Na břehu Nilu
„Jsou i jiní tady ve východní Africe, kteří se snaží dělat to co Nyege Nyege. Ale všichni selhávají. Chybí jim plán, koncepce, jasně daný postup. Zahrát na festivalu, nahrát desku, vydat a poslat do Evropy.“ S kýmkoli se na festivalu Nyege Nyege bavíme, ten nám potvrzuje to, kvůli čemu jsme se ostatně do Ugandy vypravili.
Ugandský kolektiv Nyege Nyege stojící za stejnojmenným festivalem i vydavatelstvím je v současnosti jednou z nejdůležitějších hudebních platforem ve východní, ne-li v celé Africe. Citát patří manažerovi hned několika umělců z Tanzanie hrajících styl singeli. O tom na globální scéně nebylo až do roku 2017 slyšet, změnilo se to až poté, co Nyege Nyege vzalo pár umělců na festival do sousední Ugandy. Vysokorychlostní styl s frenetickým beatem letos na festivalu zazněl hned několikrát — sety DJ Travelly, Sissa či Jay Mitty patřily k vrcholům přehlídky.
Nějakých třicet kilometrů na sever od zeleného města Jinja na břehu Viktoriina jezera vytváří řeka Nil mohutné peřeje. Právě nad vodopády Itanda se Nyege Nyege rozhodlo svůj sedmý ročník přesunout. První ze čtyř dnů se festivalové prostory ještě dokončují, stany chybí (a mnohé budou chybět po celou dobu), aparáty se zapojují (a mnohé v průběhu přestanou fungovat), chaos doprovází mnohokrát omílaná věta: „Zítra ráno to bude.“ Organizovat podnik pro více než deset tisíc návštěvníků v zemi, kde je jednodušší nechat postavit ploty z bambusu než objednat klasické a kde vláda pod záminkou vidiny nekřesťanských orgií festival zakáže jen pár dní před začátkem, aby ho nakonec blahosklonně povolila, je jistě výzva. Desítky vojáků se zbraněmi nonstop se procházející areálem či morální policie fotografující si zásobníky s kondomy na stromech (Uganda má jeden z nejvyšších podílů nakažených HIV na světě) i v momentech té největší hudební extáze připomínají, že obří globální kulturní hodnota Nyege Nyege má své lokální daně.
foto: Creative Commons
Darkstar scéně ukryté v hloubi borovicového lesa by se dalo snadno přezdívat malý Berlín. Často jen pro hrstku lidí zde hráli ti nejokrajovější interpreti. TYO GQOM kolektiv z Japonska hrál svou lokální verzi afrického tanečního žánru s návykovým beatem, který už alespoň na svém kontinentu pronikl do mainstreamu. Gqom, afrohouse, amapiano, singeli, kuduro nebo kwaito jsou zde styly, na které tančí miliony a zní i z rádií. Největší ohlas ale nakonec získávají ti DJs a producenti, kteří dokážou zkombinovat lokální s euroamerickou produkcí. Zmiňovaný DJ Travella začal set svým „signature“ singeli beatem, aby rychle přešel k trancovým synťákům jak vyšitým z Love Parade a k současnému EDM. Koncert vyvrcholil nepopsatelně divokou singeli seancí. Píšťalky, chrastítka či twerkující muži i ženy na stolech nebyli ničím výjimečným. Hranice mezi umělcem a publikem se na Nyege Nyege boří daleko snadněji než v Evropě. Možná i proto jsou natočené sety z festivalu na proslaveném youtubovém kanálu Boiler Room tak vtahující.
„Festival pro bělochy,“ varoval nás kamarád, který navštívil Nyege Nyege před několika lety. To není přesné, Nyege Nyege je festival především pro bohaté, alespoň v lokálním kontextu. Evropské batůžkáře toužící po exotickém hudebním zážitku tady skutečně najdeme v počtu nižších stovek, více jsou však vidět expati z okolních zemí pracující například pro různé neziskovky v Jižním Súdánu, pro které je festival zdaleka nejbližší podnik tohoto typu. Hlavní cílovou skupinou festivalu se ovšem zdá být mladá vyšší střední třída z Kampaly a hlavních měst okolních zemí. Jak nám potvrzuje partička z Keni, ta i přes objektivně vyspělejší ekonomiku žádné své Nyege Nyege nemá. „Potkala jsem tady snad půlku Nairobi,“ směje se holka, než odejde za partou snad dvaceti kamarádů, kteří své festivalové outfity promýšleli asi stejně dlouho jako fanoušci mířící na Glastonbury. Jen s lepším výsledkem.
Bezprostřední dojmy nejsou zdaleka jen pozitivní. Naprosto chaotické změny v programu dopadly na umělce, kteří nakonec nemohli ani odehrát svůj set, větší problém však byli všudypřítomní kapsáři i neustálé verbální obtěžování bílých žen ze strany (pravděpodobně) místních mužů. Tropická průtrž zapříčiňující vytopení hned několika stanů se v tomto kontextu zdála poměrně bezvýznamnou. Letošní přesun festivalu z pozemků uprostřed města, nabízejících možnost normálního ubytování, do přírody uprostřed ničeho se tak neobešel bez starostí. Snad se organizátoři do příštího ročníku poučí. Mezitím se umělci navázaní na Nyege představí v prostředí, které snad od hliněných schodů vysekaných do svahu, všudypřítomných odpadků a pálícího se masa na grilech nemůže být vzdálenější: na butikových i nebutikových evropských festivalech či v progresivních tanečních klubech po světě. Od roku 2014, kdy se uskutečnil první ročník, se východoafrická elektronická scéna dostala z naprostého okraje do hledáčku desetitisíců fanoušků po celém světě. Ti v ní nacházejí to, o čem nakonec objevování hudby bylo vždy a co je čím dál těžší. Překvapení.
Autor je koncertní promotér.