Najít svůj hlas

Ukrajinští autoři Artem Čapaj, Artem Čech a Iryna Cilyk, kteří se letos účastnili literárního festivalu World Voices, pořádaného ve dnech 10. až 13. května americkým PEN klubem, na poslední chvíli zjistili, že má proběhnout i panel o „obětech tyranie“ se třemi ruskými novináři, včetně rusko-americké novinářky Mashy Gessen. Jednou z podmínek, jež si v době příprav festivalu kladl ukrajinský PEN klub, přitom bylo, že se ho nesmějí zúčastnit ruští spisovatelé. Vzhledem k tomu, že Čapaj a Čech jsou aktivními příslušníky ukrajinských ozbrojených sil, celá situace pro ně měla i morální rozměr. „Festival jsme zkrátka informovali, že ze svých zásad nemůžeme slevit už proto, že jsme o všem jednali od začátku,“ napsala 16. května Iryna Cilyk, známá rovněž jako oceňovaná filmařka.

Panel nazvaný „Ukrajinští autoři ve válce“ s Artemem Čapajem, Artemem Čechem, Irynou Cilyk a moderátorem Philem Klayem na festivalu World Voices (Hlasy ze světa), foto: Beowulf Sheehan / PEN America

Americký PEN klub i organizátoři festivalu uznali chybu a pokusili se najít řešení. Ukrajinským i ruským účastníkům nabídli, že své panely mohou uspořádat „mimo festival“, této myšlence však nebyla nakloněna ani jedna strana. Později se ukrajinští autoři dozvěděli, že zatímco ukrajinská akce proběhla podle plánu, Masha Gessen, historik Ilja Venjavkin, novinářka Anna Nemzer a čínský spisovatel Murong Xuecun se svůj panel rozhodli zrušit.

Masha Gessen však v článku časopisu The Atlantic z 16. května uvedla, že kvůli způsobu, jakým americký PEN klub situaci řešil, odstoupila z funkce místopředsedkyně jeho správní rady. Její rezignace vyvolala mediální bouři. Podle Mashy Gessen prý sice americký PEN klub z celé věci „neviní Ukrajince“, je však „naprosto jasné“, že jej „vydírali“. Této informace se ihned chopily noviny New York Times a Guardian, Associated Press a další zpravodajské agentury, jež se zaměřily na problém „cenzurování“ Rusů.

Ukrajinští autoři a představitelé ukrajinského PEN klubu obvinění z vydírání popřeli. Podle Čapaje, který se vyjádřil pro deník Kyiv Independent, je nešťastné, že se pozornost věnovala skandálu, a nikoli poselství ukrajinských autorů: jejich boji za právo Ukrajiny na existenci uprostřed pokračující ruské války a genocidy Ukrajinců.

Odpovědnost vůči obětem ruské agrese

Skutečnost, že ukrajinští autoři odmítli vystoupit na stejném festivalu spolu s ruskými, některé překvapila, například novináře, jako je Masha Gessen, která z Ukrajiny posílala zprávy časopisu New Yorker a autoritářské síly do velké míry odsuzuje.

Ukrajinský PEN klub vydal po incidentu prohlášení, v němž svůj postoj vysvětluje. Ten údajně neznamená, že by ukrajinští autoři odsuzovali konkrétní osoby, jejich politické názory nebo činy. Pokud by však vystoupili po boku nějakého ruského autora, a to bez ohledu na jeho názory, mohli by vyvolat „iluzi, že mezi představiteli Ukrajiny a Ruska je ‚dialog‘ možný dřív, než dojde k porážce ruského režimu, než ruské válečné zločince postaví před soud a než Rusko bude čelit důsledkům všech zločinů, které spáchalo na Ukrajině“. Ukrajinský PEN klub zdůraznil také povinnost svých členů ctít a respektovat ty, kteří během ruské agresivní války trpí nebo přišli o život. „Reagujeme na situaci tisíců těch, kteří zemřeli i se svými sny a nadějemi do budoucna. Ti všichni mají jméno. Mnohá z těch jmen známe,“ uvádí se v prohlášení. Organizace přitom uznala, „že každý člen se může sám rozhodnout, jaký postoj zaujme“.

