Toho dne jsme si ještě vzali rýč do deště

Kromě živých vystoupení vyšla původně digitální publikace, která je teď dostupná i v tištěné podobě. Nevešly se do ní bohužel všechny překlady, které v rámci dílny vznikly.

Níže uvedené tři básně Nialla O’Gallaghera tak slouží jednak jako připomínka překladatelského projektu a zároveň jako drobné doplnění. Básník byl mezi šesticí účastníků v dost možná nejsložitější pozici — jeho texty jsou psané skotskou gaelštinou (v rámci dílny byly k dispozici anglické podstročniky) a svou formou jsou velice tradiční, až historizující. Má to dobrý důvod.

O’Gallagher patří mezi autory, kteří usilují o zrovnoprávnění skotské gaelštiny, která je stále mohutně utlačována angličtinou. Aby překlenul období, kdy ve Skotsku vycházela poezie psaná anglicky, rozhodl se vrátit ke starým básnickým formám, a psát přitom o všedních a současných tématech. Vytváří tak de facto nový kánon ryze skotské poezie a i dalšími svými aktivitami podporuje ostatní autorky a autory v tvorbě — v roce 2019 ostatně získal titul Bàrd Baile Ghlaschu — stal se vůbec prvním ověnčeným básníkem města Glasgow píšícím ve skotské gaelštině. 

Narodil se na západním pobřeží Skotska v roce 1981 a studoval na Glasgowské univerzitě, později tam také vyučoval. Působí jako novinář v BBC, jako korespondent pracoval v Edinburghu a v Londýně, reportáže na evropská témata tvořil pro pořady Eòrpa, From Our Own Correspondent a Our World. Vydal tři sbírky básní u nakladatelství Clàr: Beatha Ùr (Nový život, 2013), Suain nan Trì Latha (Tři noci snění, 2016) a Fo Bhlàth (Vzkvétání, 2020). V současnosti pracuje na svojí další sbírce s pracovním názvem Litrichean Plàighe (Morové dopisy).

Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, irštiny, okcitánštiny a velštiny. V roce 2022 vyšel pod názvem The Sounds of Love / Fuaimean Gràidhwith (Zvuky lásky) anglický výbor z jeho tvorby, o překlad se postarali Peter Mackay a Deborath Moffatt.

Projekt s názvem Czech-Scottish Poetry Connections zorganizovaly Literature Across Frontiers a Culture Reset v roce 2022. Za skotskou stranu se kromě O’Gallaghera zúčastnili Rob A. Mackenzie a Alycia Pirmohamed, nedílnou součástí celého dění byla také ředitelka LAF, překladatelka a knižní redaktorka Alexandra Büchler.

Beàrnain-Bhrìde

Thoiream flùr airson do chinn,
bheir mi dhutsa beàrnan-Brìd’;

don chrùn agad mo ghuidhe
airson flùir bhig òr-bhuidhe.

As t-earrach tha iad cho pailt
ri flùr sam bith fon iarmailt,

far am bi aonan a’ fàs
fàsaidh iad sa h-uile h-àit’.

’S ann mar sin a tha mo ghràdh
mar na flùraichean òrdha:

cumanta, ach chan ann lag
do na bheir, no gheibh, buidheag;

’s ann le gràdh na h-ìghne big’
a tha an dìthean coisrigt’,

an tairgseadh a bheir a’ bhrìgh
do na bha roimhe dìblidh,

mar am flùr, no mar an dàn
’s e cho gnàthach ri beàrnan

-Brìde dh’fhàsas mòr is àrd
am mac-meanmna an t-saobh-bhàird.

Mar sin, thar gach lus’ sa lios,
bheir mi dha mo ghràdh dìleas,

don bheàrnan-Brìde is dhi
as àille na cainnt filidh,

a chionn ’s nach eil gràdh cho mìn
na th’ aig athair dha nighinn;

gur buidhe dhòmhsa fon ghrèin
mar òr-ghruagan m’ eudail fhèin.

Pampelišky (přeložila Jitka Bret Srbová)
Mám-li vybrat ozdobu tvých vlasů, pak ti pampelišku přinesu.
Budiž ti korunou, modlím se za její zlatožlutou krásu.

Je hojnost kvítí pod vlídným jarním nebem,
kde jedna svítí, hned spousta dalších kvete.

Má láska je stejná, zbarvená je podle zlatých snítek,
možná obyčejná, ale chrání ty, kdo darují či přijmou žlutý kvítek,

ta květina je požehnána přízní dívky malé,
kdysi bezcenná, teď je nejvzácnějším darem.

