Bagr s lidskou tváří

František Štorm: Stavitelé. Pocta řemeslníkům, kteří nejsou aneb Spiritos creativos, ilustrovaný stavební deník
Volvox Globator, Praha 2020

„Docent i negramotná lopata jedno jsou, lhostejno, kolik škol mají ukončeno, na stavbě jsou si všichni rovni stejně jako na věčnosti,“ zapsal si koncem léta roku 2018 do deníku František Štorm: typograf, tvůrce písma, grafik, malíř, ilustrátor, vysokoškolský pedagog, zpěvák, textař a spisovatel, který letos v červenci oslaví pětapadesáté narozeniny. Uvedenou větu najdete v jeho pozoruhodné knize Stavitelé s výstižným podtitulem Pocta řemeslníkům, kteří nejsou aneb Spiritos creativos, ilustrovaný stavební deník. Ta jistým způsobem navazuje na předloni vydanou sbírku Lovecraftovy poezie Houby z Yuggothu. Jednak oba tituly Štorm ilustroval a graficky připravil k vydání, jednak oba vyšly v nakladatelství Volvox Globator a stejný je i jejich čtvercový formát, jen Stavitelé jsou o něco menší. Čtenář v nich najde necelou čtyřicítku kreseb tesařskou, zednickou a truhlářskou tužkou, včetně jedné barevné ilustrace na frontispisu, a k tomu víceméně odpovídající počet stran deníkových záznamů ze stavby ateliéru na autorově chalupě v jižních Čechách, kam se přestěhoval z Prahy. De facto se jedná o bilderbuch pro dospělé, zvláště pro ty, kteří se chystají stavět či přestavovat dům.

Nicméně jak vidno z úvodní ukázky, v případě Stavitelů se nejedná pouze o suché záznamy stavebního deníku, nýbrž o svérázný mix tohoto žánru s klasickým deníkem, obohacený letmými básnickými vsuvkami či kratšími prozaickými fantaziemi, včetně filozofických maxim a úvah o architektuře, ba i reflexí fauny a flóry Třeboňska (nechybí zde pochopitelně ryby, zvláště pstruzi, žáby, hmyz, netopýři a kočky domácí). Kdo zná podrobněji autorovu bibliofilskou tvorbu a jeho bilderwanderbuch z pobytu v Indii Ermina Bar Monolog, ten ví, že forma deníku je mu blízká. Úvodní záznam Stavitelů se datuje rok před stavbou, kdy Štormovu obec navštívil peruánský šaman, jenž si oblíbil louku a rybníky před jeho domem, přičemž prohlásil, že tam žijí spiritos creativos čili tvořiví duchové. Po následném společném psychedelickém rituálu Štorm naznal, že je třeba postavit ateliér s velkolepým výhledem na toto magické místo, a začal naň s přáteli architekty spřádat bohatýrské plány. O rok později stavba slavně začala, jenže ouha, nastal problém: „Vybouchli mi řemeslníci.“

Tuto vlastně již ustálenou frázi, kterou používají nešťastníci, jimž v domluvený termín nepřijdou námezdné síly nejen z oboru stavebnictví, a kterou vlastně každý čtenář zná ze své osobní zkušenosti, autor následně rozvede a přetaví do doslovné představy exploze party dělníků s kusy jejich roztrhaných těl, přičemž k tomu pochopitelně nechybí obrazový doprovod. Přes dílčí problémy však nakonec přestavba starého domu včetně postavení nového ateliéru zdárně pokračuje ku potěše autora, který tak může pozorovat při práci například bagr, jenž ho fascinuje natolik, že jej v ilustraci antropomorfizuje. A tento vskutku roztomilý bagřík s lidskou tváří je jednou z nejlepších kreseb knihy. Také ilustrace robotického zasklívacího modulu, ale i jeho verbální popis při práci připomíná ve Štormově podání jakousi obří vážku z pravěku. Ze změti topenářských trubek pak autor vytvořil obraz mimozemského monstra vzdáleně připomínajícího Gigerova vetřelce. Dojde i na popisy a podobizny stavitelů a řemeslníků z mnoha oborů: kopáčů, zedníků, bagristů, asfaltérů, sklenářů, izolatérů a jiných.

S těmi všemi se autor na své stavbě potkal, pro ně vařil obědy, večeře i pivo, jim prostíral a po nich uklízel a také mnohdy sám přiložil ruku k dílu jako přidavač, míchač malty a tak dále. Mnozí z nich jsou autorovi dobří známí z okolí, jako například jurodivý starosta Standa, jenž oplývá kouzelnými schopnostmi a dokáže na dálku přimět míchačku, aby sama míchala a pak se naklonila, do kalfasu vylila hotovou maltu a kalfas „se pomalu vznesl nahoru a přistál mu u nohou na lešení“. A dokonce i cihly ze země přivede k levitaci, takže pro ně nemusí slézat z lešení. Alespoň tedy dle autorova podání.

Krom veselejších pasáží dojde i na vážná témata, to když autor reflektuje úmrtí svého otce, známého architekta, jenž ještě několik dnů předtím se zaujetím pozoroval stavbu a jakožto pamětník protektorátu okomentoval robotický zasklívací modul slovy: „Tohle kdyby viděli Němci, tak by se tak lekli, že by k Mnichovu nedošlo.“ Stavitelé však končí happy endem v podobě dokončení vzdušného a proskleného ateliéru s výhledem na magické místo, jímž se Štorm může kochat a inspirovat ve své další rozmanité a originální tvorbě. Jen tak dál!