Kdyby knížky mohly vyprávět
S odpovědí na otázku, co mě nejvíce baví při práci v knihovně, jsem nemusela dlouho váhat. Je to objevování knih v našem depozitáři. Knih, které jsou zajímavé nejen svým obsahem, ale i stopami po jejich původních vlastnících. V roce 1994 byly nejstarší a nejcennější knihy Městské knihovny v Praze shromážděny na jednom místě, a tak vzniklo Oddělení vzácných tisků, kde pracuji už deset let.
I když se může zdát, že dekáda je dlouhá doba, nepřestává mě překvapovat náš depozitář, který skrývá mnohá tajemství. Nejvíc knih přicházelo do knihovny vždy pravidelnými nákupy. Samostatnou kapitolou jsou ale dary, které do fondu připutovaly nejrůznějšími cestami, a to od samého začátku existence knihovny (1891), a vlastně přicházejí dodnes. Příběhy některých knih by vydaly na román. Je škoda, že se jména dárců do našich přírůstkových knih nezapisovala.
Loni na podzim jsme prováděli revizi fondu, což znamenalo vzít do ruky každý z osmnácti tisíc svazků. Vždy jsme se dívali na titulní list knihy či předsádku, protože tady často najdeme věnování, ex libris či podpisy původních vlastníků. O překvapení nebyla nouze. Našli jsme například část knihovny Rudolfa Mertlíka, významného překladatele z latiny a řečtiny. Spojila jsem se s jeho synem, který byl nálezem knih velmi překvapen. Rudolf Mertlík byl v roce 1953 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za vlastizradu a ke ztrátě poloviny majetku. V době, kdy knihy do knihovny přibyly, byl jejich původní vlastník již dva roky ve vězení. Jeho byt byl po zatčení vyklizen spolu s knihovnou, do bytu byl nastěhován další nájemník. Tyto naše knihy někdo pravděpodobně zachránil před zničením tím, že je věnoval městské knihovně.
Příběhy knih bývají často také velmi smutné. Není to dlouho, co jsem se snažila zjistit něco o osudu Emilie Weissbergerové, majitelky několika dětských knížek, která zmizela za druhé světové války. Knížky zůstaly ukryty v koženém kufru u přátel, po osvobození si je už nikdo nevyzvedl. V roce 2017 se dostaly k nám. Jejich původní majitelku jsem nakonec za pomoci několika archivářů vypátrala. Emilie, která byla židovského původu, zemřela v devětadvaceti letech ve vyhlazovacím táboře Ujazdów ve východním Polsku. V jiných koncentračních táborech pak zahynuli všichni její příbuzní. Pátrání bylo o to složitější, že se dívka těsně před válkou vdala a změnila jméno. V roce 2020 knihovna na její památku iniciovala položení Kamene zmizelých před dům v Soukenické ulici na Starém Městě pražském, kde před válkou bydlela.
Paradoxně nejzajímavější knihy přicházely do naší knihovny v období dějinných zvratů. Spisovatel František Langer knihovně věnoval část své osobní knihovny těsně před odchodem do Anglie v létě roku 1939. Jako občan židovského původu tušil, že jeho majetek bude pravděpodobně zabaven, a tímto způsobem se snažil knihy zachránit. Ze své knihovny, kterou měl ve vile v Podolí, vybral ty, kterých si nejvíce cenil. Langer byl na konci 20. let dramaturgem Vinohradského divadla a jako člen PEN klubu udržoval styky s řadou evropských literátů. Knihy mají řadu krásných osobních věnování, např. od Karla Čapka, Adolfa Hoffmeistera, Rudolfa Medka, ale i dedikace od evropských spisovatelů té doby. Dojemný přípis autora, vlastně takové pohlazení, jsem našla na titulní straně knihy Povrch pětiletky: „Milému Františku Langerovi, anděli mezi lidmi s novoročním přáním Adolf Hoffmeister, Praha, 14. prosince 1931.“
Na začátku druhé světové války nám kdosi daroval několik titulů, které vlastnil Karel Havlíček Borovský. Havlíček si své knihy podepisoval. Navíc byl po jeho smrti pořízen úřední soupis jeho osobní knihovny pro účely dražby. Naše knihy s Havlíčkovým podpisem jsme v tomto soupisu dohledali. A ještě jedna zajímavost. Knihy z Havlíčkovy pozůstalosti jsou u nás od léta roku 1940. Takových knih se ale hned jen tak někdo nezbavuje. Předpokládám, že opět mohou pocházet z knihovny osoby židovského původu, která utíkala před nacisty. Rok 1940 byl posledním válečným rokem, kdy bylo ještě možné se oficiálně vystěhovat.
Zmíním i zajímavý dar z léta roku 1948, tedy z doby, kdy republiku houfně opouštěli lidé, kteří nechtěli žít v zemi s nedemokratickým režimem. Je to soubor drobných knížek vydaných za 2. světové války českými vojáky v Anglii. U jedné je osobní věnování spisovateli a novináři Juliu Fürthovi. Byl to pravděpodobně on, kdo nám knihy přinesl. Fürth (později Firt) byl za války v emigraci a po únoru 1948 se rozhodl opět ze své vlasti odejít.
Často mě napadne, co bychom se dozvěděli, kdyby knihy mohly o sobě vyprávět. Ve fondu Oddělení vzácných tisků máme kromě beletrie knihy z nejrůznějších oborů lidského vědění v rozmezí pěti století. Domů vám je nepůjčíme, ale můžete si je k nám přijít prohlédnout.
Nejstarším svazkem je ikonická Pražská bible, prvotisk z roku 1488, ale zajímavostí se najde mnohem víc. Badatelsky je fond přístupný každou středu na objednání, online celkem bez omezení v Digitální knihovně. Pokud by vám něco ke studiu chybělo, můžete si digitalizaci vybraného díla objednat. Kromě knihovědné činnosti se oddělení věnuje také restaurování.
Autorka je vedoucí Oddělení vzácných tisků.