Ukázky: Katarzyna Szweda
Básně z připravované sbírky „Zemla vulgare“ polské básnířky Katarzyny Szwedy v překladu Dominika Bárta.
Katarzyna Szweda (*1990) pochází z polských Nízkých Beskyd. Vystudovala španělštinu a angličtinu na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. V současnosti žije a pracuje v Krakově. Knižně debutovala básnickou knihou Bosorka (Biuro Literackie, 2020). Vedle poezie se zabývá fotografií.
Její debut Bosorka nadčasově reflektuje situaci Nízkých Beskyd a jejich obyvatel po 2. světové válce, kteří byli vysídleni na východ do ukrajinských stepí. Tyto lemkovské (rusínské) mytické příběhy spojuje postava Vasyla, který má předobraz v autorčině dědovi, a užívání místních nářečí. Druhou zásadností sbírky jsou postavy místních žen, bosorky, které zde —v kontrastu k násilí a chladnosti dějin — zastávají přirozenou živelnost, blízkost a lidství.
Katarzyna Szweda, foto: Maksymilian Rigamonti
O své druhé, právě připravované básnické knize autorka řekla:
Ve své básnické knize s pracovním názvem Zemla vulgare opět nazírám na mně dobře známý kraj — na Nízké Beskydy. Příběhy této knihy se odehrávají na „Divokém východě“, v pohraničí, na území bývalého regionu Lemko [oblast Lvova a Zakarpatské Rusi, pozn. DB]. Nejsou tu prérie ani kaňony, ale hory, údolí, lesy a rozlehlé pastviny. Kdyby se zde odehrával typický americký western, jaké by byly postavy, jaká by byla témata? Vítr ze západu přináší drobky zcela nového světa. Nové se mísí se starým a vzniká chaos, ke kterému se snažím napsat melodii: „a když k nám přišel ze západu východ / začali jsme zpívat polské country písně.“ Jaká je role žen v tomto světě, nacházejí se v něm, mohou v něm být šťastné? Po čem touží „venkovské“ ženy a po čem „městské“ ženy, co je „venkov“ a co „městskost“? Smrt je zde příčinou rodinných sporů, dělení majetku. Tyto spory vyvolávají cizí osoby, které skupují cizí majetek. Ženy se dívají na proud řeky Wisłoky, vzpomínají na budoucnost, věští minulost, stále se sklánějí a obdělávají půdu, která jim nikdy nebude patřit.
vlčice
největší hodnotu má země
říkával otec když nedbale krájel na menší kousky
krajíc chleba
největší hodnotu má země
kilometrů čtverečních neúrody
zachybělo našim matkám
synové jejich otců dostali za to po dílu stejně
zbytky házeli k sežrání
kousali jsme
škubali jsme
semena i hlízy klíčily v hrdle
hieny
vyly číhající kdesi na okraji lesa
pozastavovali jsme se jaké to je nikomu nepatřit
být ničí
nelidský
když umíraly naše matky
říkaly jsme že se nic nestalo
měšťané se sjížděli ze všech stran
nejčastěji brzy ráno nebo pozdě večer
a když umírali naši otcové
ptali se na notářské listiny
samice měly třikrát více testosteronu než samci
bang bang
jaký východ takový bang bang
jaký východ takový konec světa
připravily tě tvoje matky
jaký východ taková zkurvená matka
nemáme povolení na zbraně
ale chceme střílet
na cestě do města
do města jezdí nejčastěji aby se soudili
vlk zakousl krávu
vlci v parcích mají povoleno mnohem víc
kdo viděl vlčí nesemknutou smečku
toho potkalo velké štěstí
i když to byli psi
špinaví a hladoví mstí se za ty utopené v rozvodněné wisłoce
jezdí daleko aby to rozsoudili
komu náleží země
protože přece ne jim
to je konečný verdikt
jezdí pokorně se sýrem i medem v igelitkách
v autobusech na cestě do města
jejich vlasy smrdí stájí
vulva vulgare
zamlžené jsme byly doopravdy jakby z té mlhy utkané a kluzké
vždycky nám páchlo zpod chlupatých podpaží
když jsme plely záhony když jsme plely záhony
když jsme hrabaly seno dojily krávy když seno když seno
zpod mých chlupatých podpaží slaných podpaží nečistých podpaží
vyrůstaly keře trnky a dříny rostly lesní jahody
heracleum sosnovskii ledum palustre prunus spinosa
tanacetum vulgare ledum palustre
tanacetum vulgare já vulgare my vulva vulgare
tanacetum chlupatých podpaží kluzkých rámů na půdě
slizkých slimáků po bouři posypaných solí z mých podpaží
mých slaných podpaží mých sladkých sladkých lesních jahod
zamlžené jsme byly doopravdy jakby z té mlhy utkané a kluzké
tanacetum vulgare ledum palustre
vulva vulgare
mantra
opakovali to dokola jak mantru že východ nemůže být divoký
že dědina z tebe že ty z té dědiny můžeš
ale ona z tebe ani za hovno
za hovno z tebe nevyleze
opakovali to dokola jak mantru
že ty v ní a že ona v tobě
že ty z ní a že ona z tebe
že ty z ní ale ona v tobě
že ty možná
možná jsi odešel
ale ona víc
hrabe klackem
opakovali to dokola jak mantru že ty z ní a že ona z tebe
že ty z ní ale ona z tebe ani za hovno
za hovno z tebe nevyleze