Zapomenuté knihy: Posedlost

Po vydání Posedlosti (Possession. A Romance) byla A. S. Byattová (24. 8. 1936 — 16. 11. 2023) rázem přirovnávána k takovým jménům jako Jorge Luis Borges, Vladimir Nabokov či Umberto Eco. A nikoli náhodou. Autorka, sama píšící též zasvěcené studie o literatuře, nezapřela své intelektuální zázemí. Byattová napsala celkem deset románů, dvě novely, šest povídkových sbírek a devět esejistických či biografických děl, mj. i studii o Iris Murdochové, ale žádná z jejích knih nebyla tak úspěšná jako Posedlost. V češtině vyšel tento román v roce 2002 v nakladatelství BB/art v překladu Mileny Poláčkové; verše, jež knihou procházejí, přeložila Mirka Kopicová. Kromě toho u nás od Byattové vyšla už jen sbírka povídek Matissova poselství (2005). Její „romance“, jak zní podtitul Posedlosti (což je v českém vydání bohužel zamlčeno), je mnohovrstevnatým dílem, ecovskou směsí detektivky, univerzitního románu, historické a literární studie, náročné četby a romantického milostného příběhu, prolínání dvou různých časových období vzdálených od sebe sto let.

„Byla to tlustá černá kniha s nánosem prachu na zohýbaných vrzajících deskách.“ Tak zní první věta Posedlosti, jejíž děj začíná ve chvíli, kdy mladý anglista Roland Mitchell v 80. letech 20. století náhodně objeví v jedné knize v londýnské knihovně koncepty dopisu slavného viktoriánského básníka Randolpha Henryho Ashe neznámé ženě, s níž se setkal na večírku u přítele literáta. Rolanda dovede pátrání k univerzitní profesorce Maud Baileyové, která se zabývá tvorbou a životem pozapomenuté básnířky téhož období Christabel LaMotteové, neboť vše nasvědčuje tomu, že právě této básnířce byl určen Ashův dopis. Spolu pak na venkovském šlechtickém sídle, kde Christabel zemřela, náhodně objeví celou jejich bohatou korespondenci, jež provázela milostný vztah, který měl zůstat navždy utajen. Začíná honba za odhalením společného soukromí obou tvůrců, čímž by se změnil všechen dosavadní výzkum. Roland a Maud ovšem nejsou jediní, kdo se oběma básníky zabývají. Pátrání se stává posedlostí. Podobně jako byli oba básníci posedlí svou tvorbou a vášní jednoho k druhému, tak jsou sebou posedlí i oba mladí badatelé, neboť minulost se zde promítá do přítomnosti. A konečně posedlý knihou a příběhem může být samotný čtenář, pokud se do poměrně napínavé knihy s dojemným, ale ne sentimentálním závěrem ponoří.

Osudy Ashe a Christabel se zrcadlí v příběhu Rolanda a Maud: Ash je ženatý, ale bezdětný, Christabel žije s žárlivou lesbicky založenou přítelkyní, malířkou Blanche, která posléze spáchá sebevraždu; Roland má přítelkyni, která ho v podstatě živí, a feministka Maud je chladná, nepřístupná a upjatá blondýna, jen pomalu pookřávající v rodícím se vztahu k Rolandovi. Vše je ztíženo doslova závodem za odhalením privátní minulosti sledovaných osobností, čímž autorka upozorňuje na stále aktuální téma, zda a do jaké míry toto soukromí zveřejňovat, když za tvůrce by mělo hovořit především jeho dílo (vzpomeňme třeba na Franze Kafku, jehož odkaz tvoří z jedné třetiny právě soukromé deníky a dopisy). Tato dějová vrstva je dohnána až k jakési satiře či parodii, obohacené navíc o konfrontaci britských a amerických literárních vědců — dva další odborníci na Ashe a Christabel jsou Američané, kteří se svým kapitálem a nečistými praktikami stojí proti poctivějším vlasteneckým Britům. Román vrcholí jedné deštivé noci dramatickou scénou nad básníkovým hrobem, v němž se ukrývá konečné vysvětlení celé záhady.

Přitom nejde o nijak jednoduché čtení. Autorka bohatě střídá úhly pohledu a styly. Jelikož jsou oba její básníci fiktivní, musela Byattová sama vymyslet, napsat a napodobit viktoriánskou poezii, korespondenci i deníkové záznamy a zároveň současné literární studie a životopisy, které hojně „cituje“ v rozsáhlých pasážích: některé kapitoly tvoří pouze celé básně či dopisy nebo deníky; básně také uvozují jednotlivé kapitoly a vše se prolíná s pohledem vševědoucího vypravěče. Ashovy básně tak připomínají Roberta Browninga či Danteho Gabriela Rossettiho, Christabeliny zase Elizabeth Barrett Browningovou, Christinu Rossettiovou nebo Emily Dickinsonovou.

Byattová je brilantní vypravěčka se skrytou ironií v pohledu na svět literárních badatelů, univerzitního prostředí i viktoriánské éry či na feministicky zaměřené studie a dokonale napodobuje všechny používané žánry a styly; vytvořila pozoruhodnou a nevšední knihu s bohatým dějem a navíc ještě dobře a inteligentně napsanou v tom nejlepším slova smyslu.

V roce 2002 byla Posedlost zfilmována režisérem Neilem LaButem, ale film je kvůli mnoha zjednodušením jen slabým odvarem komplikovaně vystavěného románu; za pozornost stojí snad jen pro zajímavé herecké obsazení (Gwyneth Paltrowová jako Maud, Aaron Eckhart jako Roland, Jeremy Northam jako Ash a Jennifer Ehleová jako Christabel) a nádhernou hudbu Gabriela Yareda.