Alenka stále v kraji divů a za zrcadlem

Typický viktorián

Narodil se 27. ledna 1832 na faře v Daresbury v Chestershiru jako třetí z jedenácti dětí do tradiční konzervativní anglikánské rodiny, která se zajímala o literaturu a umění — vyráběli si dokonce rodinný časopis, do něhož Charles přispíval zábavnými slovními hrami nebo akrostichy. Sourozencům hrál loutkové divadlo, které sám vyrobil. Středoškolské studium absolvoval na soukromé škole v Rugby, následně studoval na oxfordské koleji Christ Church, kde pak v letech 1855 až 1881 vyučoval matematiku. Ostatní jej hodnotili jako velmi nadaného a úspěšného studenta. Byl vysoký a štíhlý, křehké konstituce, poznamenaly ho dětské nemoci, v řeči často mírně zadrhával. Po osobní stránce byl plachý, politicky a nábožensky konzervativní.

Lewis Carroll, foto: Wikipedia Commons

Rád navštěvoval divadelní představení a pohyboval se v uměleckých kruzích, stýkal se například s básníkem Tennysonem, prozaikem Georgem MacDonaldem a se členy Bratrstva prerafaelitů (Dante Gabriel Rossetti, William Hunt aj.). Jeho zájmy byly široké, byl šachista, vytvořil i vzdělávací stolní hry a ranou formu scrabblu. V koleji setrval prakticky až do své smrti, pouze v roce 1867 s kolegou cestoval po Evropě, především po Rusku, Německu a Francii, Čechy však nenavštívil. Učitelé na Christ Church byli povinně kněží, takže roku 1861 přijal nižší svěcení, nicméně bylo mu dovoleno zůstat, i když se nestal plnohodnotným knězem.

Jako typický viktorián si vedl deník, ale ten se pro klíčová léta 1858—1862 nedochoval. V letech 1856 až 1880 se Carroll rovněž zabýval fotografováním, z tří tisíc snímků se dochovala zhruba třetina a značná část jsou portréty slavných současníků a dětí. Dochovalo se i velké množství jeho bohaté korespondence. O mnoha aspektech jeho života vzniklo množství protichůdných teorií. Někteří současní literární historici debatují nad portréty obnažených dětí o charakteru jeho vztahu k dětem, názory oscilují mezi erotikou a viktoriánským kultem dětské čistoty. 

Od Elišky k Alence

Cesta k Alence vedla humornými a satirickými básněmi, kterými přispíval v padesátých letech do různých časopisů. Zde poprvé v roce 1856 použil pseudonym, vycházející z jeho jména: Lewis je anglicizovaná forma Ludovicus, což odpovídá anglickému Lutwidge, a Carroll z latinského Carolus, anglicky Charles. V témže roce rovněž nastoupil na Christ Church řečtinář děkan Henry Liddell s rodinou a spřátelili se. Prostřední ze tří sester, které Carroll s přítelem brávali na vyjížďky loďkou po okolí, se jmenovala Alice. 

Údajně 4. července 1862 na jedné z těchto výprav na její žádost o vyprávění vznikl základ Alenčiných dobrodružství. Požádala ho, aby je pro ni napsal, což v následujících letech učinil, a rukopis doprovodil svými ilustracemi. Příběh se líbil také dětem jeho přítele prozaika George MacDonalda a ten ho přesvědčil, aby rukopis nabídl k vydání, což se i stalo. Roku 1865 tak vyšla Alenka v kraji divů s ilustracemi již tehdy známého kreslíře Johna Tenniela, které knihu doprovázejí dodnes, a měla okamžitý komerční úspěch. Londýnské Timesy pochválily ilustrace, nicméně text označily za „skvělý nesmysl“. Vědecké Atheneum bylo přísnější: „Soudíme, že tento strojený, přehnaný příběh pořádné dítě neokouzlí, spíše je přivede do rozpaků.“

Roku 1871 vydal pokračování Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Obě knihy dodnes poskytují nejrůznější interpretace, od satiry na tehdejší společnost a matematickou vědu k ponoření do hlubin podvědomí. V absurditě příběhu kritici viděli odraz Carrollova leváctví, některých idejí Immanuela Kanta či Pasteurových objevů týkajících se krystalů kyselin. Pochopení dobových narážek dobře poskytuje edice The Annotated Alice od Martina Gardnera z roku 2000. Výstižně zhodnotila obě Alenky Virginia Woolfová: „Jsou to knihy, v nichž se znovu stáváme dětmi.“

Alenka byla přeložena do téměř stovky jazyků, posloužila mnoha literárním a filmovým adaptacím a našla si cestu i do Čech. Nejprve jen první díl nazvaný Malé Elišky země divů a příhod v překladu Jana Váni (1902) a adaptace Jaroslava Houdka z německé verze (1869) jako Kouzelný kraj (1904). Dodnes jsou vydávány dva překlady, Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem od Jaroslava Císaře (časopisecky 1928—1929, knižně 1931, 1963) a překlad Aloyse a Hany Skoumalových Alenka v kraji divů a za zrcadlem (1961). České komentované vydání Od Elišky k Alence (2020) zpracované brněnským anglistou Jiřím Rambouskem konfrontuje paralelní texty první kapitoly originálu a všech těchto čtyř českých překladů. V posledním desetiletí se objevují nové české překlady. Alenka tedy stále zůstává v kraji divů a vstupuje za zrcadlo.

Dalším populárním dílem se stala jeho nonsensová báseň Lovení Snárka (2008, The Hunting of the Snark, 1876). Naopak jeho poslední dílo Sylvie a Bruno, pohádky z let 1889—1893 satirizující anglickou společnost a akademiky, však úspěšné nebyly. Carroll-Dodgson jako vědec samozřejmě publikoval i odborné práce z logiky, matematiky a geometrie — o některé jeho teorie se zajímali vědci i ve dvacátém století. Z jeho odborně orientovaných publikací se českého překladu dočkala Logika hrou (1972, The Game of Logic, 1887). Zemřel na zápal plic 14. ledna 1898 v domě své sestry v Guildfordu, kde je i pohřben.

Autor je anglista a amerikanista.