Malý človíček, kterého nosím v srdci

Malý princ. Toto dílo francouzského spisovatele spatřilo světlo světa před osmdesáti lety v New Yorku. Autor tam pobýval ve válečném exilu, a tak se zřejmě nejslavnější dílo francouzské poválečné literatury zrodilo v dubnu 1943 nejprve v angličtině. Ve Francii totiž po podepsání příměří s Německem v červnu 1940 zavládla tvrdá cenzura a Saint-Exupéry patřil ke spisovatelům, jejichž díla nesměla být vydávaná.

Nikdo tehdy netušil, že se filozofická pohádka letce a humanisty Saint-Exupéryho stane nejznámějším a nejpřekládanějším literárním dílem v historii Francie. Po zrušení francouzské cenzury a vydání knihy v roce 1946 nakladatelstvím Gallimard odstartoval rychle i zájem o překlad do nejrůznějších světových jazyků. Dodnes je tak známo více než 470 překladů, od běžných jazyků přes mnohé dialekty, mezi kterými se dostalo i na brněnský hantec, až po překlad do mrtvých jazyků, jako jsou latina nebo aramejština. Malý princ tak hned po Bibli zaujímá druhou příčku v seznamu knih přeložených do nejvíce jazyků. Dosud se prodalo přes 200 milionů výtisků po celém světě a je jen málo knih, jež by toto číslo překonaly. Co se ale skrývá za všemi těmi čísly a statistikami? Co Exupéryho „pohádku pro děti se záměrem oslovit i dospělé“ předurčilo k mnohogenerační oblíbenosti?

Filozof, válečný letec a reportér

Kariéra spisovatele nebyla tím, o čem Antoine de Saint-Exupéry snil od dětství. Po neúspěšném pokusu dostat se na námořní akademii pokračoval ve studiu na fakultě výtvarných umění, ve vojenské službě se stal leteckým mechanikem a následně letcem. Pro létání se ostatně nadchl už na gymnáziu, v jehož blízkosti proběhl mimo jiné slavný pokus Wilbura Wrighta s jeho převratným prototypem letadla. Saint-Exupéry později létal s poštou mezi kontinenty a v té době vydal i svá první díla Letec, Kurýr na jih a Noční let, inspirovaná jeho vlastními leteckými zkušenostmi. Právě díky románu Noční let, který zaznamenal ohromný úspěch, se zařadil mezi úspěšné spisovatele své doby. Nějaký čas také pracoval jako reportér a jeho cesty do Vietnamu, Moskvy nebo Španělska, kde byly u moci autoritářské režimy, mu poskytly podněty k zamyšlení nad humanistickými hodnotami.

Malý princ, foto: Creative Commons

Když se v roce 1940 už jako úspěšný spisovatel odebral do exilu ve Spojených státech, možnost napsat pohádku pro děti mu na mysl nepřišla. Byl známý tím, že si na různé ubrousky a papírky neustále kreslil tužkou postavičku, kterou umisťoval do nejrůznějších situací. Když se jej ptali, o koho nebo co se jedná, odpovídal: „Nic zvláštního, je to malý človíček, kterého nosím v srdci.“ Jeho redaktor Curtis Hitchcock mu vnukl nápad, jestli by o tomto človíčkovi nechtěl napsat příběh. Dílo bylo napsané tužkou, stejně jako byly tužkou nakreslené původní Saint-Exupéryho kresby. Ty ve finálním díle nahradil akvarelovými malbami.

Univerzalita jako klíč k úspěchu

Samotný příběh není třeba představovat. Jeho síla se skrývá v jednoduchém jazyce, v němž je napsán a díky němuž je jeho filozofie nabídnuta všem, kteří mají zájem. Osamělý letec, který havaroval, se v poušti setkává s neznámým človíčkem, malým princem, a hovoří s ním o složitých tématech v klamně naivním tónu: o smyslu života, smrti, lásce, přátelství a dalších věcech, možná méně velikých, přesto podstatných.

