Ukázky: Radek Fridrich
Tento týden přinášíme ukázku z bibliofilské knihy „Zjevení aneb od alpa po žitholu“ básníka Radka Fridricha, na které v minulém roce pracoval s výtvarníkem Lubošem Drtinou.
Radek Fridrich je básník, publicista a pedagog. Jeho básně jsou inspirované okolím rodného města Děčín a kombinují dojmy z krajiny, mýty a pohnutou historii Sudet. Sbírka Nebožky tak například čerpá ze starých legend Děčínska, název Krooa kroaa zase odkazuje na křik havrana plachtícího nad pískovcovými skalami severních Čech. Právě za sbírku Krooa krooa získal Fridrich v roce 2012 cenu Magnesia Litera za poezii. Zde předkládané básně představují jakési básnické portréty pohádkových a pověstních bytostí.
Radek Fridrich, foto: Ondřej Lipár
BERGGEIST
aneb proč byly Krušné hory
opravdu krušné
Pod horami Erzegebirgu démon,
širokoplecí s krátkýma nohama.
Po hornicku pije, prdí, ponocuje,
v dřině usíná, s dřinou probouzí se.
V útrobách dolu neskonale sám
se slinou toužící po krevelné souřeči.
HLAVÍN
aneb kdo za to může,
když v lese zabloudíme
Hlavíne,
kam táhneš kořeny bludné?
Myslíš, že je jiný prubne,
když si je doma chystáš.
Máš tam tajnou dílničku,
cajků plnou světničku,
na štokrleti za kamny
si z dříví kroutíš bludandy.
Proto mají magickou moc,
nikdo nevolá si o pomoc,
když je v lesích mezi mechy nastražíš.
Kam táhneš ty kořeny,
teď to víme také my.
Ale pst!
MRTVÁ HLAVA
aneb o děsivém nálezu
Mezi silnicí a železniční tratí ční
mezi silnicí a železniční tratí ční
vrch
mezi silnicí a železniční tratí ční
vrch šibeniční
Tam zjevuje se loupežník
s kruhem žlutých světlušek
kolem své hlavy
A já ho potkal
Heč!
MUNDA
Jde v poli
dýchá tmu
mouku v hrsti
semleté kosti
nelízej kamna
kořenoústko
NEVIDĚNÁ
Krvavé čáry
rudé krůpěje
Lehké chmýří strachu
nepatrná stínka
Prozradí mě
karmínové stopy
Halím své ruce
do plédu viny
OBR
aneb o bytosti,
kterou už dlouho nikdo neviděl
Hej, ty obrovitý obře,
cítíš se v svém těle dobře,
když doma na štokrleti
přežvykuješ malé děti?
A tak prý to dávno není,
zlé časy se v dobré mění.
Ale ty, kde jsi?
Kupy tvé na horách vršené
jsou lidmi zdálky viděné.
Ale ty, nejsi!
Stopy tvé ve skále otisklé,
obtažené obřím povříslem.
Ale ty, kde jsi?
Nevidím tě, obře.
Řekni, máš se dobře?
STÁDOPLACH
aneb jak to dopadlo,
když se přihnal
Poutníku nevěřící, věz,
přepadl nás dobytčí děs.
Bez čepce a uniformy,
chrlil jiskry, hlas jak horny.
Když ho krávy slyšely,
úpěnlivě řičely.
Splašily se docela
a utekly do chléva.
Jen tu stračku, starou babku,
našli jsme o svatém pátku.
Pošla, chudák, celá děsem
na kraji tam pod útesem.
ŠOTEK
aneb několik alchymistických
imperativů
Zasekni do špalku
malého kohouta,
černého kocoura,
trnitého ježka
či chlupatou kouli.
Pamatuj,
po smrti odnesu
tvou škaredou
duši!
ŽITHOLA
aneb o tom,
jak vegetační démon dřív hlídal pole
Obilníčku, tradmanne,
řekni, copak nastane,
když spatříš v žitných klasech dítě,
které ale nevidí tě?
Že ty mu pak mateš cestu,
že ho ženeš do arestu,
aby se ven nedostalo,
aby žalem zaplakalo.
A když ho chytneš,
cvočky do zadku mu bodneš?
Přiznej se!