Od koňadry po strakapouda
Česká společnost ornitologická vždy na první lednový víkend vyhlašuje sčítání ptáků na krmítkách. Sedíte u krmítka a pozorujete, kolik a jakých ptáčků přiletí, a pak je nahlásíte přes online formulář. V době vzniku této glosy byly sice k dispozici jen částečné výsledky, ale už názvy prvních deseti nejčastějších ptáků jsou z jazykového hlediska velmi zajímavé.
Nejpočetnějším ptákem českých a moravských krmítek je sýkora koňadra. Slovo sýkora je odvozeno od výrazu sykati, protože tento pták se většinou ozývá typickým syk-syk-syk. Mnohem zajímavější původ má výraz koňadra. Vychází z původního konědra s významem ras, tedy ten, kdo dere koně (konědroucí). Název byl přenesen na pojmenování ptáka pro jeho rvavost a ukrutnost vůči ptákům menším, slabým nebo nemocným.
Na druhé příčce se umístil vrabec polní, na třetí pak vrabec domácí. Pojmenování vrabec je všeslovanské a jsou uváděny praslovanské podoby vorbъ nebo vorbьcь. Pojmenování patrně souvisí se zvukomalebností, s ptačím švitořením a cvrlikáním. Dokonce i v angličtině najdeme sloveso warble — švitořit.
Sýkora koňadra, kos černý, hrdlička zahradní, straka obecná, foto: Česká společnost ornitologická
Čtvrté místo obsadila sýkora modřinka. Zajímavou poznámkou k tomuto pojmenování je fakt, že německý výraz Blaumeise (modřinka) a dále Meise (sýkora) v argotu znamenal policistu (i podle modré uniformy) a přes němčinu se nám tento kalk dostal do češtiny, kde se v argotu zločinců ze začátku 19. století také objevuje sýkora jako označení pro policistu.
První pětici uzavírá kos černý. Jeho jméno je všeslovanské a v praslovanštině mělo podobu kosъ. Kos je nebojácný pták, což se odrazilo i v použití v češtině a například polštině, kde kos bylo i označení pro člověka, který si vždy věděl rady.
Názvy dalších čtyř ptáků v letošním krmítkovém žebříčku souvisejí se zvukem, který ptáci vydávají: zvonek zelený, který byl vyhlášen i ptákem roku 2022, se jmenuje podle zvonivého konce svého trylku a barvy svého peří, název hrdlička zahradní je odvozen patrně od zvuku, který bychom mohli zapsat jako hrl-hrl-hrl. Stehlík obecný se nazývá podle svého stiglit-stiglit a pěnkava obecná podle popěvku pink-pink.
Desátou je straka obecná, jejíž jméno souvisí se vzhledem: straka je strakatý pták. Zajímavé je, že dnešní pojmenování strakapoud (při sčítání na 12. příčce) původně patřilo ťuhýkovi (při sčítání na 106. místě) a znamenalo, že tento pták zahání, zapuzuje straky (straka-púd). Ťuhýk se nebál v době hnízdění útočit i na straky, které se rády vrhají na mláďata menších ptáků. Lidovou etymologií se pak pojmenování strakapoud přeneslo na strakatého datlovitého ptáka, dnešního strakapouda.
Teď už víte, podle čeho se zmínění ptáci jmenují, dalším krokem je poznat je podle toho, jak vypadají, a pak je poznat podle toho, jak zpívají a jak se chovají. Časem si pak řeknete: „No opravdu! Nomen omen!“
Autorka pracuje v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.