Neuvěřitelně fér

Mít titul mezi „Bílými vránami“, které každoročně zveřejňuje Mezinárodní knihovna pro mládež v Mnichově, je snem každého autora i nakladatele. Komentovaný katalog dvou set knih slouží jako kompas pro literární festivaly, agentury a další hráče na mezinárodním trhu s literaturou pro děti a mládež. Vybrané tituly a osobní tipy porotců jsou navíc každoročně představeny na Frankfurtském knižním veletrhu, největší akci tohoto druhu na světě. Otázkou zůstává, čím by román Báry Dočkalové mohl zahraniční aktéry zaujmout. 

Podobně jako její první kniha také Bitva o diamant (2022) dozrávala delší čas. Svůj debut Tajemství oblázkové hory autorka sepsala v první verzi už v jedenácti letech, aktuální příběh z amerických hor o dvou znepřátelených dětských partách zase původně vznikl jako scénář pro divadelní kroužek před deseti lety. Svět baseballu a americké kulisy vůbec, jež měly didaktický význam pro malé divadelníky osvojující si angličtinu, se jí pod rukama rozrostl natolik, že na nich nakonec postavila celou knihu.

Románovým hřištěm jsou Upperville a Lowerville, od nepaměti znesvářené zlatokopecké osady v amerických horách. Jen jejich odlehlá poloha donutila místních devatenáct dětí hrát si společně. Pravidelně poměřují své síly v americkém národním sportu a vzájemná rivalita se při každém zápasu rituálně obnovuje. Hlavní hrdina, jedenáctiletý Luke, dává baseballu vše, nehledě na svůj fyzický hendikep — trpí vrozeným postižením nohou. Trénuje hodiny osaměle v horách, zvyšuje si sám fyzickou zátěž a zná skóre každého ligového hráče. Když náhodně pomůže catcherovi profesionálního týmu Riverside Rockets a ten se na oplátku uvolí přijet na jejich zápas, soutěživost mezi dvěma vesnicemi se vyšponuje na maximum.

Profesionální hráč nepřijede jen na návštěvu, ale vybrat si největší talenty pro dětský klub ve městě. Luke moc touží být mezi nimi, ale do „Lvíčat“ se kvůli svému postižení přes veškerou snahu neprobojuje. A jestliže předtím mezi uppervillskými a lowervillskými neplatilo olympijské „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“, po vytoužené návštěvě baseballové hvězdy se motivace dětí zcela rozpadne. Nemají totiž dost hráčů na dva týmy a hřiště začne zarůstat trávou.

Příběh vrcholí o letních prázdninách, kdy se děti dozvědí, že na jejich plácku má být vystavěn hotel se sjezdovkou. V tu chvíli se v nich zvedne vlna odporu a začíná bitva o diamant (jak se pro tvar přezdívá baseballovému hřišti), která všechny konečně spojí.

Vyznění příběhu se tedy zdá jasné — pedagožka Dočkalová převedla do beletrie dilema dnešních rodičů, kteří si sice často přejí, aby jejich děti sportovaly, ale nechtějí, aby se soustředily na neustálé poměřování a výkon. Hodnoty sportu vidí spíše ve spolupráci, houževnatosti a radosti z pohybu. Toto dušínovské východisko ovšem pro současné deseti- až dvanáctileté čtenáře, u kterých naposledy slavila úspěch třeba akční prašinovská trilogie, nepůsobí zrovna jako lákavá vějička. Autor Prašiny, Vojtěch Matocha, dovolil hrdinům chovat se rozporuplně, konfrontoval je s nebezpečím, smrtí, chybami a názor nechával více na svých malých čtenářích. I díky přístupu, kdy děti nepodceňoval, stejně jako řada autorů a autorek před ním, u svých čtenářů uspěl.

Dočkalová sice umí napsat živé dialogy, kompozičně vystavět příběh, který drží rytmus, přesto se její hrdinové chvílemi chovají až neuvěřitelně správně, což jej společně s jeho bezčasovostí znevěrohodňuje a dětský čtenář její didaktický záměr brzy prokoukne. Ostatně čtrnáctiletá Rosaria Viola Mlčková z facebookové skupiny Nezletilí kritici, která knihu recenzovala pro Deník N, napsala: „Děti se vzchopí… a objeví v sobě s postupem knihy stále sílící uvědomělost, jež působí vzhledem k jejich věku možná až nepatřičně.“

Přitom Dočkalová umí napsat přesvědčivý vnitřní monolog vyjadřující nejistotu předpubertálního hrdiny, kterému se zrovna zbortil svět. „Luka nevybrali, tak je to asi dobře, třeba by tam nebyl spokojený. Bude hrát dál, jak nejlíp umí. Tohle všechno si v hlavě opakoval, alespoň se o to pokoušel. Ale čím dál byl od vesnice, tím víc mu těžkly nohy, až se nakonec zastavil. Prostě nemohl. Nemohl dělat, že život jde dál. Jeho svět se momentálně netočil, zasekl se na nějakém divném místě, ošklivém, studeném, a ten pocit se nedal vydržet,“ vystihuje autorka zklamání hlavního hrdiny z toho, že není profesionálním baseballistou nominován coby nadějný talent do městského týmu.

Právě pochyby, váhání, chyby v úsudku, všechno to nejednoznačné a složité funguje v románu nejživotněji a pomáhá uvěřit životní situaci, jíž hlavní hrdina prochází. Naopak doslovnost a potřeba vše vyřešit působí přesně opačně a činí z románu bezpečnou rodičovskou idylu. 

Zásadní oporou příběhu je jeho grafické a výtvarné zpracování Jindřicha Janíčka, které dotahuje americký esprit knihy. Kartičky skutečných baseballových hvězd otevírají každou kapitolu, Janíček odkazuje na reálné sportovní magazíny a estetiku americké baseballové ilustrace. Písmo je modré a celá vizuální podoba knihy je laděna do kontrastu modrozelených a červenooranžových odstínů, jako by v ní neustále zapadalo slunce nad vysokými americkými horami a zvedal se prach při zašlápnutí další mety. Janíček má americké reálie odpozorované a nastudované, ostatně podobnou barevnou retro paletu (jen v tlumenější verzi) zvolil pro svůj ilustrovaný cestopis Na sever severozápadní linkou, který také vyšel loni.

Celkově tak Bitva o diamant vyznívá jako v mnoha směrech zajímavá a osobitá kniha, která se ale nedokáže oprostit od potřeby své čtenáře vychovávat. Ta sice často konvenuje dospělým, ale míjí se s dětskou touhou po napínavém dobrodružství. Porota White Ravens tak sice vybrala titul, který okouzluje provedením, ale troufám si tvrdit, že osloví spíše dnešní rodiče než jejich potomky.

Bitva o diamant: Bára Dočkalová, ilustroval Jindřich Janíček. Labyrint, 2022, stran 244.