Knihu? Nejraději politou!

Přiznávám se. Jsem staromilský knižní grafik, co miluje papír, knihovny, antikvariáty. V knihkupectvích umím strávit hodiny. Když navrhuji knihu, potřebuji vidět stránky v reálné velikosti v ruce. Lépe tak vyberu písmo a jeho velikost a rozhodnu proklady a sazbu. Zkouším stránku číst venku i vevnitř. Jednotlivé prvky pro mě spolu pevně souvisejí. Jsou to pevně provázané vrstvy, patra, po kterých často chodím tam a zpátky, nahoru a dolů. 

Budoucí čtenář si ale v současné situaci při koupi knihy často nemůže prohlédnout více než samotnou obálku. Vypadá to, že knižní obálka je nyní, snad více než kdy jindy, centrem pozornosti. Změnil tedy lockdown vnímání knihy? Je teď nutné k designu obálky přistupovat jinak? Volit výraznější a agresivnější vizuální formu?

Četla jsem také, že „ve věku Instagramu můžete knihu posoudit podle obalu“. Text deníku The Guardian tak parafrázuje všeobecně známou a v širokém kontextu používanou frázi: „Nesuď knihu podle obalu.“ Zavřené obchody a masivní přesun našich životů do online prostoru nás totiž právě k tomu vedou. Anebo ne? Nemít při koupi knihy možnost ji prolistovat je jedna věc (dočasná). Druhá, myslím ta podstatnější, jsou knihy jako součást světa sociálních sítí.

Kniha vždy fungovala tak trochu jako společenské měřítko, sociální status. Pamatuji si na krátké rozhovory v časopisech s různými populárními osobnostmi, kde jedna z nejčastějších otřepaných otázek byla: „A jakou knihu máte teď na nočním stolku?“ (Co takhle nemít žádnou, to by bylo společenské faux pas!) V odpovědích byly pochopitelně zmiňovány jen názvy knih a autorů, případně obsah. Design nebyl tématem. Tázaní neodpovídali: „Ta kniha má tak krásnou obálku!“

Teď lidé skrze sociální sítě sdílejí všechno možné i nemožné. Bochníky chleba, svá polonahá těla uprostřed zamrzlých rybníků a také knihy. Kniha už tak není jen obsahem, informací, ale stává se vizuálním obrazem (leckdy dotvářejícím ten osobní), designovým objektem, který toužíte vlastnit.

Kniha také může mít vlastní, velmi pečlivě promyšlenou a dlouhodobou online kampaň. (Jak jsem nedávno překvapeně zjistila u vlastní práce.) Prostě kniha jako „ideální dárek, módní doplněk, šperk knihovny“!

Design knihy zastupuje na sociálních sítích většinou jen fotografie obálky, která vždy byla a zůstává centrem čtenářovy vizuální pozornosti. A do jisté míry je to správně. Obálka má zaujmout i prodat celek. Ale plochý obraz obálky funguje spíše jako plakát než jako obal trojrozměrného předmětu, ke kterému musí mít jasnou a zřetelnou vazbu. A kde také podstatnou roli často hraje materiál a použité technologie.

Sama jsem se kdysi při přípravě monografie geniálního knižního grafika a typografa Oldřicha Hlavsy složitě potýkala s tím, jak nejlépe skrze fotografie prezentovat design knih. Uvažovala jsem individuálně nad každou knihou, kterými záběry představit celistvost a provázanost idejí a typografie.

Je jistě pravda, že i pro designéra je knižní obálka jedno z nejdůležitějších míst knihy, její tvář. Ale ještě podstatnější je celkový koncept, ze kterého by měla přímo vycházet forma obálky. Použití či nepoužití obrazového materiálu, velikost písma, usazení typografie do formátu. Obálka je začátek nejen obsahového, ale i vizuálního příběhu, který prochází celou knihou. Není možné navrhnout samostatně obálku, odtrženou od vnitřku. Kniha by měla být komplexně postavenou architekturou. Vazba, desky, formát, typ papíru, navigační prvky, typ a velikost zvoleného písma. Vše musí souznít, podpořit, a přitom nepřebít obsah.

Monografie knižního grafika a typografa Oldřicha Hlavsy

Bohužel návrh obálky chtějí klienti často vidět jako první. Její design je pro řadu lidí často synonymem pro design celé knihy. Pak už máme přece téměř hotovo, když už je ta obálka. Já ji naopak nejradši navrhuji až na závěr. A pokud klient požaduje obálku dříve, než je pevně usazená sazba, stejně se k obálce nakonec vracím a předělávám ji.

Funkční, zajímavá, poutavá knižní obálka je z pohledu designéra vždy nová výzva. Nemyslím ale, že v době lockdownu více než kdykoli předtím. Hlavním cílem není vytvořit „cool“ obdélníček, ale funkční celkový koncept, který designér nepodřizuje jeho obrazu na sociálních sítích.

Vztah navázaný s knihou pro mě není nahraditelný žádnou čtečkou, dalším světlem displeje. Užívám si dotek papíru, váhu knihy na klíně, možnost listovat tam a zpět. A teď, když se tolik našeho času odehrává virtuálně, mám knihy, ty REÁLNÉ, třeba i kafem nebo vínem polité, radši ještě víc než kdykoli předtím.

Jsem ráda, že i knihy se staly součástí sociálních sítí. Na genezi designu to sice nemá vliv, ale jako staromilský knižní designér mám naději, že aspoň část z nich bude skutečně přečtena.

Autorka je grafická designérka.