Malé literární radosti a jedna velká starost

Již dnes večer odstartuje v Praze i na mnoha jiných místech České republiky další ročník projektu Noc literatury, pořádaného Českými centry od roku 2006 a konajícího se každoročně nejen v ČR, ale též v řadě zahraničních měst v Evropě i mimo ni. Obyvatelé české metropole budou tentokrát moci zamířit na 19 míst Vinohrad — jako obvykle půjde nezřídka o prostory běžně nepřístupné —, kde zazní úryvky z 19 knih, reprezentujících 19 zemí (respektive 18 zemí a k tomu romskou literaturu). Z logiky věci vyplývá, že se bude jednat převážně o díla překladová, jediným českým titulem je povídková sbírka Viktora Špačka Čistý, skromný život, oceněná letos Magnesií Literou za prózu, ze které bude číst Pavel Batěk.

Z titulů zařazených do aktuálního ročníku tvoří bezmála polovinu letošní novinky (myšleno na pultech českých knihkupectví), včetně oceňovaného Života Vernona Subutexe 1 (v překladu Petry Zikmundové čte Simona Babčáková), což je první díl francouzské trilogie, jehož anglický překlad byl v roce 2018 nominován na Mezinárodní (Man) Bookerovu cenu. Mezi vydavateli vybraných knih zase figuruje vedle Hosta, Arga, Paseky či Odeonu i řada menších nakladatelství — mimo jiné Kher, Pavel Mervart, Prostor, Garamond, Bourdon, Rubato či Větrné mlýny. Vstup na kterékoliv čtení je zdarma, na všech místech se čte současně (a to v 30minutových intervalech), na několika z nich bude čtení tlumočeno do českého znakového jazyka a mapku i brožuru je možné si předem stáhnout na webových stránkách projektu. V rámci regionů se letos do Noci literatury zapojilo více než 80 měst a obcí po celém Česku, konat se bude také v Budapešti, Bratislavě, Sofii, Paříži, Amsterdamu, Káhiře, New Yorku či Tel Avivu.

–

Literární obtýdeník Tvar, založený roku 1990 v Praze a dodnes se řadící mezi nejčtenější literární periodika u nás, vyhlásil letos v květnu konkurz na nového šéfredaktora, popř. novou šéfredaktorku. Předcházelo tomu rozhodnutí stávajícího šéfredaktora — básníka, překladatele, publicisty a terapeuta Adama Borziče (* 1978) —, že po deseti letech strávených v čele dotyčného časopisu z jeho redakce ke konci letošního roku odejde. „Myslím si, že je zdravé, aby se na této pozici lidé střídali. Také cítím, že se potřebuji rozvíjet ve své druhé — terapeutické — profesi, a konečně se chci věnovat intenzivněji vlastní tvorbě,“ napsal 25. května v editorialu 11. čísla, který věnoval stručné reflexi svého působení v Tvaru. Kromě jiného zde vyslovil přání, aby časopis nadále zůstal otevřeným a živým literárním periodikem.

Vítězem dvoukolového konkurzu a příštím šéfredaktorem literárního obtýdeníku Tvar se nakonec stal Jan M. Heller (* 1977), respektovaný literární kritik a komparatista, fotograf, editor internetového magazínu iLiteratura.cz, ředitel Nakladatelství AMU, autor monografie Obraz druhého v českém cestopise 19. století (2020) a básnické sbírky Spády (2021) a v neposlední řadě jeden z dosavadních laureátů ceny Tvárnice pro kritika roku, udělované právě časopisem Tvar v letech 2018—2020. „Mám z této volby velkou radost. A jakkoli proces odcházení je z povahy věcí jev nesnadný, vědomí, že Tvar bude mít tuto mimořádnou osobnost v čele, mě jaksi nadnáší a vše mi usnadňuje,“ napsal odstupující šéfredaktor Adam Borzič po oznámení jména svého nástupce, kterému další rozvíjení aktivit Tvaru jistě usnadní i zbrusu nový web, čekající na brzké spuštění.