V květu nebo třeba v básni, obyčejná pampe-
-liška zaleskne se vzácnou srstí v poetově kolísavé obraznosti.

A tak nade všechny jiné květy ze zahrady právě ji teď zahrnuji péčí,
pompu-lišku a pak tu, která je krásnější než básníkovy řeči,

ze všech lásek nejněžnější ke dceři jsem poznal lásku,
kéž mi to štěstí vydrží tak jako zlato jejích vlásků.

 
Cur na Peitseige

Là bha siud thug sinne spaid
mach leinn anns an dìle-bhàtht’;

chuir mi còta umad, teann,
an t-uisge dòrtadh na dheann,

cas nam dhòrn is ùir fom chois;
bha a’ mhire am follais

air d’ aodann, faodail nad làimh.
Ghreimich thu meas cho làn sàimh

nach do dh’fhàs san dùthaich seo,
tìr na fuachd is a’ ghlas-cheò,

ach an toradh a dh’abaich
fon ghrèin bhlàith mheadhan-tìrich

is a ghlac gathan na grèin’
òir’ uile fo mhìn-chraiceann.

Bu dùil dhut gum fàsadh craobh
– trom le peitseagan ri taobh

nam feanntag, na dris-choille –
àrd an àite na droighne

is gum buaineamaid gach meas
dh’itheamaid nar toileachas.

Tillidh tu don àit’ a chuir
sinn a’ chlach a-steach fon ùir

an dùil gum faic thu an crann
a’ fàs a’ fàs bhod chuibhrean

ach tha mo shùilean ort fhèin
ghlac nad chridhe gathan grèin’

nas treasa na clach no cnò
a’ fàs a’ fàs bhon talamh seo.

Sázení broskve (přeložila Olga Stehlíková)

Toho dne jsme si ještě
vzali rýč do toho deště

do kabátu jsem tě zabalil
když se proud shora vyvalil

nohy snad ztopené v bahně
však čela — no dívej se na ně:

násada sevřená v dlaních
ale tváře — to radost je na nich

ovocný poklad jsi sevřel
co náš sad zrodit nechtěl

šedých mlh zem a chladná tak:
teplo a paprsky? samý mrak!

že tu jen trny a kopřivy pučí? — ne!
čekal jsi na větve broskvemi těžkané

náš strom že bez práce potlačí
a přeroste všechno to bodláčí

že trhat si ovoce budem
a slastí šťáv těšit se, blahem

že teplo těch překrásných broskví
se nad trním pro nás dva zaskví

stále se vracíš na dané místo
kam vsadil jsem kámen všech jistot

a strom vrostlý vzhůru, až do nebe
toužíš rozplodit ze sebe

já zdvihám však oči jen k tobě
— ty všechno to slunce máš v sobě

to jádro, co prorazí kámen
a vyroste vzhůru, my máme 

Fear A’ Phiàna Aig Glaschu Mheadhain

Nuair a thàinig mi bha e na thàmh.
Bhris mi an samhchar balbh leis a’ cheòl.
Chlisg na bha dol seachad: ‘Cò tha seo,’
ars’ iad, ‘gar bodhradh le ghleadhradh àrd?’

Lean mi orm ge b’ oil leotha ach dh’fhàs
na bha an làthair is rinn an glòr
is an caithream fuaim a bha cho mòr
’s nach cluinnte gnòst na trèan’ air a’ chlàr.

Cò chluicheadh e ach mise?
Ur nàire gum fàgadh e na thost.
Coma leam coire no bualadh bois’.

A’ phiana chaoimh, cha mhiste
thu beantainn mo làmhan ’s iad a’ ruith
thar gach iuchrach gil’, gach iuchrach duibh’.

Pianista na hlavním nádraží v Glasgow (přeložil Ondřej Lipár)

Nikdo na něj nehrál, když jsem sem přišel.
Prolomil jsem tupé ticho hudbou.
Kolemjdoucí divili se: „Kdo to je,“
říkali, „kdo nás ohlušuje svým hlasitým bušením?“

Hrál jsem dál, jim naschvál,
ale dav se rozrůstal a jeho povzbuzování a potlesk
způsobovaly takový hluk, že nebylo slyšet
vrčení vlaku na nástupišti.

A kdo by na něj měl hrát, když ne já?
Styďte se, že jste ho nechali mlčet.
Co je mi po kritice nebo tleskajících rukách?

Drahé piano, nejsi
o nic horší dotykem mých rukou, které přejíždějí
po každé ze tvých bílých a černých kláves