Monstrum z archivu

Ještě než se z Johna Steinbecka stal přední americký prozaik dvacátého století a později laureát Nobelovy ceny za literaturu, musel se podobně jako spousta jiných začínajících autorů protloukat, jak se dalo. Nějaké peníze mu posílal otec, budoucí spisovatel však pracoval i jako dělník a zároveň se snažil prorazit s komerčními romány, které by mu zajistily nějaký příjem. Steinbeck takto kolem roku 1930 napsal a nabízel — neúspěšně — pod pseudonymem jako Peter Pym tři romány. Dva později zničil, třetí se však zachoval. Mysteriózní thriller o vlkodlakovi Murder at Full Moon (Vražda za úplňku) nicméně nikdy nevyšel.

To se teď snaží změnit britský literární vědec Gavin Jones ze Stanfordovy univerzity. „Je to román, o kterém nikdo neví. Zároveň je to kompletní román od Steinbecka, je to neuvěřitelné,“ vysvětluje Jones. „Veřejnost bude mít o naprosto neznámý vlkodlačí román od nejznámějšího a nejčtenějšího amerického spisovatele dvacátého století obrovský zájem.“

Přes dvě stě stránek dlouhý rukopis je uložen v literárním archivu Centra Harryho Ransoma při Texaské univerzitě v Austinu. Vražda za úplňku vypráví příběh smyšleného kalifornského městečka, které sužují tajemné vraždy — a vyšetřovatelé podezírají vlkodlaka z blízkých bažin. Rukopis dokonce obsahuje i dvě Steinbeckovy ilustrace.

John Steinbeck ve třicátých letech, foto: Wikimedia Commons

Podle Jonese jde sice o naprosto jiný žánr, než kterým se později Steinbeck proslavil, nicméně v románu lze spatřit témata a motivy, jež Steinbecka fascinovaly: schopnost člověka chovat se násilně, jeho nízké pudy.

„Určitě se nejedná o dílo Steinbecka realisty, ale Steinbecka naturalisty, zaujatého lidskou přirozeností. Jde o horor, pročež si myslím, že to bude pro čtenáře zajímavější než typický Steinbeck. Tento předpovídá kalifornské noir detektivky.“

Podle deníku The Guardian se však vydání Vraždy za úplňku neplánuje. Literární agentura McIntosh & Otis deníku sdělila, že „jelikož Steinbeck napsal Vraždu za úplňku pod pseudonymem a nechtěl ji vydat během svého života, budou se držet jeho přání“.

Zemřel Eric Carle, autor kultovní dětské knihy Tuze hladová housenka. Americkému spisovateli bylo devadesát jedna let. Média i sociální sítě zaplavily vzpomínky na chvíle strávené ve společnosti Carleových knih i slova obdivu.

Eric Carle je autorem a většinou také ilustrátorem více než sedmdesáti knih pro nejmenší. Největší úspěch zaznamenal s leporelem Tuze hladová housenka z roku 1969, jehož se celosvětově prodalo přes čtyřicet milionů výtisků a vyšlo ve více než čtyřiceti jazycích.

Jednoduchými a výraznými barvami namalovaná housenka se v knížce prokouše hromadou jídla — a nakonec se z ní stane krásný barevný motýl. Původně se mělo jednat o knihomola, housenku z něj Carle udělal až na návrh redaktora. Úspěch knížky autora nejdříve zarazil. „Ale časem jsem uvěřil tomu, že spousta dětí se identifikuje s bezmocnou, malou, bezvýznamnou housenkou a radují se, když se promění v krásného motýla,“ vysvětloval kdysi Carle. „Myslím, že to je poselství naděje. Říká: taky můžu vyrůst. Taky můžu roztáhnout křídla a rozletět se do světa.“

Carle se narodil roku 1929 v New Yorku do rodiny německých imigrantů. Ještě před válkou se malý Eric s rodiči vrátil do Německa. Jeho otec byl naverbován do armády a osm let strávil jako válečný vězeň v Rusku. Samotný Eric v patnácti kopal příkopy v Siegfriedově linii, obranném pásmu Německa. Ještě během války se díky svému učiteli dostal k reprodukcím tehdy zakázaného modernistického umění, které jej uhranulo. Po absolutoriu umělecké školy v roce 1952 Carle opustil Německo a vrátil se do Spojených států, kde nejdříve působil v propagačním oddělení The New York Times a posléze v reklamním průmyslu.

Jeho knih s rozpoznatelným vizuálním stylem a pozitivním poselstvím se celosvětově prodalo přes 170 milionů výtisků. „Neznámé s sebou často nese strach. V mých knihách se snažím tomuto strachu čelit, nahradit jej pozitivním sdělením,“ popsal Carle svůj autorský záměr. „Věřím, že děti jsou přirozeně tvůrčí a hladové po vědění. Chci jim ukázat, že učení je opravdu zároveň fascinující i zábavné.“