Dvojí esejistické pozdvižení

Letošní laureátkou Ceny Toma Stopparda, kterou uděluje Knihovna Václava Havla za nejlepší původní esejistický text, se stane spisovatelka Marie Iljašenko. Tříčlenná porota, v níž zasedli překladatelka Anna Kareninová, sociolog Jiří Přibáň a spisovatel a šéfredaktor časopisu Host Jan Němec, se rozhodla ocenit její esej Jsem všudezdejší, který původně vyšel loni na podzim v revue Babylon.  

V Praze žijící básnířka, překladatelka a nakladatelská redaktorka Marie Iljašenko se narodila v Kyjevě do rodiny s českými a polskými kořeny. Literárně debutovala v roce 2015 básnickou sbírkou Osip míří na jih, která jí vynesla nominaci na Magnesii Literu, druhou sbírku Sv. Outdoor publikovala v roce 2019. Coby redaktorka a editorka spolupracuje například s nakladatelstvím Slovart a také překládá z polštiny a ukrajinštiny. 

Marie Iljašenko, foto: Dirk Skiba

Oceněný text přibližuje pohled člověka, který je rozkročen mezi více kulturami. „Jsem česká spisovatelka, píšu česky, ale žiju mezi třemi nebo možná čtyřmi dalšími kulturami: českou, ukrajinskou, polskou a ruskou,“ konstatuje autorka hned v úvodu. Kvůli jejímu původu se jí samozřejmě bytostně dotýká dlouholetý rusko-ukrajinský konflikt, který vyvrcholil aktuální ruskou invazí na Ukrajině a jehož jedna část se odehrává i v rovině jazyka. „Postupně jsem si začala uvědomovat, že ruština na Ukrajině je výsledkem měkké a tvrdé rusifikace, přičemž tou měkkou myslím manipulaci se slovníky, ve kterých se záměrně ochuzovala ukrajinská slovní zásoba, a tvrdou hladomor ve třicátých letech a vyvraždění celé generace ukrajinských spisovatelů. Je to trauma, které se předávalo z generace na generaci, až nám to připadalo přirozené a normální. Zdá se, že teď je tomu snad konec,“ píše Marie Iljašenko, která sebe samu označuje za Středoevropanku.

Cena Toma Stopparda je udělována eseji, který mimořádným způsobem přispívá k pochopení stavu současné společnosti, civilizace, lidských práv, kultury či moderní historie a procesů v lidské duši. V letech 1984 až 2017 ocenění organizovala Nadace Charty 77, od roku 2021 jej uděluje Knihovna Václava Havla. Vítězka obdrží 50 000 korun, které pro tento účel poskytne světoznámý dramatik a scenárista Tom Stoppard (* 1937). Slavnostní předání se uskuteční ve čtvrtek 29. června v rezidenci pražského primátora. Úryvky z oceněného textu přečte sama autorka. K dosavadním laureátům patří Patrik Ouředník, Martin Hilský, Jáchym Topol nebo Milan Uhde, v loňském roce cenu obdržela divadelnice, dramaturgyně, výtvarnice a herečka Josefína Formanová.

„Ještě před pár lety to bylo poněkud k smíchu: všichni ti pravicoví komentátoři varující před doslovností politického nebo ideologického čtení. Ha. Ha. Ha. A kde to máte? To jste si museli splést dobu! Pak jsme se ale párkrát vyspali a doslovné čtení bylo tu. A překvapivě reprezentované přesně tou kritičkou, která nás před ním v roce 2013 tak důrazně varovala. Naštěstí jsou ale politické a sociálně kontextové přístupy v literární kritice už natolik rozšířené, že si můžeme dovolit trochu střelby do vlastních řad,“ píše autorka eseje nazvaného Kritika nebezpečná hlavně sama sobě: o problémech doslovnosti a budování levicového kulturního mainstreamu, který byl 22. června uveřejněn na webu projektu Klacek (otevřená platforma o kultuře založená studenty FF UK) a vzbudil značný ohlas na sociálních sítích.

Pod dotyčným textem je podepsána polonistka a komparatistka Hana Blažková (* 1991), doktorandka programu obecné a srovnávací literatury na FF UK působící také v oddělení pro výzkum literární kultury Ústavu pro českou literaturu Akademie věd a publikující mimo jiné v časopisu A2. Její přepracovaná diplomová práce, v níž analyzuje českou literární kritiku 90. let z hlediska politického čtení a dotýká se též otázky recepce románové tvorby Michala Viewegha nebo dobových diskusí o autenticitě v literatuře, se dočkala knižního vydání pod názvem Literatura bez úvazků? Mýtus nového začátku v politickém čtení devadesátých let (Vydavatelství FF UK, 2022). Ve zmiňovaném eseji si autorka bere na paškál především literární podcast Alarmu TL;DR, kde se podle jejích slov „po letech jako přátelé setkali dva bývalí protivníci Eva Klíčová a Jan Bělíček“ a který jí slouží za nejnovější příklad toho, že „ze čtení literatury zohledňující sociální a/nebo politické souvislosti se stala v podstatě norma“. Hana Blažková varuje před tím, „když se z levicové kritiky stane posuzování toho, zda kniha dostatečně přesně a správně zobrazuje jejich liberálně levicovou agendu“, což se podle ní opakovaně promítlo i do negativního hodnocení některých titulů dotyčnou dvojicí literárních kritiků (mimo jiné v případě nového románu Petry Hůlové Nejvyšší karta, který ona sama označuje za „překvapivě skvělou knihu“).