasvěcená vodě je bytostí v závrati“. 

Performativní propisování se do reality se v knize děje i na úrovni gramatiky, když se v jedné z básní skloňují rodové koncovky pomocí písmena x. Asi se tím demonstruje podoba inkluzivnějšího jazyka při oslovování nebinárních osob, k nimž se Horský sám hlásí. Obdobné postupy ve svých textech demonstrují i další autoři kolem nakladatelství Adolescent, například Kino Peklo nebo Atrin Matuštík. Je otázkou, zda tato úzce vyprofilovaná individuální potřeba „spravedlivějšího“ jazyka nebude brzy funkčně zastaralá a esteticky neinovativní, nebo se naopak ukáže jako důsledek přirozeného jazykového vývoje a vytvoří novou podobu non-binární poetiky. 

Pro autorovu poezii, respektive jeho jazyk, je ale výše řečené spíše podružná věc. Horského kniha je v mnoha polohách „whitmanovsky“ svůdná; pojímá poezii jakožto hořečnatě vizionářskou cestu, na níž se verše jen tak tak neutrhnou z řetězu básníkovy imaginace, aniž by ztratily něco ze své divokosti. Neklid, nervozita, permanentní napětí. Horský napsal debut, který by v aktuální produkci neměl zapadnout. 

Jan Horský: Fosfény
Adolescent, Jihlava 2023
55 stran