Ukázky: Jan Těsnohlídek ml.

Jan Těsnohlídek (1987) je český spisovatel, básník a nakladatel, pocházející z Krucemburku. Je autorem básnických sbírek Násilí bez předsudků (2009), za niž obdržel Cenu Jiřího Ortena, Rakovina (2011), Ještě je co ztratit (2013), Hlavně zachraň sebe (2016), Hranice a zdi (2018) a románu ADA (2012). V roce 2017 mu vyšly sebrané spisy s názvem Básně 2005—2013 a roku 2019 vyšla v Německu první samostatná zahraniční publikace, výbor z díla s názvem Astronauten. Redakčně připravil k vydání desítky sbírek převážně českých autorů. Román ADA se v roce 2021 dočkal divadelního zpracování, jeho texty byly zhudebněny kapelami Umakart, Lesní zvěř a Bad karma boy, přeloženy do mnoha jazyků a otištěny v českých i zahraničních časopisech a antologiích.

Jan Těsnohlídek ml., foto: Jan Valík

Těsnohlídkovy básně reflektují realitu denních potřeb, ke které neustále přiléhají katastrofické scénáře televizních zpráv, stavy světa a globální hrozby, které hledí na člověka z televize, sociálních sítí i hovorů v hospodách. A přesto denní realitou je jezdit tramvají, sedět v práci a platit účty za plyn a za telefon, protože „zítra bude ten na písku postavenej svět ještě stát“.

Uprostřed toho všeho je člověk se svou existencí, se svými observacemi nad bezútěšnou neuskutečnitelností a nad tím, co jsme si navykli nazývat krizemi, ať už jde o věk, nebo o stav světa. V básních není melancholie, ale tvrdý smutek ze zavřených cest a z promarněných příležitostí — který vlastně existuje neustále, protože na každé cestě jsou vždy nevyužité příležitosti a neotevřené dveře nejsou nikdy tak bolestivé jako ty jen pootevřené.

svět se končí v přímym přenosu

– už se na to nedívej a 
         běž spát
už se na to nedívej a 
         běž spát –
říkáš

svět se končí
v přímym přenosu a
ty
někde daleko se 
         máš dobře a
máš pravdu –

vypnout televizi a spát by 
         bylo lepší –

zítra
bude potřeba jít do práce
bude potřeba dál 
         platit účty za elektriku
za plyn a telefon
za nájem
–
–
–
zítra
bude ten na písku postavenej svět 
         ještě stát

vypnout televizi a spát
s pachutí neúčasti

jestli
se pár kilometrů daleko 
         mění svět

tady
to bude jen inflace
uprchlíci

říkáš
ať už se na to nedívám a 
         jdu spát

svět se končí
v přímym přenosu a
ty
někde daleko se 
         máš dobře a

máš pravdu

1+kk

lidi přežili
vydrželi
daleko horší věci
–
–
–
lidi přežili
vydrželi
daleko horší věci –

naše
malá prázdnota 
         v malým městě 
                   v malým 
                            pronajatým 1+kk

je 
         proti 
                   tomu 
                            všemu

nic

přeměř svou klec

ráno vstanu
dám si panáka
jdu se psem na procházku
dám si cígo
dám si panáka
dám si cígo
dám si sprchu

jdu do práce
vypiju kafe
něco snim
pracuju
kouřim 

jdu z práce
dám si panáka
jdu se psem na procházku
dám si cígo

občas
jdu ven
občas
jdu na nákup
občas
se opiju
občas
se jen dívám na televizi

dám si panáka
jdu se psem na procházku
dám si cígo
jdu spát

občas si říkám
jak se asi máš ty

ve svý kleci

vážně chceš děti?

vážně
chceš děti?
neni lehký se postarat o psa nebo 
         o kytky

svět
už pomalu končí lidi
zase vymejšlej války a 
         ledovce tajou 
                   zvířata vymíraj

vážně
chceš aby se na tohle všechno 
         díval někdo 
                   na kom ti záleží?

ideálně
se na to všechno díval 
         ještě dýl 
                   než ty – –

vážně
chceš děti?

sobecky
se reprodukovat
lhát si že
to může dát aspoň 
         nějakej smysl

tomu všemu?