Autoportrét: Co je nového v Nové besedě

Podobně jako u mnoha nezávislých projektů, do nichž je nutné na začátku něco investovat, stálo i u zrodu našeho nakladatelství přátelství, profesní respekt a důvěra. Společně s Danou Fajmonovou, která pracuje v oblasti lidských zdrojů a se kterou jsme kamarádky od střední školy, sdílíme zaujetí pro kvalitní populárně-naučnou literaturu. Spojuje nás zvídavost a snaha chápat současnost z pohledu rozličných oborů. Jsem filmařka a filmová vědkyně, několik mých dokumentů se věnovalo přírodním vědám.

U filmů je důležitá fáze vývoje, kdy režisérka studuje danou oblast, postavy a prostředí. Chtěla jsem rozumět tomu, co je v disciplínách, jimiž se sama nezabývám, aktuální, jak se v nich přemýšlí, co jsou ty nové oblasti výzkumu a objevů. Když jsem Daně popsala koncept edice, která by srozumitelným jazykem tyto věci představovala, obě jsme se nadchly pro záměr vydávat takové knihy pod vlastní značkou. Název Nová beseda odkazuje k Umělecké besedě, spolku, který propojoval umělce různého zaměření.

Na začátku naší publikační činnosti stály dvě odlišné osobnosti — zkušený autor odborných textů z oblasti teoretické biologie a filozofie přírodních věd Anton Markoš a nedávný absolvent Právnické fakulty UK a zároveň filmový vědec Ivan David. Tóno je vědec, který dokáže i složité poznatky vysvětlit srozumitelně a zároveň nerezignovat na komplexnost sdělení. Jeho knížky mám ráda už léta a vystupoval i v mém filmu Oblaka. Byla to radost, když souhlasil, že zahájí naši edici představením rozlehlé oblasti přírodních věd v knížce Co je nového v biologii.

Když jsem četla diplomovou práci Ivana, která se věnovala právním otázkám spojeným s audiovizí, bylo na první pohled jasné, že je to jednak výborně strukturovaný text vysoké literární úrovně, opírající se o zevrubnou znalost jak práva, tak kinematografie, a jednak že se jedná o přehledové dílo, které v českém filmovém i právním prostředí zcela chybí. Tak vzniklo Filmové právo. Vloni jsme vydali jeho druhé, rozšířené vydání.

Klíčovou postavou pro Novou besedu byl od jejího založení Jan Havel (aka Belavenir), s nímž jsme dlouho promýšleli podobu nakladatelství. Je také autorem vizuálního konceptu a vzhledu profilové edice Co je nového. S budováním projektu „na zelené louce“ jsem už měla zkušenosti. K festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě jsem se připojila v jeho pátém ročníku a ještě několik let jsem pracovala s jeho dvěma zakladateli, kdy jsme celoročně dělali téměř všechno sami a pouze sezónně najímali další kolegy. Věděla jsem, že nemůžu a nechci dělat celé nakladatelství sama, měla jsem festivalovou, kurátorskou práci a chtěla jsem si ponechat prostor věnovat se spíš koncepčnímu nastavení.

Připojila se k nám Ivana Rybanská, originálně uvažující intelektuálka, která byla schopná ideje uvést do praxe a skvěle nastavit způsoby fungování výroby knih, distribuce i prezentace. Předtím jsme spolu pracovaly v Nakladatelství AMU, které jsem tři roky vedla, a sdílely jsme klíčové hodnoty: zájem o přemýšlivé texty, rozvoj interdisciplinárního poznání, za všechny přípravné fáze textu hradit důstojné honoráře, adekvátně oceňovat autorský vklad, propagovat spíš samotné autory než pouze knížky a důraz na vysokou úroveň redakční i grafické práce. I když pak místo Ivanky přišla Anna Štičková a následně Dominika Vaňková, tyto hodnoty a způsoby práce, které byly nastaveny na začátku, zůstaly jako součást profilu nakladatelství. 

