Emerson a americká literární renesance

Britské literární kruhy o kvalitách americké literatury, kultury a vědy tehdy pochybovaly. „Kdo čte americkou knihu?“ zeptal se Sydney Smith v recenzi jedné americké statistické ročenky v časopise Edinburgh Review v roce 1820. „Kde jsou jejich Scottové, Campbellové, Byronové, Moorové nebo Crabbeové?“ Nicméně ve dvacátých letech se objevili první významnější autoři — básník William Cullen Bryant a prozaici Washington Irving a James Fenimore Cooper — a o literatuře následujících třicátých až šedesátých let literární historici mluví již jako o americké renesanci, případně toto období bývá označováno jako americký romantismus. Jako významný a vlivný osobitý americký literární a společenský proud se v tomto období zformoval transcendentalismus, jehož čelného představitele a přímo zakladatele Emersona zde u příležitosti 140. výročí narození připomínáme.

Průměrný student

Ralph Waldo Emerson se narodil jako druhý z pěti synů, kteří se dožili dospělosti, 25. května 1803 v Bostonu ve státě Massachusetts v rodině čistě anglického původu, jejíž předci emigrovali do Ameriky již v 16. století. Jeho otec byl knězem liberální protestantské unitářské církve. Protože zemřel již v roce 1811, vychovávala ho matka a jeho teta Mary Moody Emersonová, která ho silně ovlivnila. Vzdělání získal na střední škole v Bostonu a od října 1817 jako čtrnáctiletý zahájil studia na Harvardově univerzitě, kde byl hodnocen jako průměrný student. V té době napsal své první básně.

Ralph Waldo Emerson, foto: Wikimedia Commons

Po promoci v roce 1821 v osmnácti letech vyučoval na dívčí střední škole vedené jeho bratrem. V roce 1826 pro zdravotní problémy vyhledal teplejší podnebí v Jižní Karolíně a na Floridě, kde se poprvé setkal s otrokářstvím a viděl dražbu otroků (ve hnutí pro jeho zrušení se pak silně v padesátých letech angažoval). Po studiu na Teologické fakultě Harvardovy univerzity se roku 1829 stal pastorem Druhé bostonské církve a oženil se. Jeho manželka zemřela na tuberkulózu roku 1831 a její smrt přispěla k jeho pochybám o tehdejší podobě unitářské církve, a tak v roce 1832 rezignoval, vyměnil kněžství za učitelské a myslitelské působení mimo instituce. V témže a následujícím roce poprvé cestoval po Evropě (Itálie, Švýcarsko, Francie, Británie, další cesty pak v letech 1847—1848 a 1872—1873), kde se setkal s významnými osobnostmi, například básníky Wordsworthem a Coleridgem a filozofem Carlylem, s nímž pak udržoval dlouhodobé styky. V Paříži na něho silně inspirativně zapůsobila návštěva Přírodovědeckého muzea a Botanické zahrady. Po návratu se usadil v městečku Concord a roku 1835 se podruhé oženil.

Esejista

Od třicátých let byl ve společnosti velký zájem o vzdělávání — Noah Webster zpracovával slovník americké angličtiny a navrhoval úpravu jejího pravopisu, bratři McGuffyové šířili vzdělávací čítanky a placené přednášky na různá témata byly další oblíbenou formou vzdělávání. Emerson se tehdy rozhodl stát se spisovatelem a lektorem a 5. listopadu 1833 v Bostonu proslovil svou první přednášku „Užitečnost přírodovědy“ (celkem jich pak během jeho života bylo tisíc pět set po celých Spojených státech). Vedle přednášek a básní byly jeho hlavním médiem eseje, vycházející z jeho přednášek, a především z myšlenek, jež si průběžně zapisoval do deníku, který si po celý život vedl. 

