Die dunkle Seite Markéty Pilátové

Ale žádné vyhození oknem nic nevyřeší. Už jsem přece potlačil podobný impuls dávno, když jsem měl smlouvu na překlad románu Hrdý Budžes od Ireny Douskové. To jsem ještě byl překladatelský nováček — a přece mě řešení napadlo.

překladatelský seriál Na čem pracuju

Tentokrát se na vzniku německého titulu — který klidně může být dost odlišný od původního titulu, to je taková německá tradice u knížek i u filmů — podílelo více lidí. Autorka se poradila s pracovnicemi Nezávislého dolnorakouského literárního domu v Kremži, kde strávila tvůrčí pobyt, nápady poskytl i bilingvní novinář týdeníku Respekt Tomáš Lindner a nakonec se do toho pustil tým nakladatelství Wieser poté, co jsem jim poslal první ukázky ze svého překladu. (Návrh Nejhorší den na horách je pořád lepší než nejlepší den v kanceláři se sice líbil, pro délku ale odpadl.) Nakonec jsme se rozhodli, respektive dohodli na titulu Temná strana, se kterým jsme spokojení všichni.

Mirko Kraetsch, foto: Andrea Schuh

Při samotném překladu textu mi ostatně také pomohlo dost lidí. Přihlásil jsem se s ukázkou na překladatelský seminář, organizovaný Německým překladatelským fondem (DÜF). Týdenní akce vedená zkušenou kolegyní a německou spisovatelkou se jmenovala Naše němčina — a ta moje a zaměřila se hlavně na používání přídavných jmen. Na takové semináře se hlásí kolegyně a kolegové s překlady z nejrůznějších jazyků (od angličtiny a francouzštiny přes nizozemštinu a italštinu až po čínštinu, ba češtinu), přičemž na místě vždycky jde o německé cílové texty, na které se všichni důkladně připravují a které tvoří společný základ debat. Kolektivní redakce textů — to je nádhera! A hodně mi to pomáhá, proto se rád na takové semináře a dílny hlásím, pokud mi to čas dovoluje. (Zrovna se to ostatně chystám udělat znovu. Jako ukázku jsem vybral povídku od Ireny Douskové ze svého následujícího překladatelského projektu.)

Téma románu Senzibil je neobvyklé: paranormální jevy, paralelní světy, znovuzrození, cestování časem, pokusy o to, aby se dějinné události „odestály“ zásahem do minulosti… To je právě jeden aspekt překládání, který mě tak baví — že se stále učím něco nového, že se stále musím zabývat až okrajovými tématy, a to dost podrobně. Je to časově náročné. Proto není divu, že práce na románovém překladu trvá měsíce. Já k tomu ještě pracuju v jiných branžích — jako účetní, jako průvodce městem, jako moderátor čtení plus jako dobrovolník ve dvou neziskových organizacích, a to ve Svazu překladatelů a překladatelek (VdÜ) a ve spolku Weltlesebühne, jehož cílem je zviditelnit kolegyně a kolegy tím, že jim spolek organizuje vystoupení na pódiích, kde referují a debatují o překládání.

Takže hodně práce, málo času. K tomu hraje roli i aspekt podpory překladu grantem Ministerstva kultury ČR — bez toho se překlad pětisetstránkového románu nedá financovat a bez příslibu podpory se do práce nepustím. (Mívám to běžně i ve svých smlouvách, že se projekt, pokud grant není poskytnut, zruší.) Lhůty bývají přitom tak těsné — grant platí jenom na dotyčný rok —, že z toho je vždy stresová záležitost. Každému překladu přispívá, když se může „odležet“ nejmíň na pár týdnů; potom se na text vrhnu s novým elánem a s čerstvým pohledem, hlavně s odstupem.

Textů Markéty Pilátové jsem přeložil už několik, překlad jejího prvního románu Žluté oči vedou domů jsem redigoval, Tsunami Blues jsem přeložil, k tomu ukázky z dětských knížek. Také se už dost dlouho kamarádíme, i spoustu autorských čtení jsme spolu absolvovali. Věděl jsem tedy, jaký to asi bude úkol, že bude třeba převést do němčiny neotřelé výrazy a obrazy, ale také zvuk a rytmus českého textu hrají důležitou roli. Zkrátka pořádná fuška, naprosto podle mého gusta.

Už před časem, když na románu ještě pracovala, mi Markéta Pilátová prozradila, že objevila spisy Břetislava Kafky, „hypnotizéra a jasnovidce z Červeného Kostelce“. Vyšly za první republiky a jsou stylem i slovníkem velmi zvláštní. Také jsem měl co dělat, abych citované pasáže převedl do podoby němčiny, která připomíná meziválečnou dobu. (Na těchto místech jsem třeba použil starší německý pravopis.)

Velkou výzvou byla i samotná délka textu, to se jako překladatel musím pořádně ponořit do děje, trošku také s protagonisty žít, takže ideální je, když můžu soustavně pracovat v několikahodinových blocích, abych v tom zůstal, neztratil nit, vnitřní rytmus… A to hlavně v těch několika kolech redigování, ve kterých vzniká celková německá podoba textu; v tomto procesu se víceméně odpojuju od českého výchozího textu a leštím překlad tak, aby nebylo hned jasné, že to není původní německý text. To je ideál naší branže. A pokaždé se snažím, abych se tomuto ideálu přiblížil co nejvíc. Do jaké míry se mi to při překladu té které knihy daří, to ať posuzují jiní.

Německý překlad knihy Senzibil vyšel 31. března 2022.

Rok 2022 je pro České literární centrum (ČLC), sekci Moravské zemské 
knihovny, rokem zaměřeným na literární překlad. Cílem je ještě více 
zintenzivnit podporu překladatelů (zahraničních i domácích) a zvýšit 
povědomí o jejich práci i poslání. Řada aktivit se bude vztahovat k 
Mezinárodnímu dni překladu (30. září) i k předsednictví České republiky 
Radě EU ve druhé polovině roku 2022. ČLC podpoří mj. překladatelské 
workshopy, debaty o překládání a autorská čtení za účasti překladatelů 
na půdě zahraničních i českých univerzit a veletrhů.