Autoportrét: Ostravský Bílý Vigvam

Impulz k založení nakladatelství nevznikl ze vzduchoprázdna, ale naopak z přetlaku aktivit souvisejících s literaturou a kulturou obecně. Já a kamarád a kolega Honza Dvořák se totiž už nějakou dobu angažujeme v kulturním spolku Provoz. S ním jsme přivedli na svět například literární festival Inverze nebo platformu Harakiri Czurakami, která sdružuje mladé nadějné literáty a dává jim příležitost prezentovat svá díla. A právě s Harakiri jsme vydali eponymní sborník obsahující díla více než třiceti mladých autorů a autorek. Tím začala naše publikační činnost.

Vasilios Chaleplis a Jan Dvořák, foto: osobní archiv

Pro fanoušky Davida Lynche není název Bílý Vigvam ničím novým. Toto mytické místo existuje v univerzu seriálového městečka Twin Peaks, a protože jsme s Honzou skalní fandové, při výběru názvu jsme neváhali. Nutno podotknout, že začátky byly divoké a my nastupovali do rozjetého vlaku. A ne, nebavíme se o pomalém motoráčku dojíždějícím do stanice, ale o svištícím meziměstském rychlíku. Dostali jsme totiž možnost vydat humornou novelu principála Divadla Mír a zakladatele improvizační party Tři tygři Alberta Čuby. Tehdy jsme museli během tří měsíců zmobilizovat veškeré naše schopnosti a know-how.

A povedlo se! Koncem roku 2019 jsme dali dohromady tým, ze kterého vzešla malá červená knížka, nadepsaná titulem Herec k nepřežití. Z práce na knize navíc vyvstala stálice v podobě grafika a sazeče Matěje Doležela. Ten stojí za každou vigvamovskou knihou a spolu s ním vymýšlíme různé brykule, kterými chceme naše publikace odlišit. Tým se také postupem času rozrostl o redaktorku a produkční Lindu Wojnarovou a fotografku Janu Macečkovou.

Ale zpátky k vyprávění. Neuběhl ani týden od křtu a my už začali plánovat, jakým směrem se s nakladatelstvím vydáme dál. Pro inspiraci jsme naštěstí nemuseli chodit daleko, stačilo si prolistovat náš sborník. Uvědomili jsme si totiž, že za dobu pořádání Harakiri večerů jsme se postupně stali svědky něčeho podstatného — formování mladé, místy lehce ztřeštěné, místy zcela neoriginální, ale často také bolestně přesvědčivé poetiky nastupující generace literátů, která se stále výrazněji hlásí o slovo. Naším snem bylo umožnit těmto talentovaným lidem vydávat jejich texty. Proto jsme si po vydání Herce k nepřežití řekli, že je na čase, abychom si náš sen začali plnit. Ediční plán Bílého Vigvamu 2020/2021 jsme tedy zasvětili vydání dvou mladých autorek.

První z nich, Anně Ročkové, která publikuje zejména na svém instagramovém účtu Ulepená, jsme vydali debutovou sbírku s poetickým názvem V sobotu se obejmeme. Kniha představuje soubor originálních koláží-básní, sestavených z novinových a knižních výstřižků. Součástí prvních 400 výtisků je navíc zapečetěná obálka s novinovými a knižními výstřižky, jež si čtenáři mohou nalepit na volné stránky, které jsme pro tyto účely přidali na konec publikace. Každý si tak může zkusit kreativní způsob tvoření básní.

Druhou knihou, která spatřila světlo světa letos v dubnu, je Na konci chodby je ráno od autorky Nely Bártové — jedné z nejpůsobivějších mladých básnířek se svébytnou poetikou. Ostravský básník Petr Hruška o ní například napsal, že „je ve svých verších bolestně přesvědčivá. Zachycuje dramatický svět člověka ‚na tripu‘ — přičemž nezáleží na tom, čím je onen ‚trip‘ vyvolán“. Nela je vedle psaní poezie i nadanou výtvarnicí a tvůrkyní působivých audiovizuálních děl, která často doprovázela její autorská čtení. Vybrané básnické texty proto v knize doplňují interaktivní QR kódy, které po naskenování odkazují na experimentální videa, jež vznikla přímo pro účely knihy. 

A co nás čeká dál? Další debut. Jeho autorkou je zpěvačka a laureátka ceny Anděl v kategorii Objev roku Kateřina Marie Tichá, která nás zaujala svojí skácelovskou poetikou a jemnocitem, se kterým k poezii přistupuje. Ten vyjde v září. Věříme, že další knihy na sebe nenechají dlouho čekat. Sice existujeme krátce, ale ediční plán se začíná postupně plnit, až se sami nestačíme divit.