Nová jména: Alžběta Johanka Petrová
Básnický svět Alžběty Johanky Petrové se může zdát na první pohled velice civilní, takzvaně interiérový v nejlepších intencích tohoto proudu, ale pokud se rozhlédneme pozorně, uvidíme prostor s okny velkými jako akvária, prostor plný rybiček, kukaček, monster skvostných a zejména prostor, básnický mikrosvět na pomezí snu, kde nad námi bdí lustr s hrušněmi, kde po nás zbude talíř mrákot, kde naše tělo neklidně stojí v šíleném dění světa.
Alžběta Johanka Petrová (* 1993) vystudovala divadelní dramaturgii a audiovizuální tvorbu v Opavě. Pracovala jako režisérka, dramaturgyně, pedagožka a divadelní lektorka. Se svými básněmi získala první místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka (2019) a byla finalistkou Literární soutěže Františka Halase (2019) a Básne SK/CZ (2022). V roce 2021 debutovala básnickou sbírkou Zastaveni (Klenov) a letos jí vyšla druhá sbírka Rodiště v nakladatelství Dobrý důvod. V současnosti pečuje o dceru, vytváří metodiky pro Divadlo Paměti národa a občas si zahraje v ojedinělém souboru Společnosti doktora Krásy v Divadle v Celetné.
Alžběta Johanka Petrová, foto: osobní archiv
***
průsvitná záclona je stěnou domova
lustr s hrušněmi bdí
nad pruhy světla
které dopadají na tatáž místa
po celý rok
zaprášená monstera skvostná ožila
prorůstá pokojem
a cizí pohyb může narušit
chráněné území
jen ty víš jak vypadají jednotlivá patra
tvého domu
jen ty víš
kdo ve sklepě číhá
***
kulatý stůl
se žlutým ubrusem
je srdcem domu
sejdeme se u něj
každý sám
vložíme si do úst
rybičky s cibulí
a slova druhých:
ryby jsou plný olova
nad stolem pak klimbáš do noci
dokud neusne i poslední jedovatá sardinka
v našem břiše
Kukačky
Hledíme si do oken
jako do akvárií
uklidňujeme se životy jiných
sousedka odnaproti pod záclonovým závojem
pátrá co venku novýho
o něco málo později
z vedlejšího okna
hlava její dcery
Popeláři dnes s oranžovými světly
přijeli zas na minutu přesně
***
Přítulnou tmou
uhnula jsi jinam
v kuchyni po tobě zbyl talíř mrákot
Místo
Obratník Kozoroha
se dnes přehoupl
z jihu na sever
Tonetka
kolem jejíchž nohou
jsi obmotával nohy své
patří teď ženě
s vysokým drdolem
Nediv se
až bude tvůj domov domovem cizím
zmizel a nic ti o tom neřekl
až se tvé končetiny
stanou jen přicvaknutými pahýly k tělu
nediv se
a beznohý běž hledat
odkud jsi se vzal
***
Přes holé větve vzhůru
s přelétávajícím houfem modrých vran
odkud kam máte namířeno
zobákem za vlasy
unášejte mé tělo
neklidně stojící u kuchyňské linky
jako u rakve
Raději si krk vyvrátit
než hlavu přibít k zemi
***
od jisté doby jsem náš dům nepoznávala
zšedl
skříně rozevřené
peřiňák bez peřin
byliny zpřeházené
zavírám oči
abych se do něj mohla ještě jednou vrátit
Autor je básník, literární kritik a pedagog. Působí na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.