Tři otázky pro… Jana Škroba
„Uvítal bych, kdyby tady vycházelo víc současné překladové poezie. Trochu nám takhle s tím světem chybí kontakt,“ říká básník, překladatel a moderátor Jan Škrob, jehož tvorbu si můžete poslechnout dnes v rámci Měsíce autorského čtení.
Když ještě občas padne zmínka o angažované poezii, často zazní i vaše jméno. Znamená to pro vás něco?
Ano i ne. Je pro mě důležitý i politický rozměr poezie a jsem přesvědčený, že je to něco, co k básnictví patří, a je to dobře. Zároveň ta kategorie angažované poezie sugeruje, že v tvorbě daného autora nebo autorky je namístě hledat právě a jenom toto. Takže bych řekl, že to, že dělám angažovanou poezii, je sice pravda, ale zdaleka ne celá.
Na sociálně citlivou poezii jste nakonec sám nedávno upozorňoval v textu v revui Prostor: volání po uvědomělé literatuře se obrací špatným směrem, už tu dávno je v poezii. Když si ale dovolíme ten luxus — chybí vám v současné české literární produkci něco? Například ve srovnání se zahraničím.
Netroufám si hodnotit, protože mám dojem, že na to neznám dost dobře současnou literaturu českou ani světovou, k próze už vůbec nemám odvahu se vyjadřovat. Kdybych tu otázku měl ale trochu obejít, uvítal bych třeba, kdyby tady vycházelo víc současné překladové poezie. Trochu nám takhle s tím světem chybí kontakt.
Jan Škrob, foto: Maria Schormová
Věnujete se publicistice, mimo jiné náboženským a spirituálním tématům. Umíme v Česku mluvit o víře?
Krátce by se dalo odpovědět, že ne, ale připadá mi, že se to v poslední době posouvá k lepšímu. Zároveň se to zajímavé mluvení o víře děje čím dál víc (také) za hranicemi tradičních církví a náboženských společenství. Čím dál víc lidí si hledá nějakou vlastní cestu a k tomu patří i sdílení. Pomalu, ale jistě to přestává být tabu.
Narozen 1988 v Praze. Básník, překladatel, moderátor. Zpěvák skupiny Lipless Lincoln and the Sinners. Někdejší šéfredaktor časopisu Protestant. Člen Asociace spisovatelů a Českobratrské církve evangelické. V roce 2018 obsadil třetí místo v soutěži Básne SK/CZ a vyhrál Drážďanskou cenu lyriky. Vydal básnické sbírky Pod dlažbou (2016) a Reál (2018). Podle Libora Staňka se v jeho druhotině „snoubí angažované básnické polohy se spirituálními. Básníkovo vědomí se bojovně a s velkou duchovní vervou snaží vklínit do soukolí negativně viděného světa“.