Inspirativní lekce báby Bedly
Markéta Pilátová ve všech svých knížkách pro děti nastoluje téma jinakosti, identity, střetávání odlišných kultur, a to na pozadí hlubokého respektu k přírodě. Ani v příběhu Báby Bedly tomu není jinak.
Bába Bedla se pod krempou širokého tmavého klobouku, v němž vypadá trošku jako kovbojka, a s dýmkou nacpanou štiplavými bylinami zprvu jeví jako další ze svérázných pohádkových bytostí, jejichž hlavním úkolem je střežit les před nevítanými vetřelci. Této představě nahrávají i křehké ilustrace Martiny Trchové, zachycující přírodní prostředí, z něhož v rozmlženém oparu vystupují hlavně roztodivné houby a postupně i dětští hrdinové. Pilátová však postavě Bedly, zpola ženy a zpola houby, ukládá mnohem důležitější úlohu. Bedla je totiž, podobně jako krtka Brtka z autorčiny novely Jura a lama, archetypem ženy ochranitelky, pramatky všech dětí a zejména těch, které se ocitly v nesnázích.
Geneze Bedly a její kouzelná, téměř ovidiovská metamorfóza je ukotvena v pohnuté historii Jesenicka, nechvalně proslulého vykonstruovanými čarodějnickými procesy, kam je příběh situován. Bedla se před staletími spolu s dalšími ženami nespravedlivě obviněnými z čarodějnictví musela skrývat v lesích a vzdát se vlastních dětí, aby jim zachránila život. Splynutí žen s houbami se uskutečňuje přirozenou cestou a jejich symbióza je oboustranně posilující a životadárná. Ženy-houby procitají z letitého spánku v různých historických dobách, vždy když jejich mateřskou ochranu a lásku potřebuje dítě v nouzi.
Bába Bedla, foto: nakladatelství Meander
Tentokrát jsou to dva bezprizorní váleční sirotci, český Honza a jeho německá židovská kamarádka Heike, kteří se na jaře roku 1945 sami protloukají hlubokými lesy v okolí Velkých Losin. Ohrožuje je hlad, zima, rezignace z vyčerpání, ale především prchající němečtí vojáci a postupující ruská armáda. Pod Bedlinu huňatou deku se nakonec vděčně schová i mladistvý ruský dezertér Vasja, který už nechce dál válčit a zabíjet, a německá dívka Sofie zapomenutá v místním sirotčinci.
Bába Bedla je zahrne laskavou péčí, v níž však není ani stopy po zbytečném rozmazlování. Vede čtyřlístek mladých hrdinů k samostatnosti a udílí jim praktické lekce přežití. Nepozorovaný pohyb lesem, základy mykologie, smaženice z hub s kukaččími vajíčky a špenátem z kopřiv zdaleka nejsou tím nejdůležitějším, co se od Bedly naučí. Tak, jako jsou houby vzájemně propleteny složitou podzemní sítí vláken, i děti díky Bedle objeví společně sdílené zkušenosti a pocity. Podhoubí je působivou metaforou pro kolektivní nevědomí, pro generacemi utvářenou paměť lidstva, jež se skládá ze střípků individuálních osudů. Silný emoční prožitek blízkosti, který děti zakusí v kouzelně světélkujícím podhoubí, může nahradit pokrevní pouta a činí z dětí skutečnou rodinu. Jen společnými silami totiž, jak opakovaně zdůrazňuje Bedla, mohou čelit nebezpečí a zlu.
Kateřina Tučková v doslovu poukazuje na všeobecnou platnost poselství, které tento příběh psaný v duchu magického realismu adresuje dětem: „A byť nám dnes (naštěstí) podobná pohroma, jakou přinesly poslední válečné dny, nehrozí, to, co tato v nouzi spřátelená čtveřice prožívá, nám může za příklad sloužit rozhodně kdykoliv.“ Bohužel netušila, stejně jako autorka knihy, jak vysoce aktuální a inspirativní se potřeba solidarity, soudržnosti, empatie, zodpovědnosti a vzájemné pomoci zakrátko stane.
Bába Bedla vyšla v nakladatelství Meander.
Autorka se věnuje české a světové literatuře pro děti a mládež.