Dáma bere

Fandíte outsiderům, podivínům či jinak „znevýhodněným“ na cestě k úspěchu? Příběh dívenky Beth Harmonové se v lecčems podobá tomu o ošklivém káčátku. Krapet předvídatelný, ale dobře se čte, je napínavý, šikovně napsaný a pěkně odsýpá. Beth se nepromění v labuť, ale dozraje v geniální šachistku. Dámský gambit, což je termín označující druh šachového zahájení, není novinkou, vyšel již v roce 1983!

Walter Tevis: Dámský gambit, přeložila Hana Ulmanová
Argo, Praha 2021

Jedná se o román dospívání, kde hrdinka objeví v útlém věku nadšení pro šachy a shodou náhod rozvine svůj talent na fenomenální úroveň. Příběh sleduje dráhu zázračného dítěte ze sirotčince, jež se snaží především najít své místo ve světě a znamenat něco pro okolí i pro sebe. A hlavně odehrát skvělé partie šachu a dokázat poměřit se s těmi nejlepšími. Před Beth však leží pěkná sbírka osudových překážek: je sirotek, navíc dospívající dívka z výchovného ústavu, mizerná náhradní matka, degradující oblečení, tabletky na uklidnění… Prosadit se sama v mužském prostředí a nadto válčit se závislostmi, do kterých systém dívku uvrhl, znamená heroický výkon. V psychologické bitvě odehrávající se v hlavě Beth stojí proti sobě jasný rozum, kalkul a instinkt zabijáka na straně jedné a otupělost a sladké bezvědomí intoxikace na straně druhé. Vůle po vítězství proti sebezničujícímu pudu. Zní to grandiózně, avšak velkolepá próza to není.

Waltera Tevise charakterizuje přímočarý, hemingwayovsky úsporný styl, v němž vynikají drobné detaily a jakoby tušená, nevyřčená psychologie postav. Přitažlivé je zejména to, co v textu pojmenováno a zachyceno není. Nevyřčená slova a jako vynechané pasáže vytvářejí prostor pro imaginaci. Vypointované scény a rychlé střihy přímo svádějí k tomu, abychom román četli jako filmový scénář. Tempo se zpomalí pouze nad šachovnicí a i čtenář, který není žádným Capablancou či Kasparovem, se může pohroužit do černo-bílých bitev, lstivých taktik a intelektuálních her se soupeři. Tevis při partiích nenudí, přitom ani nemusíte vědět, kolik má šachovnice polí. A zkušené hráče určitě nepopudí, šachy byly jeho druhým nejoblíbenějším sportem.

Tevis vepsal do Dámského gambitu mnoho ze svého vlastního života. Psal o tom, co znal: vyčlenění ze společnosti, různé druhy závislostí, hazard a zápal pro hru hraničící s obsesí. Začínal jako povídkář, ale větší úspěch mu přinesly jeho romány z prostředí hráčů kulečníku, kde se roky pohyboval. Ty se ostatně staly předlohami pro věhlasné filmy Hazardní hráč a Barva peněz s Paulem Newmanem. Ukázkového outsidera stvořil i v kultovní sci-fi Muž, který spadl na Zemi, jehož na plátně ztvárnil odcizený David Bowie. Fakt, že Tevis věděl, o čem píše, propůjčuje jeho próze autentičnost a pravdivost. Neukazuje vyšinutého, podivínského génia. Naopak. Jako bychom příběh Beth Harmonové znali: je důvěryhodná a pochopitelná.

Je evidentní, že za obnoveným zájmem o román, který vyšel před sedmatřiceti lety, stojí úspěch jeho seriálové adaptace z produkce Netflixu. Porovnávat obě verze svádí, ale pouštět se do toho nebudeme. Budiž pouze poznamenáno, že román nabízí mnohem napínavější a dramatičtější vystižení klíčových šachových partií — což je z hlediska daného média celkem pochopitelné — a že literární Beth Harmonová zdaleka nedisponuje šarmem filmové protagonistky — což už ale představuje celkem výrazný posun. Proto je románová Beth přece jen věrohodnější a spíše jí budeme fandit, aby démony překonala a odehrála další úžasné partie.