Oceňování literatury napříč žánry i jazyky

V neděli 23. října se na Nové scéně Národního divadla v Praze udílely Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo (spolu s dalšími cenami Ministerstva kultury ČR). Laureátkou Státní ceny za literaturu se jako teprve třetí žena v historii stala spisovatelka Kateřina Tučková, která ocenění obdržela „za román Bílá Voda s přihlédnutím k její dosavadní literární tvorbě, která otvírá málo známá historická a společenská témata a pomáhá je zpřístupňovat veřejnosti“. Státní cenu za překladatelské dílo letos získal překladatel a romanista Jiří Našinec „za dosavadní dílo, zejména překlady Charlese Nodiera a Mircei Eliada, a za všestranný přínos k popularizaci rumunské literatury“.

Kateřina Tučková, foto: nakladatelství Host

Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo jsou ve své aktuální podobě udělovány od roku 1995 na návrh porot, které jmenuje ministr kultury (aktuálně Martin Baxa z ODS), a to autorům či autorkám původního literárního díla nebo překladu literárního díla z cizího jazyka do češtiny, vydaného v českém jazyce v uplynulém roce, popřípadě za jejich dosavadní literární tvorbu či dosavadní činnost v oblasti překladu literárních děl. Obě ocenění jsou honorována částkou 300 000 Kč. Složení jednotlivých porot a další informace o letošních laureátech obsahuje elektronická brožura na webu MK ČR.

Podruhé se v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava vyhlašovala Cena za nejlepší dokumentární knihu. Ze třiceti nominovaných titulů si nakonec cenu a odměnu ve výši 30 000 Kč odnesla kniha Břehy nejsou na dohled (Universum), kterou napsala dětská zdravotní sestra Jitka Kosíková s přispěním Marka Uhlíře, pražského zdravotnického záchranáře a někdejšího dlouholetého ředitele mobilního hospice Cesta domů (kde se s autorkou seznámil).

Oceněný titul přináší autorčiny deníkové záznamy z práce na misích Lékařů bez hranic a v pediatrickém týmu mobilního hospice Cesta domů. Jitka Kosíková v knize líčí své čtyřměsíční působení na lodi Bourbon Argos, zachraňující uprostřed Středozemního moře africké uprchlíky. S obrazem silné a samostatné ženy, oplývající autoritou nutnou pro práci v hostilním prostředí, kontrastují deníkové pasáže týkající se jejích vztahů a úryvky z autorčiných — nikdy neodeslaných — dopisů. Deníkové záznamy pro vydání uspořádal a doplnil Marek Uhlíř, který tu sehrál roli jakéhosi překladatele mezi světem medicíny a běžným čtenářem.

Vítězem 14. ročníku Drážďanské ceny lyriky se stal český básník Pavel Novotný. Ocenění se uděluje jednou za dva roky a klade si za cíl oceňovat poezii v českém a německém jazyce (více v nedávném rozhovoru s jednou z organizátorek). Letos bylo přihlášeno celkem 553 zásilek čítajících několik tisíc básní, z nichž desítku finalistů vybíraly české a německé předporoty. O vítězi hlavní ceny dotované částkou 5 000 eur (kromě ní se vyhlašovala ještě cena publika, kterou získal Paul-Henri Campbell) pak rozhodla sedmičlenná hlavní porota, ve které zasedla mimo jiné básnířka Marie Šťastná. A právě ona pronesla během ceremoniálu v sále drážďanského kulturního areálu Zentralwerk následující laudatio:

„Básně Pavla Novotného proměňují zdánlivou banalitu všedního dne na poetickou zkušenost. V centru pozornosti přitom nestojí já, nýbrž osoby, které jej obklopují, s nimiž má co do činění, které se pořád znenadání objevují a k nimž má nějaký vztah. Mimovolně, na základě vzpomínek, setkání a rozhovorů se tak zjevuje život. Prostým, avšak poučeným způsobem se při tom postupně proměňuje perspektiva, ubíhající čas se stává zřetelným. Přes svoji situačnost tak tyto básně ztělesňují také chronologii bytí, dětské zkušenosti se proměňují na dětské představy. Je devízou těchto básní, že podávají své obecné vhledy do stáří, lásky nebo odcizení s bezprostřední srozumitelností, aniž by se metaforicky vyvyšovaly. Tón přitom určuje umná hovornost, která působí autenticky, a zároveň autentický prožitek rytmicky strukturuje. Řeč je mluvení a skrze mluvení dochází k pochopení, pochopení dochází k nám. Když nasloucháme větám jako ‚najednou zase stál za naším plotem‘, sebestvrzujícím ódám na Šámala nebo sebeobžalobám typu ‚jsem kráva romantická‘, setkáváme se s gestem, které navzdory místy drsnému hovorovému tónu působí málem něžně a dovede vyvolat pocit blízkosti. Koneckonců nás tato poezie staví nejen před otázku, na co si dovedeme vzpomenout, ale taky jak ve vzpomínce zůstáváme a jak se svou vlastní pomíjivostí zacházíme my. To, že tuto otázku nepřetěžuje symbolikou, ale odpovídá na ni vždy znovu spíše mimochodem, aniž by přitom ztrácela humor, ji činí tak výjimečnou.“

Ve dnech 14. až 19. listopadu proběhne ve Vimperku již 7. ročník literárního festivalu Šumava Litera, jehož tématem letos budou „Tajemná a prokletá místa Šumavy a Bavorského lesa“. Festivalový program nabídne na několika místech Jihočeského kraje například setkání s Václavou Jandečkovou, Janem Blažkem a Markem Tomanem, Michaelou Vlčkovou nebo Stanislavem Schneedorfem. Novinkou bude udělení ceny Šumava Litera mezinárodní porotou, a to za významný přínos pro česko-německo-rakouskou spolupráci. Tradiční Cenou Johanna Steinbrenera pak budou oceněny vítězné knihy v několika soutěžních kategoriích. Více se dozvíte na webu festivalu.

Autor zpráv byl členem letošní poroty Státní ceny za literaturu. Editor webu naopak členem poroty Ceny za nejlepší dokumentární knihu.