Skvělý způsob, jak povzbudit děti ke čtení

Kdy jste si řekly, že založíte Online magazín o knihách pro děti?

Hned, jakmile se zavřely brány oblíbeného libereckého knihkupectví v Pražské ulici, výběrového knihkupectví nedaleko kostela svatého Vojtěcha v Praze, místa, kde najdete ty nejkrásnější knihy pro děti v Brně a mnoha dalších. Jednoduše tehdy, když nám došlo, že se situace s covidem asi hned tak nevyřeší a že naše milovaná místa plná knih otevírajících dveře do světa zůstanou zavřená. Myslely jsme pochopitelně i na nakladatele těchto knih. Přemýšlely jsme, jak je podpoříme. A protože jsme už dlouhý čas pomýšlely na společný projekt a zároveň jsme už dlouho parťačky v redakci Ben Já Míny, časopisu pro předškoláky, zpunktovaly jsme trochu punkově anketu. V té jsme se devíti nakladatelek, redaktorek a blogerek ptaly na nejlepší knihy pro děti ve čtyřech věkových kategoriích. A doufaly, že čtenáři, kteří mohou, provětrají peněženky a knihy nakoupí. A ti ostatní si ponechají seznam k Vánocům nebo do knihovny.

A to už byl začátek Online magazínu?

To byl teprve začátek Mravenčí chůvy — projektu, který horlivě hledal svoje místo a který se měl věnovat knihám pro děti. Magazín přišel až potom. Chtěly jsme skromný, malý projekt. Po roce je tu najednou magazín, za kterým stojí osm lidí, kteří mají různé zkušenosti s prací s knihami nebo jazykem. Magazín, jenž každý týden vydává jeden článek. A v rámci něhož jsme publikovaly ke dvěma stovkám anotací knih — většinou novinek, které jsme přečetly a dál doporučujeme. Anebo také přes dvacet recenzí dětí.

Julie Dominika Zemanová a Marie Podvalová, foto: osobní archiv

Dětských knih u nás vychází poměrně dost. Můžete prozradit, podle jakých kritérií vybíráte tituly, o kterých posléze píšete?

Jednoznačně je to příběh nebo text v naučné knize, ilustrace, grafické a knižní zpracování. Sledujeme i chyby v textu. Ale občas přivíráme oči, když víme, že se vybranému tématu nevěnuje moc knih, nebo dokonce žádná, a to téma nám připadá důležité. Nebo že by kniha mohla oslovit konkrétní cílovou skupinu. Knihy nejprve vybíráme do měsíčních přehledů. Pro ty vytipujeme tituly, které by mohly být dobré. Pak knihy přečteme a část z nich se dostane na web do „Přehledu knih“. A nejmenší zlomek na recenze.

Jaké další typy článků o knihách vznikají?

Snažíme se jít vstříc a pomáhat cíleně i učitelům a knihovníkům, když vydáváme tzv. Metodické listy. Ty provází knihou, ukazují možnosti, kam skupinu dětí při čtení vést. Vznikají rozhovory. Od začátku se snažíme oslovovat i zahraniční odborníky nebo autory. Už jsme mluvily s autorkou z Kanady, USA, Polska, Velké Británie či Slovenska. Vybíráme také různá témata a mapujeme, jaké kvalitní knihy o nich vyšly. K těmto knihám pak vznikají tzv. Aktivity. To jsou tipy na přibližně třicet ozkoušených a osvědčených aktivit, jak knihu dál rozvést. Ptáme se také čtenářů, co sami čtou. To souvisí s už zmíněnými recenzemi dětí. Jednu naši čtenářku napadlo ukázat web sedmileté dceři a napsala nám: „Dcera je nadšená, že tam je i něco pro ni jejím jazykem, hned jsme poslali odkaz celé třídě. Ty recenze a doporučení fungují pro děti opravdu skvěle.“ Víme totiž, že to vrstevnické doporučování je skvělý způsob, jak děti ke čtení povzbudit. A vedle článků vznikají i podcasty.

Kromě informování o samotných knížkách nabízíte i knižní balíky. O co jde?

V mravenčích knižních balících jsou připravené knihy, které jsou na vybrané téma podle nás ty nejlepší. Přidáváme vždy také různé další materiály — například u balíku k příchodu sourozence je to doporučení od renomované psycholožky. K chystaným balíkům o intimitě jsou to eseje od odborníků na mužskou a ženskou sexualitu a provázení dospívajících těmito tématy. Nabízíme také balíky, ve kterých jsou připravené konkrétní aktivity na určité téma, například materiály a knihy o domově nebo o houbách. To byl první podzimní balík, a tak jsme si říkaly: „Jó, dítě zajímají houby — byla právě houbařská sezona a v okolí máme několik vášnivých houbařských rodin, včetně těch našich —, podpořme ho v zájmu o téma i ve čtení balíkem nejlepších knih.“ A evidentně to funguje, houbové balíky jsou velmi oblíbené.

Kde všude se Mravenčí chůva objevuje?

Loni jsme měly hned první workshopy na Tabooku a s organizátory se znovu domlouváme na spolupráci. No a pak na nás covid udělal dlouhý nos. Takže jsme stále hlavně v onlinu, ale doufáme, že se naše aktivity rozšíří, protože nás nejvíc baví potkávání naživo.

Myslíte, že u nás chybí tištěný časopis výhradně o dětské literatuře?

Když jsme před dvěma lety byly na Tabooku na programu o literárních časopisech, řešilo se, že ačkoli byla prodejna italských potravin na čas festivalu přeměněna na trafiku, prodal se tam jen jeden jediný literární časopis. Určitě to neznamená, že by se jinak neprodávaly, tato vzpomínka nás však vede k domněnce, že po nich není velký hlad. Ale možná se pleteme.

O kterých tématech si rády přečtete vy samy?

Julie: V dětské literatuře mám nejraději okrajová témata, jako je smrt, migrace, ochrana životního prostředí, náročné vztahy apod. Mám také ráda neotřelé bilderbuchy. U dospělácké literatury to vlastně není o moc jiné. Poslední rok žiju s autorkami píšícími o zmíněných tématech.

Marie: Obecně čtu ráda příběhy lidí, baví mě nad nimi přemýšlet. Odráží se to i v dětské literatuře, kde mám ráda složité vztahově i obsahově propracované příběhy. Zároveň mě stejně jako Julii baví bilderbuchy, přijde mi úžasné, kolik poselství se dá vložit do ilustrace a textu, když je kniha kvalitně zpracována. Také mám moc ráda dětské obrazové encyklopedie, mám radost, že děti mohou tímto způsobem objevovat svět. V literatuře pro dospělé vítězí historické příběhy.