Tři otázky pro… Hanu Lundiakovou

Nezastupitelnou roli ve vašem psaní hraje sexualita. Setkala jste se kvůli tomu s nějakými negativními reakcemi ze strany tuzemských čtenářů?

Už jsem se smířila s faktem, že percepce mého díla je hodně nahlížená skrze erotiku. Nikdy jsem to sama tak nevnímala ani nezamýšlela, ale zřejmě je moje psaní divočejší, než jsem sama ochotna si připustit. Někdy mne pobaví, když třeba literární kritik napíše, že Imago je plné divoké erotiky, stejně jako moje ostatní knihy… Není tam ani ň o erotice. A někdy mě pobaví, když je mi vyčteno, že používám vulgarismy. Vždy argumentuju tím, že můj autorský slovník je natolik bohatý, že těch pár vulgarismů se v něm utopí, než bys řekl švec. Co skutečně ale můj záměr je? Aby mé texty se čtenářem aspoň malinko zamávaly. Nechci psát selanky.

Vztah dospělé hrdinky vašeho nového románu Co je ti do toho s třináctiletým chlapcem výrazně zabarvuje filtr mateřství. Jsou její city ke „Kohoutkovi“ o to silnější, že se v nich mísí touha s něhou a soucitem, nebo ji ve výsledku spíše brzdí pomyšlení na to, že je sama matkou jen o málo mladšího syna?

V knize Co je ti do toho se mísí láska nepodmíněná s láskou podnícenou chtíčem, řekněme tedy cosi trvalého s čímsi, co je prchavé, ale animálně silné, živoucí a u někoho může způsobit zacyklení, či řekněme svého druhu závislost. Nakonec je to ale zase jenom fiktivní příběh… a s tím je to potřeba číst. U této knihy jsem morální dilemata řešila jen malinko… a potěšilo mne, že čtenáři berou román jako podobenství.

Už na podzim by vám měla vyjít další kniha s názvem Hyena, kterou označujete za svůj „nejstrašlivější román“. O čem tedy bude? 

Hyena je přibližně dvousetstránkový monolog delirujícího alkoholika, který tři dny „do duše pije“ a drží hodiny nenávisti. Vzpomíná na svůj život, který v jeho 55 letech nedospěl tam, kam si přál. Pokud si vůbec kdy něco přál… Jazyk je velmi ostrý, kniha je jakýmsi podivným žalmem za hatery, žalmem za kverulanty, ale i za obyčejného člověka, který nenašel smysl vlastní existence a sám sobě a svým bližním se nadobro ztratil. Nechci prozrazovat děj, nicméně po všech stránkách jde o knihu dost děsivou. Takže doufám, že se bude mým čtenářům líbit.

Narozena 1978 v Broumově. Studia bohemistiky na Filozofické fakultě University Karlovy nedokončila. Věnuje se hudbě: hrála na akordeon v kapelách Tři sestry a Rudovous, aktuálně se realizuje pod pseudonymem Stinka (Krrrva!, 2013; Bído, čau…, 2015; Neviňátko, 2019). Věnuje se beletrii: debutovala povídkovým souborem Vrhnout (2010), následovala novela Černý Klarus (2012) a romány Imago. Ty trubko! (2014) a Co je ti do toho (2021). Její psaní v sobě zběsile míchá jazykové hry, stylový experiment, surreální fantazie a syrovou sexualitu. „Chaos je pro mě životní nutností,“ říká autorka.