Hledání jazyka posledních bohyň

A co teprve, když jde o čtivý román, který otevírá obzvlášť zajímavá témata a je tak jazykově bohatý jako tento. Různé jazykové úrovně románu nepředstavovaly jedinou výzvu, musela jsem také sladit práci s rodinným životem, do nějž několikrát náhle zasáhl covid, i s dalšími překladatelskými zakázkami (k nimž patřilo i vzrušující dobrodružství nového překladu sci-fi románu Jana Weisse) a to byl občas náročný úkol, ale jak říkají pohádkáři: „To už je jiný příběh.“

překladatelský seriál Na čem pracuju

Eurydice Antolin, foto: osobní archiv

Když jsem před mnoha lety překládala Babičku Boženy Němcové, s velkým potěšením jsem listovala historickým slovníkem francouzského jazyka Alaina Reye a ověřovala, že francouzské pojmy, které v překladu používám, nejsou anachronické. Byl-li tento aspekt — vedle dalších kvalit románu Boženy Němcové — překladatelskou lahůdkou, představoval román Kateřiny Tučkové malou hostinu. Vedle vícejazyčnosti textu (obsahujícího němčinu, ale především celé stránky ve slovenštině, které přeložil Nicolas Guy) tvoří jeho jednotlivé stylistické roviny výtečný křupavý štrúdl. Důležitou roli hraje vzhledem k začlenění archivních záznamů úřední jazyk. Na první pohled se mohl jevit poněkud záludně. A pro mě takový skutečně byl. Ale jen co jsem našla francouzské ekvivalenty opakujících se formulací, vyplňovaly se tyto stránky jako dotazník. Jistě, nebyla to zrovna velká zábava, ale po přípravné fázi, odlišné od těch, jež vyžadují jiné pasáže, pásmo vypravěče nebo dialogy a protagonistčiny myšlenky, psané v běžném jazyce, jímž se dá snáz nechat unášet, to samo o sobě nebylo nic tak složitého.

U obratů typických pro období komunismu šlo o to, najít takové formulace, které by i bez vysvětlování umožnily zprostředkovat dobovou atmosféru a reálie, které jsou frankofonním čtenářům 21. století pramálo známé. A to umožňuje celkem snadno samotná forma těchto vyprázdněných frází.

foto: osobní archiv

Největší radost jsem ale při překladu měla, když jsem uslyšela hlasy Dory a bohyň. Ostatně většinou při čtení hlasy všech postav opravdu slyším, vy ne? Překládat zaříkání promíšená s žítkovským dialektem a lidové názvy čarovných bylin byla skutečná radost. Vycházela jsem samozřejmě z četby o folkloru a magii v Evropě (což je jedna z mých vášní), ale některá zaklínadla jsem okamžitě jasně slyšela v jazyce propojujícím dialekty různých frankofonních regionů, které znám, od gaelštiny (v Bretani) přes jazyk departementu Mayenne, Pyreneje, Juru a Švýcarsko až po knihy Pierra Duboise, Henriho Pourrata nebo Clauda Seignolla. Povolat synestezii ke zprostředkování řeči té či oné postavy, vnímat tu postavu, zhmotňující se v imaginárním prostoru jako duch s vlastní intonací a lexikálním polem, patří podle mě k potěšením vlastním překladatelské praxi. A Žítkovské bohyně představují dokonalý terén pro tento úkol.

Eurydice Antolin vystudovala český jazyk a literaturu a učitelství francouzštiny jako cizího jazyka v Paříži (INALCO). Z češtiny do francouzštiny překládá prózy, pohádky, básně a filmové titulky (Miloš Forman, Evald Schorm). Přeložila některá díla Boženy Němcové (Babička, Divá Bára), Jozovu Hanuli Květy Legátové a Totální realismus Egona Bondyho. Kromě překladu se zabývá svými dětmi, hlasitou četbou pro děti a seniory, vyprávěním pohádek a zahradničením.

Rok 2022 byl pro České literární centrum (ČLC), sekci Moravské zemské knihovny, rokem zaměřeným na literární překlad. Cílem bylo ještě více zintenzivnit podporu překladatelů (zahraničních i domácích) a zvýšit povědomí o jejich práci i poslání. Řada aktivit se vztahovala k Mezinárodnímu dni překladu (30. září) i k předsednictví České republiky Radě EU ve druhé polovině roku 2022. ČLC podpořilo mj. překladatelské workshopy, debaty o překládání a autorská čtení za účasti překladatelů na půdě zahraničních i českých univerzit a veletrhů.