Co má společného chumelení s frmolem?

Je zajímavé, kolik měli naši předkové výrazů pro sněžení, pro vánici i další meteorologické jevy (například pro déšť, pro sluneční svit). Tato výrazová rozmanitost je patrně podmíněna tím, že dříve lidé zejména na vesnici žili v bližším spojení s přírodou, a proto více vnímali počasí, které — příjemně i nepříjemně — ovlivňovalo jejich život, práci i úrodu. V dnešní době některé výrazy pomalu upadají v zapomnění.

seriál Jazyková glosa

Zachovávají se především výrazy shodné se spisovným jazykem, jako je základní slovní spojení pro sněžení padá sníh, které je rozšířeno na celém území, dále je frekventovaný především moravský výraz chumelí a novější slovo sněží, pronikající do všech nářečních oblastí. Na Moravě (v okolí Zábřehu) můžeme též slyšet šumelí, což je expresivní hlásková varianta výrazu chumelí. V menších oblastech byly zaznamenány specifikované výrazy jako mete (se) (na západní Moravě), na Valašsku pak v podobě mete sníh, kouří ve Slezsku (v podobě kuřy), práší se (na Boskovicku), a dokonce prší sníh (na východní Moravě).

Repertoár pojmenování také ukazuje, že tehdy lidé více než dnes sledovali různou míru sněžení, například pro husté, vydatné sněžení byly zaznamenány výrazy jako valí (sníh), sype sněhem, dře ad. Pro padání sněhu doprovázené větrem, tedy pro sněhovou vánici, jsou nářeční ekvivalenty ještě pestřejší: rozšířené jsou výrazy vánice, chumelenice, fujavice, metelice, prášenice, dřenice, futeř, činěnice, foukanice a jejich hláskové či slovotvorné varianty. Navíc vybíráme několik méně frekventovaných, ale neméně zajímavých onomatopoických či expresivních výrazů: fifronice, fijavice, dryja, lautraj ad.

zdroj: Český jazykový atlas 2, 162 sněhová vánice

Zdá se, že obyvatele východní poloviny naší republiky trápilo i velké množství napadaného sněhu, protože na rozdíl od Čech (kde jsou většinově závěje) jsou na Moravě doloženy rozmanité výrazy pro sněhové závěje, odvozené od předponových variant základových sloves mést, metat a vát, například zámětě/záměti/záměty, záměnty; zámetě, zámety a zámtě (tj. to, co je zameteno), námětě (to, co je nameteno), v horním Pojizeří je pak varianta námtě. Na Brněnsku jsou zaznamenány závěti (to, co je zaváto) a na jihozápadní Moravě záspě (to, co je zasypáno). Ve Slezsku byly zaznamenány výrazy šance (přenesení původního významu slova „nasypaná hráz opevnění“), zaměje (vzniklo zkřížením slov závěje a zámětě) a zadmuchoviska (souvisí s dmýchat/dmuchat — „foukat“).

Na závěr ještě odpovíme na úvodní otázku. Souvislost mezi uvedenými slovy zmínil spisovatel Karel Čapek, když se v jednom ze svých sloupků uveřejněných pod názvem Ze života slov v roce 1933 zamýšlel nad tím, kde se v češtině vzalo slovo frmol, znamenající shon, zmatek apod. V Jungmannově slovníku objevil výraz chrmol a usoudil, že se jedná o chybný zápis nářečního slova chomol (tedy chumel), což, jak píše, „znamená vír, hromada, spletený houfec, tlačenice, neboli, jak se dnes říká, frmol“. Současný etymologický slovník Jiřího Rejzka jeho soud potvrzuje: uvádí chrmol jako ojedinělou variantu k chumel. Etymolog Václav Machek kladl chumel do souvislosti se slovesem chumelit (s přihlédnutím k moravské variantě šumelit však nevylučoval souvislost s něm. schummeln ve významu „mést — o sněhu“). A od slova chrmol byl jen krůček k jeho hláskové obměně frmol (podle Rejzka zde mohlo mít vliv slovo frčet) — náslovné f- se totiž v češtině u expresivních (zvláště onomatopoických) slov vyskytuje často (všimněte si jen v tomto příspěvku některých slov pro sněhovou vánici).

Pokud jste dočetli až sem, uvařte si čaj, podívejte se z okna, zda jen chumelí, nebo už sype či valí, zabalte se do deky a v teple sledujte tu činěnici či fifronici. Nebo vyběhněte ven a radujte se ze záplavy sněhu a ze závětí!

Autorka pracuje v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.