Tolstojovské rodinné drama
Nevěra, problematika závislostí, ztráta dítěte a napjatá atmosféra rodinné dovolené — nejen to líčí David James Poissant, jižanský autor povídek, ve svém románovém debutu „U jezera“. Kromě toho, že autor opouští svůj příznačný formát povídky a zakouší možnosti románu, se jedná o knihu, kterou se také poprvé představuje českému čtenáři.
Lisa a Richard zvou své syny, Michaela a Thada, a jejich partnery, Diane a Jakea, na týden do prázdninového domu, jako to dělají již několik let dvakrát do roka. Tentokrát to ale má být naposledy, jelikož se rodiče rozhodli dům prodat a důchod strávit na Floridě. Svou šestici protagonistů ale Poissant nenechává nasávat nostalgickou prázdninovou atmosféru dlouho — hned v první kapitole je vystavuje traumatickému zážitku, během nějž jsou svědky utonutí cizího chlapce. Tragédie, jež jimi hluboce otřese, pak spustí řetězec zamlčovaných konfliktů a atmosféra mezi rodinnými příslušníky houstne. Na povrh vyplouvají traumata, krize a dlouho střežená tajemství.
David James Poissant: U jezera, přeložila Martina Knápková
Paseka, Praha 2023
V každé kapitole se ve středu vyprávění ocitá jiná postava, a čtenář má tak možnost nahlédnout na trojici dysfunkčních vztahů z mnoha perspektiv. Akademici Lisa a Richard za sebou mají manželství, které si hned na začátku prošlo několika otřesy, přesto se oba rozhodli na něm dále pracovat. Richardova nedávná nevěra ale vztah opět naruší, a jak se čtenář později dozvídá, je právě ona důvodem, proč se Lisa rozhodne prázdninový domek prodat. Ten zde funguje jako nostalgická připomínka dětství obou synů i jako strážce rodinných hodnot a příslib toho, že se oba manželé budou snažit vztah udržet. Soužití Michaela a Diane je zatíženo finančními problémy, Michaelovým alkoholismem a Dianiným neplánovaným těhotenstvím. Michael navíc bojuje s pocitem, že v životě ničeho nedosáhl, a přestože se nebojí, že by dítěti neposkytl dostatek otcovské lásky, má pocit, že by si ještě měl užívat života a že na dítě není připravený. Thad a Jake jsou mladí umělci žijící v otevřeném vztahu, který ale není pro oba partnery stejně uspokojující. Thad, podobně jako jeho bratr, prožívá pocity životního neúspěchu, které přiživuje fakt, že kvůli svým psychickým problémům nepracuje a veškerou finanční podporu získává od svého partnera. Ten je na rozdíl od něj vycházející hvězdou současné malířské scény.
Poissant ve svém románu konstruuje plastické a uvěřitelné postavy a tvoří složitou mozaiku témat. Žádné z nich není do příběhu ledabyle vhozeno a dále nerozpracováno: ať už je to problematika různých podob závislostí — od alkoholu přes psychotropní látky až po pornografii —, dichotomie víry a křesťanství jako instituce, krize partnerství, tajemství mezi partnery či rodinnými příslušníky, tvůrčí krize, nebo pocity pojící se se ztrátou mládí… Každá kapitola navíc ohledává jedno ústřední, a pro postavu palčivé, téma. Projevuje se tu autorova dosavadní spisovatelská praxe a záliba v kratších prozaických útvarech, která sílí především v druhé polovině knihy.
Zajímavá a velmi funkční je komprese celého románu do prostoru tří dnů. Přestože by se přes tři sta stran mohlo na takový malý časový úsek zdát jako nadmíru velkorysý prostor, díky retrospektivě, střídání perspektiv a propracované psychologii postav je skvěle zaplněn a čtenář má pocit, že s protagonisty strávil podstatnou část jejich životů. Ačkoli se jedná o postavy, jež svým chováním na první pohled vzbuzují spíše antipatie, čím hlouběji je čtenář vtahován do složité rodinné dynamiky, tím více má pro postavy pochopení. I přes jejich chyby — a možná právě díky nim — si šestici protagonistů dovede oblíbit.
U jezera, foto: nakladatelství Paseka
Již na prvních stranách nabírá román svižné tempo, a přestože by čtenář mohl mít pocit, že po úvodní tragédii už nic dramatičtějšího přijít nemůže, atmosféra, nálada i frustrace postav neustále gradují. To se odráží i ve výborné práci s dialogy. Bohužel však Poissant své dílo uzavírá antiklimaktickým happy endem. Očekávaná satisfakce z rozuzlení krizí nepřichází, místo toho je čtenář odbyt třemi variacemi téhož scénáře na bázi „miluji tě, polepším se“.
I přes skoro až pohádkově optimistický konec, nad nímž kdejaký cynik pravděpodobně protočí oči, zůstává U jezera věrnou sondou do funkčně dysfunkční rodiny. Poissant dokazuje, že má cit pro práci s postavami i prostředím a že rozhodně nemusí zůstávat pouze u formátu povídky.