Co je nového ve vědních disciplínách a oblastech praxe, byl základní koncept, kolem něhož se budovalo širší publikační portfolio. K mezioborovým přesahům a posouvání diskurzů vědeckých oblastí přispěly Znaky a významy v evoluci, což je pionýrské dílo uvádějící do českého prostředí přírodních věd obor biosémiotiky. A pořád platí: každá kniha musí být artefakt. Tuto výtvarně připravil Štěpán Marko a pracoval s ilustracemi malovanými na sklo. Dalším interdisciplinárním protnutím je nedávno vydaná kniha Zbyňka Vybírala Literární psychologie. Autorkou ilustrací je, jako i v případě koláže na obálku Filmového práva, úžasná výtvarnice Michaela Kukovičová. 

Od začátku pro nás bylo podstatné dodržovat nejvyšší standardy redakční práce. V rámci přípravy textu děláme i důsledný fact-checking, kterého se ujal můj bratr Ľuboš. Vynalezl si k tomu metodu výběru a evidence faktů (někdy jich je i v krátké knize až několik stovek) a postup ověřování a následné konfrontace s údaji uvedenými autorem. Díky tomu jsou naše knihy spolehlivým zdrojem informací. Postupem času jsme přidali i tzv. sensitivity reading — čtení s ohledem na genderovou vyváženost a vyhýbající se stereotypům zakódovaným v jazyce. Podklad pro redakční manuál nám vytvořila Klára Lang. V tištěných odborných knihách jsou důležitým referenčním aparátem rejstříky, ty zase vytváří Ľubica Slováková — do Nové besedy se zapojuje velká část naší rodiny.

Zatím se v nakladatelství točí především původní investice a nové knihy vyrábíme hlavně z tržeb za ty už vydané. Když nestačí ani ty, ještě pořád do něj investuji veškeré přebývající peníze ze svého hlavního zaměstnání, podobně jako spousta dalších nezávislých nakladatelů. I když několik titulů se prodává velmi dobře (jedním z bestsellerů je Co je nového ve filozofii nezaměnitelného autora Mirka Petříčka; titulu Tomáše Feřteka Co je nového ve vzdělávání jsme už dělali dva dotisky), na čtyři až šest nových knih ročně nám to zatím nestačí, zejména kvůli vysokým výrobním nákladům a maržím velkých distributorů. Změnit to můžeme jedině trpělivou osvětou a proaktivní snahou o proměnu domácího nakladatelského a distribučního prostředí.

Snažíme se podporovat vzdělávání, třeba na Facebooku jsme připravili seriál, který našemu čtenářstvu vysvětluje fungování knižní distribuce — aby bylo zjevné, z kterého nákupu kde se nakladateli kolik vrací. Klíčové jsou pro nás knižní trhy a jarmarky — i kvůli osobnímu kontaktu s našimi čtenářkami a čtenáři. Jsme rovněž spoluzakládajícím členem iniciativy Knihex, která se zasazuje o přímý kontakt mezi nakladateli a knihkupci. 

Angažování se v otázkách férového ohodnocování všech profesí zahrnutých do redakčního procesu, včetně odborných a jazykových redaktorů a redaktorek a korektorů a korektorek, a předcházení prekarizaci práce lidí spojených se vznikem knih jsou pro nás jedny z hlavních priorit. Pokles tržeb během pandemie nás samozřejmě, podobně jako celý nakladatelský průmysl, zpomalil.

Věříme tomu, že svět je poznatelný. I v době, kdy specializace každého oboru jsou natolik hluboké, že se od sebe hodně vzdalují, je možné do jiných disciplín nahlédnout a udržovat si přehled. Proto naší vlajkovou edicí zůstává Co je nového. Přibyla k ní nová — Esej Nové besedy, kde autorky a autoři z pohledu různých disciplín přemýšlí nad dnešní společností. Píšou na společné téma texty, které vychází v samostatných sešitcích; každý je možné přečíst za jednu cestu v tramvaji (knihu Co je nového zas lze přečíst za jedno odpoledne). Prvním tématem byla otázka „Čemu věřit?“, druhým bude „Co potřebujeme?“. My v Nové besedě se spolu s našimi čtenáři a čtenářkami snažíme neztratit touhu po poznávání odlišného či zdánlivě vzdáleného.