Oligarchie zůstává

Respekt už nepatří Zdeňku Bakalovi. Liberální týdeník odešel z vydavatelství Economia na začátku listopadu, nově jej vydává společnost Respekt Media, která rovným dílem patří slovenskému Denníku N, nadaci stojící za českým Deníkem N, nadaci slovensko-maďarského podnikatele a filantropa Lászlóa Szigetiho a nakonec samotné redakci vedené Erikem Taberym. Jedná se patrně o poslední velkou mediální událost v roce, ve kterém změnilo majitele hned několik vydavatelství. Částečně tak došlo k potvrzení, že média zdárně přežila krušné období oligarchizace. Avšak mediální krajina pod povrchem zůstává nasáklá koncentrací moci — a tím pádem i světonázorem nejbohatších.

Nejdůležitější zprávou zůstane, že předseda ANO a někdejší premiér Andrej Babiš prodal Mafru. Vydavatelství neměl nikdy kupovat. Zničil jeho pověst, svým střetem zájmů opanoval obrovskou část veřejné debaty, která mohla mít neskonale produktivnější náplň, poničil vztahy mezi novináři, když z některých udělal „zrádce“. Babiš naštěstí nikdy neměl silný vyhraněný program, jako třeba jeho přítel Viktor Orbán, a tak se jeho média nemohla stát kdovíjakým ideologickým aparátem. Sloužila mu mnohem spíše v konkrétních kauzách. I pro nedostatek schopných lidí, kteří by chtěli pro Mafru pracovat, navíc jednoduše upadla. Bude proto zajímavé, jestli Mafra najde nový smysl pod novým majitelem a investorem Karlem Pražákem, o jehož plánech se zatím moc neví. Spekuluje se však, že finálním vlastníkem nakonec bude někdo jiný.

Hutný politický program naopak nechybí národně-konzervativnímu Echu 24 a politickému bulváru Parlamentní listy. Oba věstníky úpadku Západu — pravidelně nás zpravují, že se na nás z tamních kampusů řítí klimatismus, genderismus a samozřejmě socialismus — od letoška patří do stejné stáje SP Media. Její majitelé Slavomír Pavlíček a Marek Španěl vzešli ze světa počítačových her, vlastní úspěšné studio Bohemia Interactive. Teď budují i konzervativní mediální konglomerát, jehož součástí jsou i rádia či blogovací platforma. Nákup kontroverzních Parlamentních listů, média, které v Česku patrně nejlépe ovládlo virální logiku morální paniky a vyšinutých titulků, zdůvodňují v duchu dnes politicky vlivných obav, že už lidé nemohou říkat, co si ve skutečnosti myslí. To je samozřejmě pikantní, protože Parlamentní listy vydávají cokoli, co si kdokoli myslí — bez ohledu na někdejší představy o zpravodajské relevanci.

Pánové z SP Media nicméně ve svém konzervativním úleku z vývoje světa nejsou osamoceni. Marek Dospiva, jehož Pentě patří Vltava Labe Media (hlavně regionální síť Deníků), se nechal ve Forbesu slyšet, že si „necháváme zamotat hlavu marxistickou ideologií“. Viní z toho přitom některé své souputníky miliardáře, kteří navzdory své třídní příslušnosti podporují „marxistická“ média. Má jít konkrétně o Deník N, až úzkostlivě liberální redakci, která i pod nejdůležitější investigativou posledních let — tou o Dominiku Ferim — ujišťovala, že spolupráci s levicovým Alarmem už nebude opakovat. Tolik k představám o ideologické mapě Česka ze strany miliardáře a majitele médií Dospivy.

Nakonec ale rozhodují činy. A v nich se v posledních měsících nikdo nevyrovná Danielu Křetínskému, majiteli Czech News Center, pod něž patří Reflex či Blesk. Právě nejčtenější noviny v Česku si na podzim našly nečekanou celebritu, kterou s chutí protáčely na titulní straně. Šlo o ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu (za STAN), který Křetínskému vyfoukl nákup firmy spravující klíčové plynárenské potrubí pro dovoz plynu v Česku NET4GAS. Státní nákupy infrastruktury nepatří mezi klasická témata Blesku, avšak můžeme pouze ocenit, že redakce své čtenářstvo nepodceňuje. Stejně tak ale neměl Křetínský podceňovat Síkelu, který si na nečekanou mediální pozornost postěžoval i v The Financial Times. Jejich zpracování kauzy Křetínského, kterému patří i média ve Francii a intenzivně se snaží na západoevropské scéně zbavit nálepky podezřelého oligarchy z Východu, patrně vůbec nepotěšilo.

Nacházíme se v situaci „atomových kufříků“, prohlásil už zmíněný Dospiva, když kupoval vydavatelství VLM. „To, že média vlastníme, nám dává jistotu, že pro kohokoli bude horší nás iracionálně napadat,“ řekl v roce 2015 pro Hospodářské noviny. Spor Síkely a Křetínského, jehož vydavatelství jakýkoli střet zájmů odmítá, nám dynamiku útoků a odstrašování dobře připomnělo. Oproti nástupu oligarchů v roce 2015 nás nicméně mohou uklidňovat dvě věci. Jedna věc je veskrze pozitivní: vznikla řada nezávislých médií a česká scéna se těší nesamozřejmé pluralitě. Hodnocení druhé skutečnosti závisí na přesvědčeních posuzovatele: vliv médií upadá. I kdyby vydavatelství chtěla, pro chaos webů, podcastů a influencerů se stává stále komplikovanější přesvědčivě a účinně tlačit vlastní příběh.

To na druhou stranu platí pro konkrétní kauzy. Celkový výklad světa naše mediální miliardáře očividně spojuje: sílí levice (ať už to znamená cokoli), my jsme sůl země a musíme se proti tomu postavit. Podobné názory ostatně sdílí na sítích i Ivo Lukačovič, majitel liberálních Seznam Zpráv a teď i nominálně sociálnědemokratického Práva. Neměli bychom být naivní, že se světonázor majitelů z jedné desetiny procenta nejbohatších neotiskuje i do redakčního smýšlení.

Jsem zvědavý, zda se něco změní v „novém“ Respektu. Když Babiš vstupoval do médií, šéfredaktor Tabery psal články o tom, jak je důležité dodržovat novinářské normy. Měl nepochybně pravdu, avšak nechtěl nahlédnout strukturální problém koncentrace moci, o čem v polemice s ním psal třeba Michal Kašpárek. „Problém není Babiš, ale systém, který plodí Babiše,“ psal tehdy brněnský publicista. Éru Babiše jsme ustáli, oligarchie s námi však zůstává. Aby nás nepožrala, platí to stejné jako před deseti lety: nestačí jen dodržovat zavedené normy, ba naopak musíme i v médiích aktivně vymýšlet, co s koncentrací moci dělat.