Autoportrét: Éditions Fra a váha slova

Éditions Fra založili v roce 2002 Erik Lukavský a Michal Rydval, první z nich má na starosti ediční plán a redakční činnost a druhý vizuální podobu nakladatelství a knih. Východiskem pro výběr titulů byla a nadále je především kvalita textu bez ohledu na jakékoliv marketingové strategie a trendy, které zrovna zmítají knižním trhem. V průběhu bezmála dvaceti let existence vydalo Fra na dvě stě titulů. Jejich vizuální stránka se za tu dobu v podstatě nezměnila — jsou to stále ony do kapsy i kabelky přívětivě lehké a pružné paperbacky. Teprve vloni provedl Michal drobnou aktualizaci: formát se mírně zmenšil a z obálek zmizela uniformní typografie, díky čemuž lépe vyniknou motivy erbovních výtvarníků a fotografů Fra Martina Kubáta, Radka Brousila a Jany Plavec. Nadčasovost tohoto minimalistického designu je obdivuhodná, a kdo tvrdí, že ve své knihovně nemá poličku Fra, tomu se rozrůstá dodnes.

Ilustrace Martina Kubáta, archiv Fra

Samotné portfolio oproti tomu podlehlo jistým změnám. Původním záměrem Erika i Michala bylo seznamovat české čtenáře s překladovou literaturou. U samotných začátků stál právě i Petr Mikeš: úplně první kniha nakladatelství byl výbor z básní, esejů a dokumentů amerického modernisty T. E. Hulma Modlitba za úsměv luny v jeho překladu. Mikešovou překladatelskou či redakční zásluhou tehdy vyšly i překlady dalších významných děl angloamerické literatury (např. antologie básníků z Nové Anglie Vítr z Narragansettu; antologie imagistické poezie Imagisté). Velmi silnou linii od počátku dodnes představuje díky Erikovu jazykovému zaměření románská a hispánská literatura (zmiňme alespoň několik výrazných jmen: Joyce Mansourová, Cédric Demangeot, Carlos A. Aguilera či José Ángel Valente). Postupně ovšem světovou prózu, poezii, eseje a uměnovědné publikace začala čím dál víc prokládat vlastní česká tvorba a v posledních zhruba šesti letech tvoří již dvě třetiny produkce. Není se čemu divit: líheň talentů okolo Café Fra je nemalá, ale jistě na tom nese svůj díl i zcela prozaický důvod, že vydávání české literatury vyjde přece jen levněji. Co však přetrvalo: páteří portfolia zůstává poezie.

V roce 2006 se do týmu přidal Petr Borkovec, který vede edici české poezie, koncipuje literární večery v kavárně a je kmenovým autorem nakladatelství. O pár let později se připojil Ondřej Lipár, který spravuje webové stránky a sociální sítě. Od roku 2015 se spolu s Ondřejem dělíme o dokumentaci autorských čtení a doplňujeme audiozáznamy a fotografie jednotlivých večerů do již slušně rozsáhlého, veřejně dostupného archivu, který ve zdejším literárním světě nemá obdoby. Společně také od roku 2016 vedeme Fra Book Club, jehož formát jsme jako první v Česku rozšířili o přímou účast autora/autorky či překladatele/překladatelky vybrané knihy. Zdá se, že Fra je převážně „mužská záležitost“ a já jsem v tom úzkém okruhu trochu exotickým elementem, ale nebylo tomu tak vždy: důležitou osobností Fra byla například básnířka Viola Fischerová nebo také Karolína Jirkalová, která v letech 2006—2007 uváděla čtení prozaiků. Za spolupracovnici úzce spojenou s Fra můžeme pokládat i překladatelku ze španělštiny Anežku Charvátovou. A pochopitelně nelze zapomenout na korunního překladatele z francouzštiny a španělštiny Petra Zavadila.

Lido di Dante, archiv Fra

Mohla bych tu začít vyjmenovávat, že ve Fra vyšlo na čtyřicet děl ze světové literatury; antologie angloamerické, jihoamerické a francouzské, ale také slovenské, polské, lotyšské či bukovinské poezie; přes čtyřicet sbírek české poezie, na třicet českých próz a na čtyřicet nebeletristických děl včetně esejů nebo knih o vizuálním umění ze zahraničí i Česka. Zmínit jména jako Roland Barthes, Elizabeth Bishopová, Richard Caddel, Gertrude Steinová, Jurij Andruchovyč, Dorota Masłowska, Krisztina Tóthová, Serhij Žadan, Nicanor Parra nebo Antonio Gamoneda. Z českých učinit průřez začínající Petrem Borkovcem přes Violu Fischerovou, Adélu Knapovou nebo Kateřinu Rudčenkovou, Petra Krále či Jakuba Řeháka a končící Miloslavem Topinkou. Jenže Fra zdaleka nereprezentují jen knihy (a elegantní moleskiny).

Diskuse nad knihou, archiv Fra

Od roku 2005 funguje Café Fra, které se stalo místem potkávání — lidí, názorů, slov. A proto já, když se řekne Fra, slyším slova a vidím přes sklo fotoaparátu brýle položené na papíře s Petrovým úvodem, rtěnku obtisknutou na sklence vína, rozjedené párky na talíři, rozmazané maskary, upocené výstřihy, ruce žmoulající letáky s programem nebo jiné ruce pod stolem, hlavy nahlížející zvenčí dovnitř, lidi sedět na schodech, opírat se o auta, stoupat na židle a lézt po sakurách… Vzduch v kavárně houstne, slova se transformují a v podobě, kterou už nelze zachytit, vnikají do myslí všech přítomných a v přímém přenosu utváří cosi, co by se dalo nazvat společným kulturním dědictvím. I to je další unikum českého literárního provozu — místo, které nejenže si na rozdíl od jiných, mnohdy už zaniklých, podniků uchovalo kontinuitu, ale díky citlivému dramaturgickému vedení Petra Borkovce se zde střetávají a vzájemně obohacují světy autorů, překladatelů i čtenářů napříč generacemi. Ne že by Fra aspirovalo na seznam UNESCO (i když kdoví), ale bezesporu patří ke stěžejním pilířům českého literárního podhoubí po roce 2000 a doufejme, že ještě dlouho bude.

Autorka je překladatelka z finštiny, nakladatelská redaktorka, básnířka a fotografka.