Jan M. Heller, foto: Tvar

A jak se na svou budoucí roli dívá Jan M. Heller? „Přebírat Tvar po stávajícím šéfredaktorovi nebude nic lehkého, Adam Borzič stanovil laťku hodně vysoko. K Tvaru mám osobní vztah, nejen proto, že jsem se před pár lety stal v anketě Tvárnice kritikem roku; ta cena by si mimochodem zasloužila obnovit, škoda, že v covidové pauze usnula. Jinak neplánuji Tvar nějak zásadně měnit, chtěl bych, aby byl nadále tím, co deklaruje v podtitulu, tedy obtýdeníkem živé literatury,“ zareagoval na otázku, proč se o místo šéfredaktora Tvaru ucházel a jaké má s časopisem plány. „Rád bych nicméně položil větší důraz na světovou literaturu a také bych rád, aby se Tvar výrazněji zapojil do debaty. Navrátit do časopisu žánr polemiky už se asi nepodaří, ta už se úplně přesunula na sociální sítě, ale v ní je ta literatura, myslím, nejživější,“ dodává.

–

Česká Obec překladatelů se na svých internetových stránkách připojila k výzvě upozorňující na nebezpečí, které představuje v oblasti literárního překladu nástup umělé inteligence, a vyjádřila souhlas s jejími požadavky. V březnu tohoto roku ji společně zveřejnila francouzská sdružení ATLF (Sdružení literárních překladatelů Francie) a ATLAS (Sdružení pro podporu literárního překladu) a od té doby výzvu sdílely další evropské překladatelské organizace. Výzva je také postupně překládána do ostatních jazyků — česká verze dokumentu, který z francouzštiny přeložila Hana Fořtová, je dostupná na webu OP.

Literární překlad je podle autorů výzvy duševní profesí, jež musí zůstat nezávislá na vývojářích počítačových programů a kterou je nutno bránit coby zásadně a hluboce lidskou intelektuální činnost. „Pokud by umělecký překlad jako činnost zanikl, přišli bychom tím o výjimečný nástroj formování ducha. Každý literární text je plný dvojznačností, dutin, které musíme my, překladatelé a překladatelky, zaplnit. Vědí to všichni ti, kdo přemýšlejí o překládání, nebo ti, kdo překládali: Nepřekládáme slova, ale záměr, náznak, dvojznačnost, to, co není řečeno, a přesto to existuje v záhybech literárního textu,“ prohlašují ve zmíněném dokumentu a upozorňují na nejrůznější etická, ekonomická, právní i další rizika spjatá s využíváním umělé inteligence namísto profesionálních překladatelů.

Tuzemská překladatelská obec věnuje této závažné problematice pozornost již delší dobu — za zmínku stojí například interaktivní přednáška Ondřeje Hrácha a Anny Štádlerové, zaměřená na to, jestli nástroje umělé inteligence mohou již dnes sloužit jako pomůcka pro literární překladatele, nebo jim dokonce konkurovat, která pod záštitou OP zazněla na květnovém Světě knihy Praha. Spolek Překladatelé Severu měl pak tamtéž vlastní debatu o strojovém překladu. Výše jmenovaná překladatelka z angličtiny a španělštiny se tohoto tématu dotkla i v nedávném rozhovoru pro H7O, kde mimo jiné řekla:

„Velké jazykové modely nabírají na schopnostech závratnou rychlostí, a přestože v tuhle chvíli si určitě troufnu tvrdit, že překládám lépe než DeepL nebo ChatGPT, těžko říct, co bude za tři roky. Ne že bych si myslela, že ve světě s velmi vyspělou umělou inteligencí nebude pro lidské umělce včetně překladatelů vůbec žádné místo. Za optimistického předpokladu, že pokročilá AI neohrozí existenci lidstva — což je obava, kterou vyslovuje mnoho kapacit z oboru — a ‚jen‘ se budeme muset přizpůsobit životu s ní, se podle mě dá očekávat, že lidi bude dál zajímat mysl a tvorba jiných lidí, dál budou chtít číst díla od lidských autorů převedená lidskými překladateli, přestože třeba bude existovat umělá entita, která by dílo napsala i přeložila téměř tak dobře, stejně dobře nebo lépe. Ale samozřejmě to bude práce pro mnohem méně lidí, užší okruh talentovaných jedinců, kterým se podaří ‚zachovat značku‘. Část překladatelů zkrátka o práci určitě přijde.“