V roce 1836 vydal jeden z nejslavnějších esejů, „Příroda“, v němž jsou již obsaženy hlavní zásady jeho filozofie. Kniha se setkala s nadšeným přijetím i s odmítnutím. Přesto byl následujícího roku pozván přednést přednášku na Harvardovu univerzitu. Jeho přednáška vydaná pod názvem „Americký vzdělanec“ (současníkem označená jako „prohlášení americké myšlenkové nezávislosti“) a další na teologické fakultě v příštím roce vyvolaly pro svou kritiku intelektuální strnulosti akademiků skandál. V té době se stýkal s místními intelektuály, k nimž patřili pedagog Bronson Alcott, novinářka a feministka Margaret Fullerová a jeho pozdější nejslavnější žák Henry David Thoreau, kteří se stali základem pozdějšího Transcendentálního klubu, diskusního kroužku scházejícího se v jeho domě. V letech 1840—1844 vydávali také časopis Sluneční hodiny. Transcendentalismus vedle myšlenek Charlese Fouriera částečně inspiroval i krátce trvající utopická společenství Fruitlands (1843) a Brook Farm (1841—1846), která však stála na okraji Emersonova zájmu.

V následujících desetiletích Emerson publikoval desítky esejů, z nichž jako jedny z nejdůležitějších lze zmínit „Soběstačnost“, „Nadduše“ a „Básník“ ze čtyřicátých let. Emerson byl obeznámen s mnoha intelektuálními proudy, s řeckou antickou filozofií, s německou klasickou filozofií i s filozofií indickou, což se v jeho myšlení odráží. Jeho panteistickou filozofii zde nelze podrobně nastínit. Usiluje o poznání především intuicí individua. K jeho hlavním myšlenkám patří, že bůh je ve všem a vše je v něm, ve světovém vědomí, v „nad-duši“. Emerson to formuluje: „Příroda je vtělení myšlenky a vrací se k myšlence, jako se stává led vodou a plynem.“

V jedné básni se vyjadřuje, že moře, země, vzduch, zvuky, ticho, rostlina, živočich, pták jsou kouzelně spojeni jedinou hudbou, poháněni jediným božstvem. Po stylistické stránce jsou jeho eseje často volným spojením výrazných postřehů a myšlenek, které si předtím zaznamenal v denících. Některé slavné zde můžeme připomenout:

Být veliký znamená být nepochopen.

Nic velikého nebylo nikdy dosaženo bez nadšení.

Umění je žárlivá milenka.

Jsme moudřejší, než sami víme. 

Nenávidím citáty. Řekni mi, co víš.

Jazyk je zkamenělá poezie.

Amerika je země pro mladé.

Instituce je prodloužený stín jednoho člověka.

Co je plevel? Rostlina, jejíž přednosti nebyly dosud objeveny.

Čím hlasitěji mluvil o své poctivosti, tím rychleji jsme počítali naše lžičky.

Neváhám číst… všechny dobré knihy v překladu. Co je skutečně nejlepší ve kterékoliv knize, je přeložitelné. 

Emerson v českých zemích

Do české kultury vstoupil Emerson a transcendentalismus až daleko později. Jeho jméno bez zmínky o transcendentalismu pravděpodobně poprvé zmínil Edmund Břetislav Kaizl v článku o americké literatuře v časopise Obrazy života v roce 1860, stručné heslo opět bez zmínky o transcendentalismu pak vyšlo ve Slovníku naučném roku 1862. Dále se o něm, Thoreauovi a Alcottovi zmínil Josef Václav Sládek v článku o americké literatuře ke stému výročí vzniku Spojených států v časopise Osvěta v roce 1876. První soubory a výbory jeho esejů přeložil v letech 1883, 1896 a 1902 Jan Váňa. Od začátku století až do dvacátých let byly různé eseje publikovány v překladech Jana Mrazíka, Josefa Pelcla, Josefa Špačka a dalších. V současnosti jsou překládány především knihy Henryho Davida Thoreaua. 

Emersonův zdravotní stav se od konce šedesátých let horšil, omezil své aktivity a zemřel jako uctívaná osobnost ve svém domě na zápal plic 27. dubna 1882 v městečku Concord ve státě Massachusetts, kde je také pohřben. Jeho dílo si získalo světový ohlas, ale především mělo velký význam a vliv na rozvoj osobitosti americké literatury. Mnozí významní autoři, například Hawthorne a Melville, prošli vlivem myšlenek transcendentalismu, i když se později od nich emancipovali. Zdůrazňováním individualismu Emerson výrazně přispěl k úsilí o svébytnost a svéráznost americké kultury.

Autor je anglista a amerikanista.