Květen na pultech
Na knihkupeckých pultech i nakladatelských stáncích bylo díky knižnímu veletrhu Svět knihy skutečně z čeho vybírat. V našem květnovém výběru převažují beletristická díla osvědčených autorů, ale máme i tip na non fiction od nové tváře na české literární scéně.
Publicistce, scenáristce a spisovatelce Kláře Vlasákové vyšla z kraje května nová kniha. Po nápaditém debutu Praskliny (Odeon), za který byla autorka nominovaná na Cenu Jiřího Ortena, přichází s románem Těla (Odeon). Ten vypráví příběh ovdovělé šedesátnice Marie, která žije v nájmu a přivydělává si hlídáním dětí. Zrovna vdává svou dospělou dceru Rózu, která se připravuje na vlastní mateřskou roli. Těla jsou románem o mateřství, matkách a dcerách, stárnutí, tělesnosti, nárocích, které na ženy klade společnost, i o neviditelnosti a nepochopení, které přichází s přibývajícími roky. Klára Vlasáková svou novou tvorbou v české próze opět vyniká a na tuzemské poměry nabízí odvážný a silný text. I ve druhém románu je velmi aktuální a soustředí se na nejpalčivější společenské problémy současnosti.
Mieko Kawakami je považována za jednu z nejvýraznějších japonských spisovatelek současnosti a čeští čtenáři se s ní mohli seznámit díky bestselleru Prsa a vajíčka (Odeon). Nyní vyšel v českém překladu Kláry Macúchové její další román nazvaný Nebe (Odeon), za který obdržela japonské literární ocenění, Cenu Murasaki Šikibu, a dostala se v roce 2022 do nejužšího výběru na Mezinárodní Bookerovu cenu. Protagonistou nového románu je čtrnáctiletý středoškolák s přezdívkou Šilhavec. Tu mu dali jeho spolužáci a kvůli tomu je také terčem šikany. Chlapec mlčky v osamění trpí, dokud nenaváže přátelství se spolužačkou Kodžimovou. Ta jediná ho dokáže pochopit, protože sama je ve škole šikanovaná. Dvojice společně sdílí svá trápení, povídají si o svých tyranech, diskutují o důvodech šikany i o motivaci a morálce šikanujících nebo obětí.
Květen na pultě karlínského knihkupectví Přístav, foto: Barbora Maršíček
Narine Jurjevna Abgarjanová od začátku 90. let sice žije v Moskvě a píše rusky, ale ve svých prózách se vrací ke svému dětství a dospívání v rodné Arménii. V roce 2010 ji proslavila dětská novela Maňuňa, úspěchy sklízí ale i jako autorka literatury pro dospělé. Román Tři jablka spadlá z nebe (Prostor) dosáhl mezinárodního úspěchu a u nás se dočkal již druhého vydání. V květnu se k českým překladům přidal také román Čtyři ženy a jeden pohřeb (Prostor), který přeložila Kateřina Šimová. Arménská autorka zde s upřímností a laskavým humorem zobrazuje proměnu ženských hrdinek na pozadí traumat dvacátého století — arménské genocidy, občanské války, dvou světových válek a sovětské nadvlády. Silný příběh o silných ženách, nominovaný na prestižní literární ocenění Bolšaja kniga, čtenáře a čtenářky znovu přesvědčí o nevyzpytatelnosti života, o tom, že štěstí přichází, když ho nejméně čekáme. Především však vypráví o lásce — té, která je často nedosažitelná, ale když ji konečně najdeme, zůstane nám na celý život.
Zahraniční hvězdou osmadvacátého ročníku Světa knihy byl Serhij Žadan, ukrajinský básník, povídkář a jeden z nejvýraznějších současných ukrajinských autorů. V češtině vyšly jeho verše Dějiny kultury začátku století (Petr Štengl), povídky Big Mac (Fra) a nově také román Internát (Argo) v českém překladu Miroslava Tomka, který přijel Žadan na knižní veletrh představit osobně. Internát je silným svědectvím o hrůzách války v každodenním životě dospělých i dětí, odehrává se v době vypuknutí války na Donbase v roce 2014. Hrdina románu, věčně nerozhodný a ke všemu lhostejný učitel ukrajinštiny Paša, se na poslední chvíli rozhodne, že z ohroženého internátu vyzvedne svého třináctiletého synovce. Je leden 2015 a na východní Ukrajině se válčí. Fronta stále postupuje, putování nebezpečným územím nikoho se tudíž protáhne na několik dní. Je zima, mokro, prší a na zemi leží zbytky sněhu. Z dálky zní štěkot toulavých psů, hučení tankových motorů a zvuky výstřelů. Cesta pro Pašu znamená nutnost konečně dospět a přijmout odpovědnost za své činy. Síla Žadanova románu tkví především v jeho atmosféře, která je často tíživá, ale odlehčují ji pro autora typické básnické metafory a jemná ironie.
Vůbec poprvé se českým čtenářům představuje švédská autorka Clara Törnvallová. Její knižní debut Autistky (Host) se prodal do více než deseti zemí, nyní vychází v českém překladu Petry Hesové. Pokud se ve filmu či literatuře objeví dospělá žena s vysokofunkčním autismem, je často vykreslena jako ženská verze nerda, který miluje počítačové hry, je posedlý matematikou, odříkává zpaměti jízdní řády a sleduje sci-fi seriály. Clara Törnvallová, jíž byl autismus diagnostikován až ve dvaačtyřiceti letech, zjistila, že její prožívání a chápání se od běžných představ o autismu velmi liší. Proto se rozhodla širší veřejnosti ukázat zcela jiný obraz. Ve svém velmi osobním a otevřeném vyprávění mísí prvky literatury faktu s rozhovory s autistkami a zpochybňuje běžný pohled na normalitu a odchylky od ní. Zaměřuje se především na skupinu žen, které byly ve společnosti dosud neviditelné.
Autorka se věnuje knižnímu marketingu a působí v nakladatelství Paseka.