Pražský chodec s půllitrem

Mezi knihami vydanými nakladatelstvím Academia v edici Průvodce, provázejícími čtenáře kupříkladu Prahou erotickou, Prahou avantgardní nebo Prahou bratří Čapků, se může publikace s titulem Praha ožralá vyjímat poněkud nepatřičně. Byla by však věčná škoda nechat se odradit lehce provokativním názvem, který ve skutečnosti odkazuje k básnické sbírce Egona Bondyho Ožralá Praha z počátku 50. let. Autoři čtyřsetstránkového průvodce — vhodného spíše k domácímu listování než na pěší výlet —, publicista Radim Kopáč a spisovatel Petr Stančík, totiž sepsali mimořádně čtivý i poučný bedekr, věnovaný zajímavým pražským hospodám a nálevnám od Automatu Svět až po Vikárku, v němž si ovšem s gustem počtou i ti, kteří alkoholu zrovna neholdují.

R. Kopáč, P. Stančík: Praha ožralá
Academia, Praha 2021

Více než 120 „hesel“, pojednávajících o jednotlivých podnicích, si spoluautoři rozdělili zhruba stejným dílem a napsali každý sám i po svém. Výsledné texty opatřené bohatým obrazovým doprovodem jsou pak přehledně rozřazeny do deseti oddílů podle městských částí, přičemž takřka polovina celého svazku se nepřekvapivě vztahuje k historickému centru metropole. Naproti tomu časový záběr knihy je s ohledem na dlouholetou tradici některých hostinců velmi široký a sahá od pozdního středověku až po současnost. Ačkoliv nechybí ani fakta, týkající se například architektonických proměn dotyčných budov, autoři nešetřili kulturně-historickou omáčkou ani humorem, pročež jednotlivé texty s chutí stráví i čtenář-gurmet. Oba přitom shodně prokazují značnou erudici a sečtělost i nemalý literární talent a jemné rozdíly mezi jejich texty pramení spíše z osobních zkušeností a preferencí pisatelů (Kopáčův zájem o alternativní kulturu či underground, Stančíkova vášeň pro historii a gastronomii).

Dějiny pojednávaných pražských hospod a jiných lokálů, z nichž většina už bohužel zanikla, jsou nejen dlouhé, ale i notně barvité. Na čtenáře tu čekají příběhy zábavné i tragické, prošpikované svědectvími — často velmi pikantními — celé plejády pamětníků (převážně z řad umělců) a okořeněné úryvky z řady literárních děl, jejichž seznam nalezne spolu s další vybranou literaturou k danému tématu v závěru knihy (mezi nejhojněji citované autory patří J. Hašek, B. Hrabal, E. E. Kisch nebo K. L. Kukla). A to včetně dosud nevydaných textů od Kopáčových kamarádů z mokré čtvrti Jakuba Šofara (s nímž v minulosti připravil k vydání tematicky blízkou Pijáckou čítanku i další publikace) a Michala Šandy i několika krátkých povídek samotného Petra Stančíka. 

Průvodce Prahou ožralou by zkrátka neměl chybět v knihovně žádného ctitele zlatavého moku, pražského genia loci nebo české historie a umění obecně. A to i přesto, že je to vlastně čtení dosti neveselé, prodchnuté zejména ve Stančíkově podání neskrývanou nostalgií a hořekováním nad současnými poměry, kdy (nejen) pivní kultura v naší metropoli schází vinou darebných podnikatelů, úředníků a turistů na úbytě.