Ještě ke Státní ceně

1) Udělení ceny: „Státní ceny [za literaturu a překladatelské dílo] se udělují autorovi k ohodnocení původního literárního díla nebo překladu literárního díla z cizího jazyka do češtiny, vydaného v českém jazyce v roce 2022, nebo v roce předcházejícím. Státní cenu lze rovněž udělit k ohodnocení dosavadní literární tvorby, nebo dosavadní činnosti autora v oblasti překladu literárních děl.“ Tedy buď, anebo: buď je oceněn v daném roce konkrétní titul, nebo dosavadní činnost. Že je pro autora glosy nějaká skutečnost v historii dosavadního udílení ceny výjimečná, anebo není, že mu přijde, že dostat by to měl spíš ten anebo ta, a tahle nebo tenhle spíš ne, je z hlediska legitimity letošního udělení ceny irelevantní. Pro širší kontext a srovnání může posloužit soupis prvorepublikových laureátů; například Čapek s Nezvalem dostali Státní cenu už ve čtyřiatřiceti.

Pět fází smutku nad Státní cenou

2) Porota: „Členové porot jsou vybráni z řad zástupců profesních organizací, občanských sdružení a dalších subjektů s celostátní působností a uznávaných uměleckých a odborných autorit.“ Porotce, navržené referentem příslušného oddělení ministerstva kultury (v případě Státní ceny za literaturu a Státní ceny za překladatelské dílo Oddělením literatury a knihoven, kde jsem zaměstnaný), jmenuje ministr kultury. Autorovi glosy je tato „metoda“, praktikovaná od roku 1995, podezřelá. Své podezření uzavírá vyjmenováním porotkyň a porotců a jejich stručnou charakteristikou. Zřejmě s cílem oslabit nebo rovnou znevážit jejich kompetence. Žádné argumentační podloží, na němž by toto zpochybnění nebo znevážení konkretizoval, ale nenabízí. Logiku takového typu, tj. „kolik toho má anebo nemá kdo společného s kritickou nebo odbornou reflexí české literatury“, lze hravě použít v případě kohokoli. Autor glosy dále nabízí alternativní, dle svého mínění lepší řešení: porotce by měly navrhovat „renomované oborové spolky a instituce“. Nemělo by jít ale v případě porotců v první řadě o jejich rozhled po terénu, a to ze všech možných úhlů, o jejich znalost, zkušenost a schopnost posuzovat danou věc než o příslušnost k tomu či onomu oborovému spolku anebo instituci, která s výjimkou kolektivní hlavičky nic moc dalšího negarantuje?

3) Nominace: „Návrhy na udělení cen mohou podat fyzické nebo právnické osoby do 31. května 2022.“ Nad touto větou zůstává autorovi glosy „rozum stát“. Podivuje se nad — dle svého mínění — nízkým počtem letošních nominací; je jich devatenáct. A dodává: „A příslušný odbor ministerstva kultury to rozhodně nikomu nepřipomíná.“ Devátého května letošního roku v 11.25 odešel směr časopis/nakladatelství Host (plus na desítky dalších adres) e-mail s žádostí o zaslání nominací na letošní Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo. Reakce, respektive nominace ze strany Hosta: žádná. Autor glosy dále spekuluje, že letošní laureátku nominovali „sami porotci“. Vzhledem k tomu, že porotce a porotkyně jsou fyzické osoby a že své nominace odevzdali řádně a v termínu, tj. do 31. května 2022, je autorova spekulace, pokud jde o legitimitu těchto nominací, irelevantní. Autor glosy je ale jiného názoru, čímž posouvá závěrem svého textu vše do roviny lživé manipulace. Tvrdí totiž, že „bylo třeba do nominací doplnit Kateřinu Tučkovou a pak dát cenu jí“. S argumentačním podložím je to tady stejné jako v případě nominace z Hosta: není žádné.

Nezbývá než lehce parafrázovat poslední větu autora glosy: Ubližuje to nejen renomé stránky H7O.cz, ale i samotné autorce.

