Ukázky: Anna Sedlmajerová

Spolu s debutem Kateřiny Koutníkové Nechte mě bigbít byla před týdnem kniha pokřtěna v rámci autorských čtení Omlatina v Brně, Olomouci a Ostravě, v nadcházejícím pondělí 6. června proběhne poslední uvedení knihy, a to v pražské Božské lahvici v 18.30 (hostem bude hudebně-literární performerka Kino Peklo).

Anna Sedlmajerová (*1996 v Havlíčkově Brodě) v současnosti studuje krajinářskou architekturu na ČVUT v Praze. Je finalistkou Literární soutěže Františka Halase 2017. V roce 2018 byla její báseň zařazena do antologie Nejlepší české básně.

Anna Sedlmajerová, foto: David Konečný

Sedlmajerová vychází z češtiny k jiným jazykům, z literatury nejen k výtvarnému či zvukovému uchopení textu, od sebe přes druhého až k člověku jako druhu, k rostlinám a všemu živému. Mysticky a imaginativně znovuvytváří a z jakési druhé odvrácené strany bytí uchopuje Zemi, život na ní a lidský rod, ověřuje prazákladní lidské mýty, vnímání, víru, zvyky a důvody, ale i každodenní banality a nutnosti života — jako je třeba láska. Básně rituály a (za)říkadla, když všude překáží svět. Básně, které na nás něco vědí.

dracaena cinnabari 

černé oči
a bílé všechno ostatní
když se hmota vzedme z myšlenky 
svátek džungle
dracaena cinnabari
slaví
a stéká to dolů ke kmeni
a vzlínáním až k poháru
without any any drop 

řekneš si

monotyp

to znamená jen jediná 

monožnost

dracaena cinnabari
sound of platonic love
bez vody do všech stran
s šípem v hrudi uvěříš horlivěji 
nežli v obvyklé jindy

ruce sepjaté do oblouku
s dvojníkem
zlatou branou musíme projít oba 

přijmout rozpouštědlo všehomíra 

čicháme vodu 
pijeme světlo 

vteřina pálí ambivalentní vektory 
směry ničeho a všeho 

touhou zaměřit se zmenšuje 
až dočista zmizí 

nějaký hlas zpívá
odshora dolů 
přes čas 

mezi nebem a zemí se vždy něco zachytí 
a interpretací zas odletí 

velké óm 
zavadilo o jablko 

pád 

a v tu ránu
se někdo zasměje 
jenom tak jen tak 
že tu je 

záchvat pláče
během osmi očí
svému chování není třeba rozumět 
možná jen povolit ventil dvojníka 
a neboj se
klíče ztratit nemůžeš
protože je nemáš
ale to neznamená
že nezvoní 

***

na paměť často      zapomenu
                                              u
na pólu oka hurikánu             u
myrhovou oponu zatáhnu        u
                                                  u
jak vznikla voda                       u
hledištěm piští                        u
a za semišem syčí tak          u
že už nikdo nemá         pár_

co to máš s hlavou? 

plavou v ní čolci
a vypadají že brzy vyskočí 

oni jen hledají ten tón
který je slyšet když praskne bublina
no ten on
no to to to
no no mno on och om ohm
óm