Ten den byl větrnější než všechny ostatní
Vyrůstal ve slezských Gorzyczkách, kde jste „chlapa s černými linkami pod očima mohli vidět vycházet z takřka každé chalupy. Po šichtě je autobusy zase všechny vyklápěly před hlučnou nálevnou u Krzyżoka“. V Gorzyczkách zůstává zafáraná i poezie Petra Ligockého.
(ukázka z nových básní)
Pro avus II
Bylo to poprvé
co jste se od konce války
vydali s Moranou k potoku
jako malého chlapce
tě tahle slaměná
do bílého plátna zavinutá
panna tolik děsila
teď bys ji svým tolikrát
zraněným tělem
a stále propadlou bledou tváří
mohl děsit ty
---
mámě
Když jste si jako děti
chodívali hrát k mlýnu
na druhém konci vesnice
pokaždé tě cosi nutilo
zacházet do protějšího lesa
kde kdysi stála stará tvrz
která se podle místních povídaček
jednou zničehonic
propadla do země
stejně jako všechny tvé představy
o poklidném stáří
s řeči schopným manželem
po svém boku
Pro avus V
Tu zimu tě po letech
znovu sevřela
bylo to těsně předtím
než měl tvůj starší syn Roman
poprvé sfárat
v nedalekých Wilchwech
a ty sis vzpomněl
jak jsi kdysi zkusil
fárat i ty
sunuli vás dolů do tmy
klec se třásla
a spolu s ní
i všechno ve vás
v tu chvíli
a s veškerou tou zemí nad sebou
jsi měl poprvé v životě pocit
že tvá modlitba
nikam nedolehne
Pro avus IX
Když jsi po tom všem
začal přicházet i o prsty
upletla ti babička na zimu
tříprsté rukavice
ty sis je ale navlíkal
akorát za chladných
letních podvečerů
když sis venku
na lavici před domem
jen ztěžka prolistovával
nového Chovatele
---
Vždycky nás při všem tiše a nezaujatě pozoroval
ten ručně vyšívaný gobelín Ježíše
který babička dovezla ze staré zapadlé fary
v dolnoslezském Grodišti
kam si s dětmi ještě dlouho po válce jezdila
střádat klid
Pro avus X
Když jsi té listopadové noci
zničehonic odešel
přijeli k nám nad ránem
strejda Roman s tetou Kristýnou
ten den byl větrnější
než všechny ostatní
(v celém okolí nebyl vidět jediný holub)
několik dalších dnů chodily pak
do našeho domu na Ratibořské
zástupy sousedek
aby se za tebe pomodlily
s růženci v rukou
zpívaly o tom
jak ti bude v té studené a černé zemi
už konečně dobře
s růženci v rukou
zpívaly o tom
jak budeš odteď
už navždycky šťastný
v té studené a černé zemi
do níž ses v průběhu života
stihl zasít takřka celý
---
Ten podzim mi strejda Mirek
pomáhal stáhnout a vyvrhnout
mého prvního králíka
byla to mladá
černobílá samice
co dvakrát po sobě zahryzla
všechny mladé
musíš jemně
zajíždět do břicha
abys nepropíchl žlučník
ukazovals mi názorně
aniž bys vůbec mohl vidět
že můj malý protáhlý obličej
v sobě na téměř dvě minuty
zazdil oči
---
Sotva do něj ten velký strčil
sundal ho k zemi peckou
jak Bryan Fury
vůbec nechápal
kde se to v něm vzalo
viděl jen že to bylo poprvé
co ho nechali jít
ještě večer
když hrál na plejáku nové gé té áčko
cítil jeho bradu
na svých malých
kostnatých kloubech
ještě ten večer
pocítil
co všechno
v sobě
tou ranou probudil
Petr Ligocký (1990)
Trávil dětství střídavě v Bohumíně a polské vesnici Gorzyczki. Vystudoval polonistiku na Ostravské univerzitě. Píše básně, povídky a literárně-publicistické články. Publikoval časopisecky (Host, Tvar, Pandora, Protimluv aj.), je zastoupen ve sbornících LCVV 2019 a 2021 nebo v antologii Pandezie (2021). Vydal sbírky Diagnóza (2020) a Popel dnů (2022). Zabývá se také překládáním současné polské poezie. Je autorem dvou publikací o polském malíři Józefu Sowadovi (1956—1997). Od roku 2016 je redaktorem ostravského nakladatelství Protimluv a stejnojmenné revue, pracuje v regionálním oddělení Knihovny města Ostravy a podílí se na organizaci různých literárně-kulturních akcí v Ostravě i rodném Bohumíně. Věnuje se také hudbě a výtvarnému umění.