Únor na pultech
Mezi vybranou pěticí knižních novinek, které se na knižních pultech objevily během února, najdete novelu nominovanou na Man Bookerovu cenu, povídkový soubor populární nigerijské spisovatelky nebo první díl volné trilogie od jedné z nejdůležitějších anglicky píšících autorek poslední dekády.
Českého vydání v překladu Hany Ulmanové se dočkala novela Takové maličkosti (Prostor) irské vypravěčky Claire Keeganové, za kterou byla vloni nominovaná na prestižní Man Bookerovu cenu. Příběh, který lze číst jako podobenství boje dobra se zlem, přivádí čtenáře a čtenářky do irského města sužovaného prosincovými mrazy v polovině osmdesátých let minulého století. Autorka se v útlé knize vrací k ostudné kapitole irských dějin — k tzv. Magdaleniným prádelnám provozovaným katolickou církví, jejichž temnotu zahlédne hlavní hrdina, tvrdě pracující muž, manžel a otec Bill Furlong. Vyprávění psané jemně vybroušeným stylem vrcholí na Štědrý den, kdy skutečným zázrakem je tiché hrdinství a odvaha jednoho obyčejného muže. Novinka Takové maličkosti upomene na díla jako Vánoční koleda Charlese Dickense nebo Vánoční vzpomínka Trumana Capoteho.
„Všechno, na čem záleží a co má na člověka trvalý vliv — hluboké emoce, tíživá zkušenost, životní pohromy, vlny euforie, zkoušky nebo běsnění —, může prosáknout tak hluboko, až se to vtiskne do samotných genů, které putují k dalším generacím a utvářejí ty, kteří se teprve mají narodit. Minulost v nás zůstává navěky.“ V novém románu Tvá nepřítomnost je tmou (dybbuk) islandský spisovatel a mezinárodně ceněný nominant na Bookerovu cenu Jón Kalman Stefánsson opět potvrzuje svůj mistrovský talent. Na téměř čtyřech stech stran rozehrává poetický orchestr rozličných emocí a ukazuje neobyčejně komplexní obraz vzájemně se překrývajících osudů postav pronásledovaných metafyzickými otázkami. Síla tohoto pozoruhodného románu, který do češtiny z islandského originálu přeložila Lenka Zimmermannová, nespočívá v nalézání odpovědí, ale právě v pokládání otázek. Stejně jako v ostatních Stefánssonových textech i zde je zachycen život Islanďanů, surovost přírody a boj s nepřízní osudu a prostředím.
Únor na pultě karlínského knihkupectví Přístav, foto: Barbora Maršíček
Britská spisovatelka Rachel Cusková se českým čtenářům a čtenářkám představila už v roce 2015 hořce komickým románem Arlington Park (Paseka), který se však na tuzemské scéně nedočkal příliš velké pozornosti. Novinka Obrys (NLN) v českém překladu Alžběty Ambrožové bude mít, doufejme, větší štěstí, možná i díky ostrému odklonu od běžného stylu její předchozí tvorby. Cusková vytvořila volnou románovou trilogii, jíž je právě Obrys prvním dílem. Jde o zcela inovativní literární tvar. Úsporný román se skládá téměř výhradně z konverzací, které vede Cuskové vypravěčka, učitelka kreativního psaní Faye, s přáteli a s novými známostmi. Vyprávějí jí o sobě, svých snech, radostech, výčitkách i úzkostech. Prostřednictvím společných rozhovorů se tak před námi postupně vybarvuje portrét hlavní hrdinky, která se smiřuje s velkou ztrátou.
Vůbec poprvé v českém překladu vychází tvorba srbského Rusína Ivana Meděšiho. Překladu šesti próz uspořádaných v souboru nazvaném Jezení (Větrné mlýny) se ujali Miroslav Zelinský a Pavel Pilch. Meděši je nositelem Ceny Alexandra Duchnoviče za rusínskou literaturu a po několika titulech ve vlastním jazyce zaujal čtenářskou veřejnost také na Slovensku. Poprvé sbírkou fejetonů, reportáží a satirických básní nazvanou Kvašná knižka, podruhé právě titulem Jedenie (přeložil Maroš Volovár), za kterou v roce 2019 obdržel Anasoft literu. Šestice šťavnatých literárních chodů v novince Jedení je divoké, syrové, často šílené čtení. Jak sám autor uvádí, jeho dílo překypuje drsnou balkánskou psychogroteskou i žaludek dráždícím středoevropským naturalismem. Meděšiho texty jsou plné tělních tekutin, frustrací, drog, ale také černého humoru. Srbský venkov tu zkrátka není žádná idylka.
Nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichieová ve své nové povídkové sbírce Co ti svírá hrdlo (Host) upírá zrak nejen na Nigérii, ale také na Ameriku. Ve dvanácti krátkých prózách, které do češtiny přeložil Petr Štádler, mapuje střet dvou zcela odlišných kultur, zkoumá pouta svazující muže a ženy, rodiče i děti. Titulní povídka zachycuje osamělost mladé Nigerijky, která se přestěhuje do Ameriky a zjistí, že její představy byly zcela odlišné. V příběhu „Niterný prožitek“ se studentka medicíny schovává před pouličními nepokoji společně s chudou muslimkou, jejíž důstojnost a víra nutí dívku čelit skutečnostem a strachům, jimž se doposud vyhýbala. V povídce nazvané „Napodobenina“ se zase mladá matka dozví, že její pohodlný život ve Filadelfii je ohrožen, protože manžel si do jejich domu v nigerijském Lagosu nastěhoval milenku. Své věrné čtenáře a čtenářky Adichieová nepřekvapí, potvrdí však své jedinečné vypravěčské umění.
Autorka se věnuje knižnímu marketingu a působí v nakladatelství Paseka.