Podle Čapaje nejde o to, jestli Ukrajinci s Rusy „chtějí“, nebo „nechtějí“ jednat. „Je to jako při šachové hře, kdy tah jezdcem může mít jen podobu písmene L,“ vysvětlil deníku Kyiv Independent. „To byl náš případ. Voják si nemůže vyjednat ‚separátní příměří‘, a to ani v metaforickém smyslu.“

Podrobnosti ze zákulisí

Další souvislosti k událostem v zákulisí, jež v hojně sdíleném článku časopisu The Atlantic chyběly, přidala Teťana Teren, výkonná ředitelka ukrajinského PEN klubu. Organizátoři festivalu World Voices, jehož se měli zúčastnit Čapaj, Čech a Cilyk, prý poslali pozvání letos v lednu. „Našim americkým partnerům se zdálo důležité pozvat spisovatele-vojáky, protože to mohla být další příležitost upozornit na ruskou válku proti Ukrajině a protože v Americe existuje tradice takzvané veteránské literatury,“ napsala Teťana Teren.

Čapaj i Čech v současné době slouží v ukrajinské armádě. Čech sloužil už v letech 2015—2016 po napadení Donbasu ruskými silami a Čapaj se do armády přihlásil po zahájení invaze Ukrajiny, jakmile svou ženu a děti evakuoval do bezpečí.

Teťana Teren i její kolegové z ukrajinského PEN klubu během setkání se svými americkými protějšky zopakovali, že většina ukrajinských autorů se hned na začátku invaze rozhodla s ruskými spisovateli nekomunikovat. Tak také zněla hlavní podmínka pro další diskuse, jichž se měli na festivalu Čapaj, Čech a Iryna Cilyk účastnit. Jakmile se domluvila jejich účast, řešila se logistika. Všichni Ukrajinci, kteří slouží v armádě, totiž musí mít v době války povolení k opuštění země. Čapaj a Čech navíc potřebovali i dočasnou propustku z armády. Spolu s Irynou Cilyk přijeli několik dní před zahájením festivalu do New Yorku, ale hned druhý den pobytu zjistili, že se mezi festivalovými akcemi objevil již zmíněný ruský panel o „obětech tyranie“.

Ukrajinský PEN klub přitom podle Teťany Teren vyjádřil své stanovisko „i stanovisko svých členů už v době, kdy […] dostali pozvání na festival, došlo však k porušení dohod a narušení důvěry mezi partnery a na [ukrajinské autory] se nebral ohled“. K žádnému „vydírání“ ani „ultimátům“ prý nedošlo. Jakmile Ukrajinci zjistili, že se ruští autoři rozhodli svou akci neuspořádat, údajně se jim ulevilo.

Údajně „nemilosrdní“ Ukrajinci

Po zveřejnění článku v časopise The Atlantic 16. května všichni skloňovali slovo „cenzura“ a někteří diskutovali o tom, jestli v případě festivalu pořádaného PEN klubem jde, nebo nejde o svobodu slova. „Právě ti, kterým nenapadli zemi, kterým nezmizeli příbuzní a kterým nebombardují domy, musí říct, že některé věci se nedělají — neumlčují se lidé,“ uvedla v časopise The Atlantic Masha Gessen.

Vyznění celého článku však mnozí členové ukrajinské literární obce považovali za zavádějící a manipulativní. Autor článku Gal Beckerman psal o pochopitelné „touze (Ukrajinců) být“ k Rusům v době války „nemilosrdní“. V úvodních větách článku navíc ruskou kulturu označil za ohroženou, protože se prý ve slušné západní společnosti od počátku ruské invaze ocitla na okraji: „Nechtěli hrát Čajkovského. Ruská literatura se v policích dávala až nahoru. Zrušilo se pozvání slavného moskevského Velkého baletu.“

Podobný úhel pohledu zvolila i nezávislá ruská média: moderátorka televize Dožď Jekatěrina Kotrikadze se podivovala nad tím, jak někdo může ztotožňovat činy ruské armády se všemi obyvateli Ruska. Anna Nemzer, jedna z pozvaných do ruského panelu, se však 17. května během živého vysílání televize Dožď proti takovému rámování diskuse ohradila. Dokud si prý nepřečetla článek v časopisu The Atlantic i následné reportáže, které ji „vskutku rozrušily“, neviděla důvod, proč by se k celé záležitosti měla veřejně vyjadřovat. S Mashou Gessen a Iljou Venjavkinem se údajně „narychlo“ sešla, jakmile se dozvěděli, že ukrajinští autoři s jejich účastí na festivalu nesouhlasí. Společně pak dospěli k „jedinému správnému“ rozhodnutí svou akci neuspořádat.