Kouzlo díla spočívá v univerzálnosti pro všechny věkové kategorie a zdá se, že s každým čtením se objevují nové významy a perspektivy, které mohou ve čtenářích rezonovat. Ústředním motivem je percepce postavy malého prince jako někoho v pohybu, kdo objevuje, chybuje, ale především, a to je nejdůležitější, nestojí na místě, protože rigidita se vyznačuje absencí poznání a přijímání nových vjemů, které vedou k růstu jedince. Postava, která nás tlačí kupředu a znovu a znovu podněcuje k zamyšlení, zda nezapomínáme na svoji lidskost a neodložili jsme ji někde v koutku, kde se na ni práší. Symbolika objevu pro člověka důležitých hodnot — přátelství díky lišákovi, lásky díky růži — umožňuje proměnu uvnitř a zaměření se na vnitřní bohatství člověka. Toto je podstata Saint-Exupéryho filozofie. Prostřednictvím krátké pohádky zvládá apelovat ke spoluvytváření vstřícnějšího světa, který mohou tvořit všechny generace čtenářů. Jelikož myšlenky nejsou podávány formou šroubovaných definic a složitých pojmů, měl Malý princ možnost zachovat jejich sílu i v četných překladech.

Malý princ ve Francii

Vydání Malého prince — Le Petit Prince — ve francouzské verzi v prestižním nakladatelství Gallimard se jeho autor bohužel nedožil. Tragicky zemřel v roce 1944, kdy se nevrátil z průzkumného letu z Korsiky do Francie, avšak okolnosti tohoto letu dodnes nejsou zcela objasněny.

Ve Francii dílo vyšlo v roce 1946 a okamžitě zaznamenalo obrovský úspěch. Ačkoli se může zdát, že Malý princ a četné kopie ilustrací doprovázené známými citáty jsou pro Francouze spíše komerční záležitostí, není tomu tak. V nakladatelství Gallimard se stabilně prodává čtyři sta tisíc výtisků ročně, což je i přes mnohamilionovou populaci Francie značné číslo. 

Pro Francouze se jedná o kulturní odkaz. Není nikdo, kdo by o Malém princi neslyšel, bývá čtený na školách i mezi starší generací. Jsou hrdí na jeho mezinárodní úspěch, ostatně jeho obraz v kultuře můžeme vidět i ve filmovém zpracování, několika operách, divadelních hrách a ostatních adaptacích. V roce 2021, při příležitosti sedmdesáti pěti let od vydání ve Francii, oslavili výročí obrovskou mezinárodní výstavou, zahrnující kromě různojazyčných překladů i mimořádně křehký rukopis z New Yorku i s původními akvarely.

Vývoj českého překladu

Překladatelku Zdeňku Stavinohovou zaujal příběh Malého prince natolik, že v roce 1959 přinesla jeho první překlad. Knížka vyšla ve Státním nakladatelství dětské knihy a okamžitě zaznamenala velký úspěch. Od té doby vyšla v desítkách reedic, které doplňují buď kresby Heleny Zmatlíkové, nebo samotného autora. A ještě něco. Stavinohovou zaujal životní příběh tragicky zemřelého spisovatele a letce natolik, že si začala dopisovat s jeho matkou Marií de Saint-Exupéry. Zdeňka Stavinohová nejenže později vydala knižně i celou svou korespondenci s Marií de Saint-Exupéry, ale také přeložila do češtiny její korespondenci se synem pod názvem Já a můj syn.

Její překlad Malého prince je dodnes považovaný za referenční, tedy ten, z něhož se vychází při porovnávání překladů, byť se po roce 2014, kdy uplynulo sedmdesát let od autorovy smrti, objevilo přes deset nových verzí. Za nejlepší novou podobou překladu stojí Jiří Pelán. Ten umně kombinuje zavedené ekvivalenty, jako je „beránek“ nebo „človíček“, a zároveň text v určitých částech s citem a porozuměním drobně aktualizuje. Mění některé ze zastaralých termínů, například „svorník motoru“ nahrazuje slovem „šroub“, a také původní postavu „lišky“ mění na „lišáka“, protože ve francouzštině označuje „le rénard“ mužský rod, který může odkazovat na lišáky z bajek autora La Fontaina. Zatím poslední verzí českého překladu je verze Malého prince v brněnském hantecu (Malé principál) a valaštině (Malučký princ), které obě vyšly v nakladatelství Jota. Vypadá to tedy, že příběh Malého prince zůstane nadále stejně aktuální jako dosud a budou z něj moci čerpat další generace.

Autorka studuje obor literatura a mezikulturní komunikace na Masarykově univerzitě.