P. S.: Diskuse na téma je jistě potřebná, měla by ale vždy splňovat základní podmínky: širší znalost věci a schopnost relevantní, fakticky podložené argumentace.

Reakce časopisu Host

Podstatou komentáře Ondřeje Nezbedy bylo upozornit na skutečnost, že komisi Státní ceny za literaturu, která je honorovaná částkou 300 000 Kč a představuje nejvyšší státní ocenění v oboru, fakticky skládá jeden člověk, a to referent Odboru literatury a knihoven Ministerstva kultury Radim Kopáč. Ondřej Nezbeda netvrdil, že Radim Kopáč jednal v rozporu s pravidly ceny. Ptal se však, zda jsou tato pravidla dobře nastavená, pokud dávají jednomu člověku možnost sestavit porotu účelově.  

Letošní ročník Státní ceny vzbudil oprávněná podezření. Je to mimo jiné z toho důvodu, že Radim Kopáč působí i jako recenzent a v této roli vyjadřuje své osobní preference. „Bílá Voda za sto procent. Kateřina Tučková je zpět na vrcholu,“ zní titul Kopáčovy recenze, která se objevila 29. 4. 2022 na iDnes. Domníváme se, že státní úředník má být za všech okolností nestranný. Nemůže současně působit v roli kritického arbitra. Pokud to dělá, neexistuje způsob, jak udržet alespoň zdání nezaujatosti.

Nevíme, zda je to náhoda: Autor výjimečně pochvalné recenze skládá porotu, která autorce udělí Státní cenu, přestože nikoho mimo tuto porotu vůbec nenapadlo ji nominovat. A v brožuře ke Státní ceně, vydávané Ministerstvem kultury, se poté cituje právě z Kopáčovy recenze, jen pro jistotu anonymně („recenzent Mladé fronty Dnes…“). Je-li tento pozoruhodně uzavřený cyklus jen náhoda, je to náhoda mimořádně nešťastná a nevkusná. Domníváme se, že systém udělování Státní ceny by podobné náhody měl vylučovat a priori.    

Jsme rádi, že Radim Kopáč na komentář Ondřeje Nezbedy reagoval. Bohužel však ukazuje další potíže celé věci.

V bodu 1) Kopáč konstatuje, že porota může Státní cenu udělit jak za konkrétní dílo, tak za dílo celoživotní. Smysl tohoto bodu není zřejmý, protože Ondřej Nezbeda udělení Státní ceny za konkrétní dílo nijak nerozporoval, pouze kladl otázky, co vlastně od Státní ceny očekáváme.

V bodu 2) Kopáč hájí složení poroty tím, že relativizuje měřítka, podle nichž běžně určujeme oborové renomé. Současně naznačuje, že profesní organizace, které by dle našeho názoru byly důvěryhodnějšími garanty porot než jeden zaměstnanec Ministerstva kultury, jsou nekompetentní a není žádoucí se na ně obracet.

V bodu 3) Kopáč odkazuje na e-mail, který ovšem nepřišel ani šéfredaktorovi časopisu Host, ani na redakční adresu elektronické pošty (zdá se, že Kopáč nerozlišuje mezi nakladatelstvím Host a časopisem Host, dvěma samostatnými subjekty). Dále tvrdí, že závěr komentáře Ondřeje Nezbedy je lživě manipulativní. Komentář však tvrdí pouze tolik, že to byli sami porotci, kdo Kateřinu Tučkovou doplnil mezi nominované, a upozorňuje, že právě takto lze cenu snadno privatizovat: ve chvíli, kdy porota může nominovat kohokoli a tomu pak cenu udělit, nemají nominace žádnou váhu.

Na základě toho se domníváme, že aby byla Státní ceně navrácena její důvěryhodnost a prestiž, měla by se otevřít oborová diskuse o způsobu skládání poroty, pravidlech nominací a rovněž o tom, co od ceny vlastně očekáváme.

Úvodní foto David Konečný.