Ohněm a sněhem

Eustachy Rylski: Podmínka
přeložil Michael Alexa
Pistorius & Olšanská, Příbram 2020

Je září 1812 a Napoleon Bonaparte plánuje triumfální vjezd do Moskvy. V opuštěném zámku kdesi v šedivé ruské krajině se usadila gardová eskadrona. Několik polských kavaleristů, kteří bojují pod francouzskou vlajkou s vidinou vydobytí nezávislosti pro svůj národ, se baví hrou v kostky. Mezi muži poutá největší pozornost odvážný kapitán, litevský hrabě Andrzej Rangułt. Vše by připomínalo běžné krácení si dlouhé chvíle ve vojenském ležení, kdyby ke hře nebyl přizván hamižný poručík Semen Hoszowski, jemuž kavalérie zachránila život. Kostky jsou vrženy a hra o přežití může začít.

Psychologicko-sociální analýza a zkoumání tenké hranice morálky jsou výraznými rysy tvorby polského scenáristy a dramaturga Eustachyho Rylského (1944). Z jeho děl, často zasazovaných do minulosti, vzbudila v Polsku největší pozornost cenami ověnčená Podmínka, jež je přirovnávána k tvorbě velikána polského realismu (příp. pozitivismu), nobelisty Henryka Sienkiewicze. Podobně jako v knihách klasika polské literatury i v tomto novodobém historickém románu sledujeme osudy hrdinů odehrávající se na pozadí velkých dějin. Rylského postavy však vůči těm Sienkiewiczovým, bezmezně oddaným národním ideám, stojí ve výrazné opozici. Sienkiewiczův ctnostmi oplývající Michał Wołodyjowski by tak jen stěží našel společnou řeč se dvěma hlavními hrdiny Podmínky, která se černobílým postavám vyhýbá a odmítá nasazovat aureoly.

Rangułta i Hoszowského pojí od začátku pouze jediné: čiré nepřátelství. Malý a vzhledově neatraktivní poručík Hoszowski má k armádě i k císaři velmi chladný vztah. Touží po pohodlí, kávě, tabáku, novinách a veliké knihovně. Proti němu stojí urostlý gróf a doslova živá legenda Andrzej Rangułt, jenž nechyběl po Napoleonově boku v mnoha slavných bitvách. Kontrast je však pouze zdánlivý, ve skutečnosti jsou totiž směšnými postavami oba, jak obhroublý poručík, tak samolibý Rangułt. Jejich vzájemná nevraživost však bude muset ustoupit nelítostným ruským pláním, kudy jsou nuceni putovat na Rangułtův litevský dvůr. Je otázkou, zdali bude pro oba větším nebezpečím možnost střetu s nepřátelskou armádou, nelítostná divočina, nebo stanou-li se tou největší hrozbou sami sobě navzájem…

Na první pohled velmi jednoduchý děj jako by se symbolicky odrážel v lidové písni o kohoutovi, kterou si neustále prozpěvuje jeden z Rangułtových věrných mužů. Nešťastného opeřence dívka bezcitně vyměnila na trhu za pentli. Zatímco naslouchající švališéři (příslušníci lehkého jezdectva) se domnívají, že odrhovačka pojednává o krásné ženě, ve skutečnosti se v ní zpívá o zradě přítele. Také Rylského román se na první pohled může jevit jako prostý popis cesty dvou dezertérů, které neblahé okolnosti a armádní intriky donutily putovat zamrzlou Rusí. Pod povrchem tohoto výjevu však dřímá hluboce psychologická rovina, která se v Podmínce promítá natolik silně, že v podstatě zastiňuje tu historickou. Sblížení dvou mužů, jež na počátku vzniklo z čiré nutnosti, se plynule mění v přátelství a život toho druhého se stává podmínkou vlastního přežití. Jediné, co jim ještě zbylo, je rozhovor. Po rozhovoru je mlčení a po mlčení již jen smrt.

Přestože Podmínku nelze zařadit do kategorie těch válečných románů, jež se vyznačují prudkými zvraty a všudypřítomnou akcí, Rylskému se mistrně daří udržet čtenáře v neustálém napětí. Válka se v knize skrývá v detailu, v němž můžeme plně postřehnout její absurdnost, ať už v osobě obávaného a zároveň směšného generála Lamonta, či Rangułta, který sice s lítostí vzpomíná na všechny koně padlé v ohni bitev, ani slovem však nepolituje jediného člověka, který kdy našel smrt jeho rukou. Autor navíc věnuje nezanedbatelný prostor popisům drobných gest, která o hrdinech vypovídají více než jejich chování v pompézních bitvách. Klíčem k pochopení současného jednání i postojů postav jsou zároveň do značné míry vzpomínky na dřívější život a rodinné zázemí — autor však čtenáři dané informace servíruje po troškách, pročež se kompletní siluety obou mužů zjeví až po dočtení knihy. Příjemně atypickým dojmem působí také květnatý jazyk, kontrastující s neuhlazeným válečným pozadím.

Podmínka zřejmě nenaláká novým tématem (koneckonců Napoleonova hvězda zářila v polské literatuře již za jeho života), nýbrž pojetím. Rylského titul nezachycuje velkolepé okamžiky vítězství, ale dobu, kdy naděje francouzského vojevůdce na dobytí Evropy lehnou po ruském tažení popelem stejně rychle jako dřevěná Moskva. Díky dvěma brilantně vytvořeným postavám, jež relativizují pojem hrdinství, je Podmínka mistrovským, byť v řadě ohledů bolestivým vystřízlivěním z mýtu, a Rylski tak svým melancholickým „roadtripem“ zamrzlou Rusí dokazuje, že historický román rozhodně nelze řadit do zastaralých literárních žánrů.