Ukázky: Dominik Melichar

Dominik Melichar (*1987) vystudoval bohemistiku na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nějakou dobu působil jako redaktor nakladatelství Academia a redaktor na volné noze a nakonec zakotvil na Ústavu pro českou literaturu AV ČR coby bibliograf samizdatu. Doposud vydal dvě básnické sbírky — Schýlené tělo (2016), za něž byl nominován na Cenu Jiřího Ortena, a Mizanscény (2018), obě v nakladatelství Dauphin. Aktuálně připravuje k vydání svou třetí básnickou knihu.

Dominik Melichar, foto: Soňa Pokorná

Ukázkou ze skladby Dominika Melichara se dostáváme do jiného světa. Je to svět jazyka, jeho rytmu, repeticí. Básník pracuje se slovy jako s oštěpy, jejich zvučnost létá okolo uší. Za každým slovním spojením je konkrétní obraz, který se dere do mysli. Skladba je imaginativní i meditativní, naplněná obrazy i úvahami. A jak se ukazuje na konci naší ukázky, antický mýtus, který je zde použit jako střed i rám, nám může sloužit jako opěrný bod pro čtení naší vlastní současnosti. Je ještě v tomto světě místo pro Orfea? A co znamená život?

Orfee,

tady ses narodil orfee mezi orfey
v zavirované louži oči jsi otevřel v suku kolíbky
ze dřeva čtyřicet tisíc let starého v každé
šlaše letokruhu je jizva čtyřicet tisíc jizev
než ses orfee dokázal pomodlit než jsi řekl miluju tě tady
se ti vybila svatozář tady ses ze všech stran zručně obklopil
plexisklem abys viděl abys neslyšel aby ses nerozpustil aby
ses nedotkl tady ses narodil zjizvenče zručně ses neobklopil
zručně tě obklopili orfey tady
se naroď lazare orfee do prachové peřinky
do slov tady otevři oči a choď konečně
umíš chodit a jdeš naklaď vajíčka typografie
ipse orfee ťapkej opatrně a chrastivě teráriem bez
třísky orfee růženko čtyřicet tisíc let spíš ťapkáš mezihvězdným prostorem
secesí těla klopýtáš přes iónské sloupy poskládané na lavičkách
před nonstopy hladíš sfingy chřípí výhrůžně vykroužené
v teplých proudech kanálů věšíš se rozverně na
visuté zahrady spíchnuté z prošlých padáků majáky
ti nesvítí zhasls je nemocným kašlem průrvou
mezi litoplexickými deskami ťapkáš
opatrně venek zprávy a počasí tě neslyší
do terária mají omezený přístup pravidla normy
úzy válčí bojují depeše posílají propagandou
leptají plexistenci čtyřicet tisíc let ťapkáš
v suku historie grilované lesy
vystřídal jemnocit prstokladu
a ty konečně umíš mluvit a jdeš
mezihvězdným prostorem secesí těla míjíš
iónské sloupy pobořené na lavičkách před nonstopy
sfingy s výhrůžnými tlamami v teplých
proudech kanálů visuté zahrady spíchnuté z prošlých
padáků majáky dusící se nemocným mechem
tak umíš chodit orfee a chodíš čtyřicet tisíc let
skanzenem

,

život
život to zní hrdě začíná
jím každá báje báseň bál
i tvůj život začal na bále orfee
jak by to napsal ká jé
život to zní hrdě
život zní hrdě a mladě
k životu patří paměť a paměť
je třeba pěstovat
od nepaměti
ale ty ji máš orfee viď
a to je tvoje prokletí

,

orfeové co děláte?
orfey jste a nehráte

,

na planetě k opuštění byly chodníky blikaly v noci nad ránem na
počátku všeho dupáním dětí drobky pečiva s čokoládou
zbytky zmrzlin cáry prasklých gum na světě to blikalo odleskovalo
lidmi vonělo
kořením nejrůznějším a znělo lidovou hudbou cinkalo
spi synáčku spi
zamkni očka svý zamkni
hlasy kostely minarety ruku v ruce tančil svět nebylo
třeba disco koulí blyštěly se zdi nad skelety
s odloženými sklenicemi jiskřily duhovky upřeně
na dýdžeje v dešti a slunci hudby a hudby se hrály a odehrály
na planetě se hudby nehrály odehrály se v podsvětí tam
ses orfee narodil podruhé je třeba se narodit
podruhé i tady slídí orfeové tvé generace nahlížejí do oken dupou před dveřmi čekají
čekáš hruď na hruď na podpis
na hranicích v dešti v noci kde hvězdy přesvítí lampy a smolinec
je ti chladno asi se choulíš přiráží kamion hermeticky hruď na hruď
na počátku jsi byl na břehu ne na mostě ne na počátku všeho
byly ve žluté řece zaražené zelené koloběžky jako sekery jako války
a zbytky postelí
a rez prorůstala stružkami a hrázičkami čím prorůstáš
ty orfee?