Kmotr slaví padesátiny

Kmotr Maria Puza

Na začátku byl stejnojmenný román Maria Puza (1920—1999), amerického spisovatele s italskými kořeny. Než Puzo napsal Kmotra (The Godfather), měl za sebou dva romány, Temná aréna (The Dark Arena, 1955) a Šťastný poutník (The Fortunate Pilgrim, 1965), které ale nezaznamenaly příliš velký úspěch u čtenářů. Puzo chtěl napsat knihu, která by mu zajistila úspěch, peníze a nejlépe ještě i možnost zfilmování. A tak vznikl Kmotr z prostředí italoamerické mafie, zručně napsaný, čtivý, napínavý, i když místy zdlouhavý román kombinující gangsterku s rodinnou ságou, v jehož záhlaví stojí jako výstižné motto citát z Balzaca: „V pozadí každého velkého majetku je zločin.“ Už v roce 1967, při práci na knize, nabídl Puzo filmová práva společnosti Paramount na základě nedokončeného šedesátistránkového rukopisu. A tak se pomalu začal rodit i budoucí slavný film…

Román Kmotr vyšel v USA 10. března 1969 a zajistil Puzovi vše, po čem prahl: kniha se stala bestsellerem, prodeje letěly vzhůru a vidina filmu začínala být reálná. Kmotr se držel neuvěřitelných 67 týdnů v seznamu bestsellerů The New York Times. Během dvou let se prodalo přes 9 milionů výtisků; dodnes se Kmotra prodalo přes 21 milionů výtisků po celém světě. Puzo pak vydal řadu dalších románů, ale úspěch Kmotra už nikdy nepřekonal. V českých překladech vyšly téměř všechny jeho knihy (z těch dalších uveďme romány Sicilián, Blázni umírají či Poslední kmotr).

Kmotr, s hlavní postavou dona Vita Corleona stojícího v čele mafiánské rodiny z New Yorku, který těsně po druhé světové válce soupeří o moc v podsvětí s dalšími mafiánskými klany, vyšel v českém překladu Tomáše Korbaře poprvé v roce 1974 v nakladatelství Svoboda ve vysokém nákladu 120 tisíc výtisků. Film se u nás za minulého režimu nikdy nepromítal, ale kniha — aspoň v tomto jednom vydání — vyjít mohla, zaštítěna doslovem Miroslava Soukupa, v němž se mj. píše: „Corleone nežil v socialistické společnosti. Proto mohla vzniknout tato sága rodu Corleonů jako jedna z vizitek kapitalismu druhé poloviny dvacátého století.“

Druhé české vydání se objevilo až v roce 1990, opět v nakladatelství Svoboda, v masovém, dnes už nepředstavitelném nákladu 270 tisíc výtisků. Od té doby u nás Kmotr vyšel opakovaně, naposledy v roce 2017 v Knižním klubu (11. vydání). A také ve světě patří ke stále vydávaným a čteným dílům a jeho úspěch podpořila skvělá filmová verze a její dvě pokračování; dokonce bych neváhal tvrdit, že filmový Kmotr je jako vzácná výjimka lepší než ten knižní.

Kmotr Francise Forda Coppoly

Cesta k úspěšnému filmu podle Puzovy předlohy ale nebyla vůbec jednoduchá; stačilo málo a film by vypadal úplně jinak, s jiným režisérem a jiným obsazením. Studio totiž původně oslovilo jiné režiséry, o Marlonu Brandovi jako donu Corleonovi nechtělo ani slyšet a navíc mělo jít o nízkorozpočtovou gangsterku, jejíž děj měl být kvůli úsporám na výpravě a kostýmech přesazen do současnosti.

Jenže pak se na scéně objevil paličatý a neústupný režisér Francis Ford Coppola (*1939) a nakonec vznikl Kmotr, jak ho známe dnes. Coppola měl v té době za sebou několik režijních počinů, mj. muzikál Divotvorný hrnec (1968), a také už měl Oscara za scénář k filmu Generál Patton (1970). Do Kmotra se mu však původně vůbec nechtělo, román označil za škvár. Jenže pak vycítil v látce příležitost (svou roli tu sehrály i jeho dluhy a nutnost práce) a zjistil, jak s románem naložit a vytvořit dobrý film, po jehož úspěchu by mohl získat tvůrčí svobodu. Porozuměl si s Mariem Puzem a společně napsali scénář; kostru košatého příběhu zjednodušili a vynechali třeba Puzovy retrospektivy o donově minulosti (ty pak využili ve druhém filmu).

Coppola si vyvzdoroval vyšší rozpočet (7 milionů dolarů) a zasazení děje do let 1945—1955, a tedy dobovou výpravu a kostýmy. Prosadil si také herecké obsazení víceméně podle svých představ, především Marlona Branda do role titulní a Ala Pacina do role jeho syna Michaela, který se nejprve nechce účastnit rodinného „byznysu“ a dokonce slouží za války v armádě a pak chodí s Američankou Kay (Diane Keatonová), nikoli s Italoameričankou, jak by velela tradice. Ovšem poté, co je jeho otec don Vito postřelen ve válce pěti newyorských „rodin“, Michael otce pomstí a do rodinných zločinů se zapojí, a to až tak, že po smrti otce a staršího bratra Sonnyho (James Caan) se stane novým kmotrem…

Marlon Brando byl na přelomu 60. a 70. let velkou hvězdou s Oscarem za drama V přístavu (1954) režiséra Eliy Kazana, ale také hercem s pověstí problémového muže, jenž měl za sebou řadu propadáků a podle mnohých i nejlepší léta už za sebou. Když si ho Coppola vybral do titulní role Kmotra, nechtělo o tom vedení studia Paramount nejdřív ani slyšet, ale Coppola na Brandovi trval, zvládl s ním i pro takového herce ponižující kamerové zkoušky a ty nakonec producenty přesvědčily, aby s Brandem souhlasili, neboť herec se do role převtělil se vším všudy. A když zase Coppolovi hrozil vyhazov z postu režiséra, protože řada členů štábu měla pocit, že svou práci nezvládá a že film bude malér, postavil se Brando za něj s tím, že pokud Coppolu producenti vyhodí, půjde i on. Nakonec se z dona Corleona stala Brandova nejslavnější role a vynesla mu druhého Oscara.

