Nevyléčitelná optimistka překládá komiksy

V té době jsem za sebou měla své první literární překlady ze slovenštiny a češtiny, ale komiksy můj radar téměř nezaznamenal. Do jisté míry šlo o generační záležitost, protože jako dítě vyrostlé v Bratislavě v šedesátých letech jsem se s komiksy moc nesetkávala. Přiznávám, že v tom byl asi také drobet snobismu: mou ambicí bylo přece překládat „seriózní“ literaturu, zpřístupňovat díla slovenských nebo českých autorů a autorek, která byla v anglofonním světě téměř nebo úplně neznámá. 

překladatelský seriál Na čem pracuju

Znala jsem sice klíčové grafické romány jako Maus Arta Spiegelmana nebo Persepolis Marianne Satrapi, ale prostě to nebyla moje parketa. Jednou z knih, které mě pak plně přesvědčily o možnostech komiksů, byl autobiografický grafický román Alison Bechdelové Fun Home. A Family Tragicomic (Rodinný ústav. Rodinný tragikomiks v českém překladu Petry Kůsové a Sylvy Ficové vydalo Argo). Můj zájem o tento žánr probudil také skvělý román Michaela Chabona Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye se svou parafrázovanou verzí dějin komiksu. Sledovala jsem, že komiksům se začíná věnovat stále víc mých přátel z překladatelských kruhů a že vychází čím dál víc grafických románů zajímavých jak po výtvarné, tak po literární stránce.

Platí to především o Česku a méně už o Slovensku, kde se situace také pomalu začíná měnit, ačkoli vydavatelství zaměřených na komiksy a původních komiksů je nadále nepoměrně méně. Je příznačné, že kultovní komiks Rudo, který Daniel Majling původně zveřejňoval na Facebooku, nejdřív vyšel knižně v českém překladu Ondřeje Kavalíra a slovenského vydání se dočkal teprve o čtyři roky později. Na druhou stranu je zajímavé, že Oskar Ed a Štefánik, dva grafické romány, které si v posledních letech získaly čtenáře a také kritiku, mají slovenské kořeny nebo vazby. 

Jakmile jsem přehodnotila svůj postoj ke komiksům, zachtělo se mi nějaký přeložit. Když jsem se dočetla, že Marek Šindelka pracuje na grafickém románu inspirovaném skutečným a nikdy nevyjasněným případem týrané jedenáctileté dívky, ze které se vyklubal malý kluk a nakonec dospělá žena, nemohla jsem se dočkat vydání a Svatou Barboru, na které se kromě Šindelky podílel Vojtěch Mašek a Marek Pokorný, jsem si okamžitě koupila. Byla jsem nadšená literárním a výtvarným zpracováním příběhu a řekla jsem si: to je ono, tohle bych ráda přeložila! A protože do angličtiny překládám společně s manželem, Peterem Sherwoodem, nejdřív jsem jej musela přesvědčit o přednostech této knížky a hlavně o tom, proč by komiksy neměly chybět v našem portfoliu. Díky Českému literárnímu centru jsme pak skutečně přeložili dvě ukázky, ze kterých jednu uveřejnil renomovaný online časopis Words Without Borders v čísle věnovaném grafickým románům. Mezitím už Svatá Barbora vyšla ve francouzském a španělském překladu, ale vydavatele pro anglické vydání se zatím bohužel nepodařilo najít. 

Když se mi pak ozval polský vydavatel Michał Słomka, který právě spouštěl anglickou pobočku svého komiksového vydavatelství Centrala, a nabídl mi překlad Sester Dietlových Vojtěcha Maška, neváhala jsem ani chvilku a s Peterem jsme se do překladu této hororové detektivky pustili. Nedávno jsem si vyslechla rozhovor s Maškem, ve kterém řekl, že ho láká „kombinace parodické roviny a temných zákoutí“ a také že jméno titulních postav Sester Dietlových úmyslně připomíná autora normalizačních seriálů. Já si tuhle dusnou dobu moc dobře pamatuji z let před mou emigrací z Československa (v roce 1978) a je pozoruhodné, jak přesně se v groteskní nadsázce podařilo tuto éru evokovat Maškovi narozenému v roce 1977. Myslím, že to bylo právě to, co mě na jeho knize oslovilo, podobně jako u mého prvního překladu, Knihy o hřbitově Daniely Kapitáňové pod pseudonymem Samko Tále (do češtiny ji přeložil Miroslav Zelinský), ve které se jako v křivém zrcadle odráží podlost a zvrhlost této doby.

Anglické vydání se poněkud zdrželo, ale moc doufám, že The Sisters Dietl uzří světlo světa nejpozději na podzim a že nepotrvá dlouho, než Centrala vydá také Divochy Lucie Lomové, které jsme pro toto vydavatelství přeložili. Kromě toho se jako nevyléčitelná optimistka nevzdávám naděje, že se najde nakladatel, který projeví zájem o anglický překlad Svaté Barbory. Nyní se chystám na červnovou překladatelskou rezidenci Českého literárního centra a moc se těším, že ji využiji k tomu, abych si pořádně prohlédla české komiksy z posledních let, které zatím znám jen z recenzí a ukázek, a samozřejmě také, že po více než dvouleté přestávce strávím v Praze téměř celý měsíc.

Julia Sherwood se narodila a vyrostla v Bratislavě, studovala anglistiku a slavistiku v Kolíně nad Rýnem, Londýně a Mnichově, poté se usadila ve Velké Británii. Přes dvacet let pracovala pro nevládní sektor, cestovala po střední a východní Evropě a Rusku. Mezi lety 2008 a 2014 žila v Severní Karolíně ve Spojených státech. Od roku 2008 pracuje coby překladatelka ze slovenštiny, češtiny, polštiny, ruštiny a němčiny do angličtiny (s Peterem Sherwoodem). Je externí redaktorkou mezinárodního literárního magazínu Asymptote. Její překlady z češtiny zahrnují mimo jiné ukázky z románů Radky Denemarkové Kobold, Příspěvek k dějinám radosti a Hodiny z olova či překlad románu Petry Procházkové Fřišta a románu Aleny Mornštajnové Hana. Přeložila také komiks Vojtěcha Maška Sestry Dietlovy a komiks Lucie Lomové Divoši.