Broumov ve stínu Ukrajiny
Ukrajina se v Broumově připomíná na každém kroku. Večer se za okny hotelu Praha, jinak prázdného, míhají dětské hlavičky, přes den chodí mladé ženy po městě, zastaví se v kosmetické oficíně a nechají si udělat gelové nehty. Ženy v cukrárně, která zavírá v půl čtvrté, říkají, že si možná chtějí omrknout, jak to v branži chodí, než si otevřou vlastní oficíny.
Ukrajina se mi ale připomíná, i když si zahřívám ve sprše horkou vodou ztuhlé rameno, když vyhazuju zplesnivělý chleba firmy Penam, který nevydrží ani tři dny. Když profoukaná ledovým větrem po příchodu z procházky nastavuju ventily topení na pětku.
Ukrajina se na Broumovsku ale připomíná i historií volyňských Čechů. Přišli v první vlně hned v roce 1945 s armádou Ludvíka Svobody, ve druhé vlně v roce 1947 cestovali mnoho dní vlaky a na Broumovsku se setkali už s poměrně dokonale vyrabovanými usedlostmi. Mezi ně patřila i rodina Stryjových. „Většina z nich je v republice ve svém životě po prvé. Překvapuje jejich ryzí čeština, za jakou by se nikdo nemusil styděti ani v Praze,“ psalo se o nich jako o reemigrantech v dobovém tisku.
Dekrety o přidělení půdy jim předával Josef Smrkovský. Záhy je dostihla kolektivizace, kterou už zažili v Sovětském svazu: někteří ji akceptovali (a z toho vznikl mýtus, že ji přímo do Československa přivezli), jiní se stali nejtvrdšími odpůrci (a i to se stalo mýtem). Stryjovi zřejmě nebyli bytostní sedláci, i když se hospodařením v nejstarší generaci živili: otec byl na státním statku kočí, nejstarší Václav byl mistrem odborného výcviku v zemědělském učilišti a později skladníkem ve skladu obilí, zabil se pádem z půdy na betonovou podlahu. Eman se nechal naverbovat do dolů a také agronom Jaroslav nakonec odešel do Ostravy. Nejmladší Vlasta pracovala s matkou v kravíně a po její smrti Broumovsko nadobro opustila. Marie v Praze vystudovala filozofickou fakultu, stala se spisovatelkou.
Všichni Stryjovi měli křehké zdraví, Marie své bolesti tematizovala zejména v novele Pokojík. Hrob rodiny Stryjovy není v Božanově, na hřbitově obklopujícím jeden z proslavených barokních kostelů. Stryjovi jsou pohřbeni v Broumově, při východní zdi hřbitova u dřevěného kostela Panny Marie, zvenčí obloženého německy psanými letopisy dávných pohrom. Povodně, kroupy, sucho, prusko-rakouská válka.
V Božanově u jednoho statku je celý živý plot tvořený kalinou, keřem, jehož rudé plody ještě i teď, v březnu, prosvěcuje slunce. Větvičku kaliny na Ukrajině pokládají k pomníkům padlých, k obrázkům svatých, ale i třeba na mísu s ovocem na stole.
Text vznikl během autorčiny tvůrčí rezidence v Broumově, kterou pořádá České literární centrum (sekce Moravské zemské knihovny).
Autorka je dramaturgyně a spisovatelka.