Ukázky: Lucie Krpalová

Lucie Krpalová (*1982) vydala jako Prune svou debutovou desku Kruhy pod producentským dohledem Martina E. Kyšperského (Květy). Věnuje se hudební spolupráci, pravidelně vystupuje s písničkářkou Martinou Trchovou a svým vokálem byla součástí poslední desky projektů Zapomělsem a Archívny chlapec. V současnosti zpracovává materiál na druhou desku.

Jednou z kategorií textově-umělecké produkce jsou písňové texty. Někdy obrazné, někdy emocionální, vždy ale doprovázené hudbou, jako tím, co je k nám vlastně přináší. Jedním z možných rozdílů mezi básněmi a texty, které jsou určeny ke zpěvu, je jejich nezbytná rytmičnost, časté opakování a občasné banální obraty, které ale mají tu nepřekonatelnou výhodu, že v hudbě mohou zaniknout. Zatímco básnický či jiný text je položen před námi a máme jej možnost zkoumat a číst opakovaně, písňový text se často vynoří z hudby až na několikátý poslech. A při ojedinělé performanci, kterou zažijeme, často jedno s druhým úplně splyne a nedává prostor pro samostatné porozumění. Zde nyní můžete vidět texty Lucie Krpalové oddělené, odebrané z původního pevného sevření s hudbou a z přirozeného environmentu, v nichž je běžně prezentováno.

Lucie Krpalová, foto: Petr Foltýn

Celou desku si poté můžete i poslechnout.

Rozmazaná

Rozmočená
po vlnitém chodníku
malá žena 
s malou duší zbabělou

Rozmazaná
pod okrajem deštníku
polopravdy kousne si a půjde spát
a ty máš ještě hlad

Je to na tobě, které dveře otevřeš
Je na tobě, které ruce obejmeš
Je to jen na tobě, které zvíře naučíš utíkat podél kolejí
je to jen na tobě, které zvíře donutíš utíkat v noci
podél kolejí

Malá žena
zachumlaná v kožichu
slova ze rtů sládnou jako horká čokoláda
líná šelma zavrněla ze zvyku
neřekne, co nechceš slyšet
kousne si a půjde dál
a ty máš ještě hlad

Je to na tobě, které dveře otevřeš
Je na tobě, komu ruce obejmeš
Je to jen na tobě, které zvíře naučíš utíkat podél kolejí
je to jen na tobě, které zvíře donutíš utíkat v noci
podél kolejí

Je to jen na tobě
je to jen na tobě
je to jen na tobě, na tobě, na tobě
podél kolejí

Sova

Vydám se znovu na cestu
tam kde vlci spí
slunce tak nízko
krajinu půlí můj stín

Daleko od lidí
jen pláně a sníh
v čajové konvici
čaj včerejší

Knihy mám plné fénixů
co umírají 
zas a znova
slunce mně spálí na popel
pak vstanu já
a všechna moudrá slova

A vydám se na cestu
tam kde slunce spí
zažehni lucernu
jinak tě neuvidím

Knihy mám plné fénixů
co ožívají
zas a znova
slunce mně spálí na prach
pak vstanu já
jak moudrá sova

Nejraděj bych byla
tvoje kniha
úzká, černobílá
úzká, úzká

Ryby

Hlavou mi ryby plavou
a svítí neonové nápisy
proplouvá noční Prahou
Golfský proud
delfíni z Assisi

A z dálky připlouvají velryby
mořské billboardy
za potravou
živí se mojí hlavou
a planktonem
mých všedních dní
a zpívají
unisono

Tvůj měsíc

Tvůj měsíc nad polem stoupá
čím dál výš a výš
padají na zem tvá pouta
a ty víš, ty víš
že nejsi úplně celá
v sobě máš tajnou skrýš
že nejsi, kým by jsi chtěla
už hrozně dávno být

Tvůj měsíc nad řekou visí
čím dál výš a výš
jsi pro ni tak trochu cizí
a ty víš, ty víš
že není úplně celá
v sobě má tajnou skrýš
že není, kým bys ji chtěla
už hrozně dávno mít

Náš měsíc nad hlavou září
čím dál výš a výš
jsme na to už nějak staří
a ty víš, ty víš
že nejsi úplně hloupá
v srdci máš tajnou skrýš
že nejsi jen hodná holka
už hrozně dávno víš

Temná Hmota

Světlo je temná hmota
večer v půl deváté u parku
pod lampou něco bliká
a jde ti vstříc

A ještě včeras chtěla
skončit to všechno jednou zápalkou
dnes jsi se navoněla
a jde ti vstříc

Světlo je temná hmota
a ty to víš
světlo je temná hmota
i srdce tvý
světlo je temná hmota
zmatený

A už jste u něj doma
v jeho bytě všechno ožívá
hoří jen jediná svíce
a on sám

To jak se na tebe dívá
jeho bezbrannost tě dojímá
teď jsi se zastyděla
a tvůj klín

Světlo je temná hmota
a on to ví
světlo je temná hmota
žije s ním
světlo jsou jeho ruce
na spáncích

Světlo je temná hmota
a ty to víš
světlo je temná hmota
i srdce tvý
světlo je temná hmota
zmatený
zklamaný
opuštěný