U doktorů jako u překladatelů
V druhé půlce srpna slibovat další, i když malou prácičku bylo krkolomné, plánů a práce jsem měla dost a dost. Ale pak jsem si řekla, že napsat o tom, co právě dělám, zase není špatný nápad. Překládám totiž velmi zajímavou knihu a je to asi i první kniha, u které se při překládání hihňám nahlas a nemůžu se vynadivit fantazii autora.
Na druhou stranu je to ale v podstatě i smutná historie, jak jinak, když je o lidských osudech ve 20. století. Pokud vás zajímají příběhy inspirované skutečnými lidmi, doporučila bych ku čtení titul Pravomil aneb Ohlušující promlčení od Petra Stančíka.
překladatelský seriál Na čem pracuju
Na konci srpna se ukázalo, že to bylo spíše noholomné. Doslova. Práce mám pořád dost, ale už jen takovou, kterou je možné zvládnout i vleže nebo vsedě. Jsou věci, ke kterým a na které se nedostanu. Například pracovna, ta je v patře, já jsem dole. První dva týdny s nohou v sádře jsem se tam nemohla dostat vůbec. Teď, s tou kosmonautskou nohou, by to teoreticky šlo, ale zase se bojím, že si zlomím ještě něco navíc, protože jsem sama. Milý totiž odjel na společnou dovolenou sám.
Přibylo mi tak času, tedy volného, anebo spíš nevolného. Ale nestěžuji si, hned první den kamarádka prohlásila, že „teď, Raijo, máš hoooodně času překládat, nikam neutečeš, už si nebudeš stěžovat, že je vždy málo času na všechno“. Takže usínám obklopená počítačem a knihami a ráno se zase probouzím stejně obklopená knihami i počítačem. Je to vlastně takové luxusní překládání, nikdo po mně nic nemůže chtít, naopak, já si občas o něco řeknu a (možná) mi někdo z rodiny přinese čaj, jídlo, další knihy a tak. Jen toho nesmím příliš zneužívat, aby je to obskakování neomrzelo, proto zároveň i šetřím, jak je nám nařízeno vládou i svědomím.
Ale ke knize, kterou právě překládám. Pro překladatele to není lehká práce, co stránka, to překladatelský oříšek. I jazyk románu je barvitý, autor si s jazykem hraje a předpokládám, že ho to baví. Mě to taky baví, ale zkuste přeložit, že je něco pokryté „vášnivě višňově červeným lakem“.
Zcela mimochodem se učím spoustu na první pohled nenutných věcí, ale kdo ví, k čemu jednou budou dobré. Například, cituji: „Vyrobit rozbušku bylo snadné — z pistolového náboje jsem vyklepal střelu a k nábojnici se zápalkou přiletoval úderník sestrojený z kaleného hřebíku na pružince, zablokované kolíčkem se šňůrkou. Jedno zatáhnutí za šňůrku rozbušku zajistí, druhé odjistí.“ Není snadné pochopit, jak to celé funguje, natož jak to přeložit. Ve škole jsem milovala matematiku a jazyky; fyzika, chemie a taky praktické pracovní vyučování k mým oblíbeným předmětům nepatřily. Ale zatímco jsem se ve škole nějak vykrucovala, tady to bohužel nejde.
Dříve jsem doporučovala svým studentům si něco takového namalovat a až potom se pustit do překládání. Obávám se, že tato rada moc praktická nebyla a nebude. Slovo úderník samozřejmě znám, ale ve zcela jiné souvislosti. Rozumím, co to je, ale jak se to proboha řekne německy?
Na fotce vidíte taky slovník z roku 1944, to je ta ošoupaná tlustá kniha, od prof. V. Hulíka. Česko-německý slovník živé mluvy. Léta ležel ve skříni, teď jsem ráda, že jsem si ho kdysi v brněnském antikvariátu pořídila. Dívám se tam pokaždé, když si nejsem jistá, jak se to či ono říkalo tehdy.
Jeden by mohl říct, že s takovou moderně opatřenou nohou lze chodit (a tak se i vrátit do pracovny), že má známého, který má známého, a ten… Ale u doktorů je to jako u překladatelů, předložte několika z nich jednu stejnou nohu — stejný text, a každý poradí jinak, jak s ní, s ním zacházet, a tak i výsledek bude různý. Doufám, že u mě nakonec v obou případech kladný…
Raija Hauck (1962), slavistka a překladatelka. Absolvovala studia v Petrohradě a Brně. Po promoci v Greifswaldu pracovala v letech 1992—2019 jako lektorka češtiny a ruštiny na Univerzitě Greifswald. Vede a moderuje překladatelské workshopy, autorská čtení a bilaterální kulturní projekty doma a v zahraničí. Publikuje odborné translatologické a lingvistické studie, překlady próz, lyriky, esejů, dramatických a vědeckých textů. Žije se svou rodinou v Saarbrückenu.
Rok 2022 je pro České literární centrum (ČLC), sekci Moravské zemské
knihovny, rokem zaměřeným na literární překlad. Cílem je ještě více
zintenzivnit podporu překladatelů (zahraničních i domácích) a zvýšit
povědomí o jejich práci i poslání. Řada aktivit se bude vztahovat k
Mezinárodnímu dni překladu (30. září) i k předsednictví České republiky
Radě EU ve druhé polovině roku 2022. ČLC podpoří mj. překladatelské
workshopy, debaty o překládání a autorská čtení za účasti překladatelů
na půdě zahraničních i českých univerzit a veletrhů.