Třebíč, město s bohatou historií, kulturou i památkami

Z historie města

Počátky Třebíče souvisejí se založením benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou roku 1101. Na jeho místě dnes stojí třebíčský zámek s bazilikou svatého Prokopa. První písemná zmínka o městě, listina opata Martina, pochází z roku 1277. Městská práva obdržela Třebíč od markraběte Karla roku 1335, díky tomu získala i právo opevnit se hradbami a příkopy. V dobách největšího rozmachu byla Třebíč po Olomouci a Brně nejvýznamnějším městem na Moravě, statky zdejšího kláštera dosahovaly téměř až k Opavě. Počet obyvatel začal vzrůstat po druhé světové válce spolu s výstavbou rodinných domů a následně velkých panelových sídlišť s byty především pro zaměstnance nově budované elektrárny v nedalekých Dukovanech.

Bazilika svatého Prokopa a třebíčský zámek

Centrem města je Karlovo náměstí, které svou plochou dosahující 2,2 hektaru náleží k největším českým náměstím. Najdeme na něm například bývalou radnici a okresní soud v domě ze 13. století, současnou radnici, Národní dům s divadelním sálem, budovu městské knihovny, renesanční Malovaný dům se sgrafity, Černý dům se sgrafity a sousoší svatých Cyrila a Metoděje.

Na nedalekém Martinském náměstí stojí kostel svatého Martina z Tours s věží vysokou 75 metrů, která je dominantou Vnitřního Města. Kostel byl založen kolem poloviny 13. století. Po roce 1707 byl barokně upraven.

Malovaný dům na Karlově náměstí

Románsko-gotická bazilika svatého Prokopa byla vybudována na místě původní mariánské kaple při třebíčském benediktinském klášteře přibližně v letech 1240 až 1280. Zámek vznikl přestavbou původního benediktinského kláštera v průběhu 16. století. Byl sídlem majitelů třebíčského panství.

Zámostí, třebíčské židovské město, se nachází na levém břehu řeky Jihlavy. Podle některých pramenů se mohli židovští obchodníci usazovat poblíž třebíčského kláštera již kolem roku 1238. Během druhé světové války bylo židovské obyvatelstvo Zámostí téměř vylidněno. V polovině 70. let 20. století byla plánována „celková asanace Zámostí s následnou výstavbou nových bytových objektů“, jak stanovoval asanační plán centra z roku 1975. K tomu naštěstí nedošlo. V roce 1990 bylo Zámostí prohlášeno památkovou zónou. Malebná čtvrť byla postupně zrekonstruována a dnes je spolu s bazilikou svatého Prokopa jakožto památka UNESCO hlavním lákadlem návštěvníků Třebíče.

Domy v židovské čtvrti Zámostí

Nedaleko Zámostí, na severní stráni Hrádku, leží třebíčský židovský hřbitov, který patří k největším v Česku; založen byl ve druhé polovině 15. století a lze na něm najít 2 600 náhrobků, z nichž nejstarší dosud čitelný je datován rokem 1631. Pochováno zde bylo asi 11 tisíc lidí.

Ve městě se nachází Muzeum Vysočiny Třebíč, a to v prostorách bývalého zámku; Galerie Malovaný dům ve stejnojmenném domě a galerie v Zadní synagoze; výstavy se konají i v kulturním centru náležícím k divadlu Pasáž.

V Třebíči se narodili nebo zde či v blízkém okolí žili a působili Otokar Březina, Jakub Deml, Vítězslav Nezval, Ladislav Novák, Miroslav Donutil a další. Z Třebíče lze vyrazit i na krásné zámky v nedalekých městech Jaroměřice nad Rokytnou, Náměšť nad Oslavou nebo Moravské Budějovice. A daleko to není ani do Telče s cenným historickým jádrem, což je taktéž památka UNESCO. Po cestě z Třebíče do Telče leží městys Stará Říše, spojený s osobnostmi katolického myslitele, vydavatele a překladatele Josefa Floriana a básníka Ivana Martina Jirouse.

Třebíč a literatura

Významnou třebíčskou literární a výtvarnou osobností byl Ladislav Novák (1925—1999), spisovatel, překladatel, malíř a přední představitel surrealismu. Od poloviny 50. let působil v třebíčském ochotnickém divadle. Po roce 1970 mohl publikovat jen v samizdatu. Stálá výstava jeho prací je otevřena v Galerii Ladislava Nováka od roku 2002, v domě, kde žil a tvořil po většinu svého života.

Třebíčským rodákem byl Antonín Kalina (1902—1990), vězněný během druhé světové války z politických důvodů v koncentračním táboře Buchenwald. Tam se mu podařilo různými způsoby zachránit život více než devíti stům židovských dětí, za což mu byl v roce 2012 in memoriam udělen titul Spravedlivý mezi národy, jenž označuje lidi nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holokaustem. Knihu o něm napsal Stanislav Motl (Děti Antonína Kaliny).

Pohled na Vnitřní město

Miroslav Hedvábný je autorem knih Pověsti Třebíčska a Třebíčské pověsti a zajímavosti. Historii benediktinského kláštera v Třebíči mapuje Rudolf Fišer v knize Klášter uprostřed lesa. Fišer je také autorem reprezentativní publikace Třebíč: město a čas a dalších a pod jeho vedením připravuje kolektiv autorů velkou publikaci o historii a kultuře města, která by měla vyjít v Nakladatelství Lidové noviny v edici Dějiny moravských měst. Jiří Joura napsal sérii knih Procházky starou Třebíčí.

Románového zpracování některých třebíčských událostí se ujal Milan Krčmář. Hrdinkou románu Žena z roku 1899 (2018) je sice fiktivní Marie Janíková-Neumanová, nejstarší žena světa, její osudy však vycházejí z reálných událostí, které se staly v první polovině 20. století na Třebíčsku. Bezejmenní (2019) zahrnují dva deníky odhalující jednu velkou tragédii z konce první světové války. Záznamy mladé židovské dívky popisují strastiplný útěk její rodiny před válečnými boji z Haliče až do Třebíče. O sedm roků později zapisuje začínající četník do svého deníku šokující zjištění, která úzce souvisejí s osudy židovské rodiny…

Kniha Šest statečných Evy Pokorné z roku 2016 důkladně mapuje osudy šesti třebíčských letců — Bedřicha Kružíka, Jindřicha Svobody, Stanislava Huňáčka, Karla Nahodila, Josefa Macháčka a Emanuela Krajiny —, hrdinů, kteří bojovali na křídlech RAF ve druhé světové válce.

Románský styl, gotiku, baroko i uličky starých židovských čtvrtí, to vše najdeme v Třebíči. A jak vidno, pestrá je i nabídka knih, ve kterých si o Třebíči můžeme číst.

Autor je knihovník, publicista, recenzent, editor a spisovatel.