Jak natáčení filmu pokračovalo, začalo si studio na základě denních prací uvědomovat, že se zřejmě rodí výjimečný počin. A když se film po slavnostní premiéře 14. března 1972 rozletěl do kin, stal se z něj nejen kasovní trhák, ale sklízel i chválu kritiků za scénář, režii, herecké výkony, působivou atmosféru, temnou kameru Gordona Willise nebo krásnou hudbu italského skladatele Nina Roty. Kmotr se ve své době stal nejúspěšnějším filmem všech dob. Ale nejen to, film je dnes řazen mezi nejlepší a nejvlivnější filmy historie, vedle takových děl, jako jsou Občan Kane, Vertigo, Zloději kol, Sedm samurajů, Křižník Potěmkin, Příběh z Tokia, Sedmá pečeť či Osm a půl. Dobře si vede nejen u kritiků či filmových historiků, ale také u diváků. Například na ČSFD je momentálně 7. nejlepším a 11. nejoblíbenějším filmem.

Kmotr byl nominován na jedenáct Oscarů (nejlepší film, režie, adaptovaný scénář, hlavní herec — Marlon Brando, tři herci ve vedlejších rolích — James Caan, Rober Duvall a Al Pacino, kostýmy, střih, zvuk a hudba — Nino Rota byl však z nominace posléze vyřazen, protože ve filmu použil jednu svoji starší skladbu, což nebylo uvedeno v titulcích; naopak z nepochopitelných důvodů nebyl nominován kameraman Willis) a získal tři: za nejlepší film, Puzo a Coppola za adaptovaný scénář a Brando za herecký výkon (ten Oscara odmítl, ale to je jiná kapitola). Kmotra tehdy v počtu Oscarů porazil muzikál Kabaret režiséra Boba Fosseho, který Coppolovi vyfoukl Oscara za režii, a Kabaret posbíral celkem osm Oscarů (dodnes je to film s největším počtem Oscarů bez vítězství v hlavní kategorii).

Kmotrovská trilogie

Spisovatel Tom Santopietro ve své knize Fenomén Kmotr píše, že Coppolův film dokázal něco výjimečného: kritizoval zločin, zatímco ho zároveň popularizoval. U nás byl Kmotr oficiálně uveden až po roce 1989, kdy už existoval film Kmotr II (1974) a vznikal i Kmotr III (1990). Druhý díl Coppola nejprve odmítal natočit, ale protože dostal tvůrčí svobodu a s Puzem přinesli nosný nápad na další děj (a navíc mohli zčásti čerpat z nepoužitého materiálu z původního románu), nakonec souhlasil. Kmotr II se odehrává ve dvou dějových i časových liniích: jedna líčí mládí imigranta dona Vita Corleona (hraje ho Robert De Niro) a jeho vzestup v podsvětí New Yorku poté, co jako dítě musel uprchnout z rodné Sicílie; druhá popisuje úpadek rodiny Corleonových po roce 1958, kdy ji mocí posedlý Michael (Al Pacino) již nedokáže udržet, přičemž pád pokračuje ještě zřetelněji ve změněných poměrech v Kmotrovi III, který se kvalitou prvním dvěma filmům již bohužel nevyrovná. Zato Kmotr II je důstojným pokračováním prvního dílu, což potvrdilo i šest Oscarů (nejlepší film, režie, Puzo a Coppola za adaptovaný scénář, De Niro jako nejlepší herec ve vedlejší roli, Nino Rota a režisérův otec Carmine Coppola za hudbu, výprava). Je to zatím jediný případ v historii Oscarů, kdy si sošku za nejlepší film odnesl první díl a pak i jeho pokračování. Navíc Oscara mají Marlon Brando i Robert De Niro za tutéž roli, za staršího a za mladého dona Vita.

Kmotr je fenomén světové kinematografie, který stále stojí za vidění, i jako padesátiletý; ten film nezestárl, stojí za to se k němu vracet jako k výjimečnému počinu, stejně jako k jeho pokračováním. Kmotr změnil a ovlivnil žánr gangsterského filmu i poměry v Hollywoodu své doby. Číst se bude jistě stále i Puzův román, stejně jako se budou psát knihy o Kmotrovi; v češtině je dostupná třeba kniha Petera Cowieho Kmotr — Neznámá fakta a dokumenty ke kultovnímu filmu, ve slovenštině výše zmíněná kniha Toma Santopietra (Fenomén Krstný otec — Ako zmenil Hollywood, Ameriku a mňa). A pokud by vám to nestačilo, tak nedávno vyšla i Kuchařka rodiny dona Corleona; možná tedy nabídka, kterou nelze odmítnout, jak praví nejslavnější hláška z Kmotra.

Autor je knihovník, publicista, recenzent, editor a spisovatel.