„Zastávám velmi jasný názor — pokud mě tam Ukrajinci nechtějí, tak se neúčastním,“ řekla Anna Nemzer. Článek v časopisu The Atlantic podle ní navíc obsahoval i faktické chyby, jež se opakovaly i jinde. Ruský panel měl například moderovat Ilja Venjavkin, nikoli Masha Gessen. „Absurdní“ bylo údajně i to, že Annu Nemzer spolu s Venjavkinem označili za spisovatele, přestože jde o novinářku a historika. Časopis The Atlantic navíc ani jednoho z nich nepožádal, aby se k článku vyjádřili. Anna Nemzer vyjádřila „lítost“ nad tím, že The Atlantic vyjádření Mashy Gessen interpretoval tak, že čtenáři ruské účastníky festivalu mohli považovat za oběti. „Opravdu jsem nechtěla, aby jako hlavní oběť prezentovali mě,“ řekla Anna Nemzer a dodala, že se pár minut před vystoupením v televizi Dožď dozvěděla, že při ruském ostřelování Chersonu na jihu Ukrajiny zemřelo nedaleko frontové linie dítě — čímž zřejmě chtěla vyjádřit, že skutečnými oběťmi jsou Ukrajinci.

Dokud pokračuje agrese

Nejde o první skandál na literárním festivalu, který se týká ukrajinských a ruských autorů, a vzhledem k jejich počtu pravděpodobně ani o poslední. Ukrajinští spisovatelé Serhij Žadan a Sofie Andruchovyč zrušili svou účast na norském Festivalu literatury, jenž se konal ve dnech 30. května až 5. června 2022 — zjistili totiž, že se ho zúčastní ruský novinář Dmitrij Muratov a tisková mluvčí opozičního vůdce Alexeje Navalného Kira Jarmyš. Organizátoři sice navrhli, aby se místo Žadana a Andruchovyče festivalu zúčastnily Kateryna Babkina a Ljuba Jakimčuk, ty to však rovněž odmítly.

Organizátor ukrajinské akce na festivalu v Norsku portálu New Eastern Europe sdělil: „Podle mě je každá dobrá kultura mezinárodní a univerzální, a lidé v oblasti kultury by se tedy měli snažit spolupracovat.“ Pro mnoho ukrajinských spisovatelů však „spolupráce“ není možná, protože přímo trpí ruskou agresí.

Anna Gruver například uprchla z Doněcké oblasti kvůli ruské invazi v roce 2014 a opustit musela i svůj nový domov v Charkově poté, co se loni na začátku války stal obětí těžkého bombardování. Společně s Olenou Husejnovou se vzdala účasti na festivalu Prima Vista, který se konal letos v květnu v Estonsku, jakmile zjistily, že se ho zúčastní i rusko-izraelská spisovatelka Linor Goralik. Husejnova neúčast osvětlila v otevřeném dopise s tím, že je pro obě nepřijatelné podílet se na programu s účastníky, kteří „nerespektují názory ukrajinské literární obce“, a že liberální Rusové svou údajnou „podporou“ Ukrajiny v podstatě „umlčují hlasy nás všech — jako básníků, jako občanů Ukrajiny i jako lidských bytostí“. „Trvalo mi několik dní a musela jsem si promluvit s několika přáteli, než jsem dokázala napsat chladný, formální a odtažitý dopis, v němž jsem nic nevysvětlovala, jen upozornila na to, že dokud pokračuje agrese Ruska, nemohu být ve stejném programu jako ruští spisovatelé,“ dodala Husejnova.

Ukrajinského panelu na festivalu World Voices se zúčastnila také Zenia Tompkins, jedna z překladatelek Čapaje do angličtiny. Ta deníku Kyiv Independent řekla, že pokud z podobných incidentů může vzejít něco pozitivního, pak to, že ukrajinské autory nutí, aby se bránili a našli svůj hlas. Podle ní Čapaj během panelu líčil, jak byl ještě před ruskou invazí pacifista, a dokonce do ukrajinštiny překládal Mahátmu Gándhího. Když pak narukoval, stejně jako jiní Ukrajinci se smířil s tím, že jediným řešením, jak se bránit, je porazit Rusko na bojišti. „Myslím, že každá takováto interakce s lidmi ze Západu [ukrajinské autory] utvrzuje v tom, že musí být hlasitější a ve svých vyjádřeních odvážnější,“ prohlásila Zenia Tompkins.

Z anglického originálu pro deník Kyiv Independent přeložila Sylva Ficová.

Autorka je redaktorka zpravodajství deníku Kyiv Independent, spisovatelka a překladatelka. Její texty vyšly v časopisech The New Yorker, Vanity Fair, Harper’s Bazaar nebo The Washington Post. Podílela se na vzniku časopisu Apofenie. Pochází z USA a žije v Černivcích na západě Ukrajiny.